Jako první si vzal slovo nynější kapitán Komety Leoš Čermák, jenž promluvil hlavně k legendám, ale i všem spoluhráčům. „Za náš tým, za kluky bych chtěl poděkovat vedení, že takové neformální sezení uspořádali. Je pro nás obrovskou ctí, že se můžeme setkat s takovými osobnostmi, jakými pro Kometu jste. Vážíme si, jakých úspěchů jste dosáhli. Zároveň bych řekl, že je to pro nás motivace do blížícího se play-off. Abychom se snažili přiblížit vašim kvalitám a úspěch pro Kometu přinést. Udělat maximum pro to, abyste mohli být stejně hrdi vy na nás, jako jsme my na vás.“
Podobnou řeč si pro současné hráče Komety přichystal Jaromír Meixner, který s Kometou vyhrál pět mistrovských titulů: „Také my jsme moc rádi, že nás vedení pozvalo, abychom se s vámi, s některými, které neznáme, poznali a povykládali si a popřáli vám tu nejdelší cestu až tam nahoru. Nás by potěšilo, a doufáme, že se toho ještě dožijeme, i když podezřele rychle stárneme, kdybychom konečně dohnali Jihlavu, která má dvanáct mistrovských titulů. Tedy o jeden více než Kometa. To už je ale na vás, my už to nezachráníme. Přáli bychom si, aby se vám to podařilo,“ říkal pan Meixner, jenž hokejistům Komety nechtěl představovat všechny legendy, ale zmínil Františka Mašlaně, který je jedním ze šesti hráčů v historii Komety, kteří dosáhli na všech 11 mistrovských titulů. Pan Mašlaň si díky tomu vysloužil potlesk od hráčů. „Kdybyste nevěděli, který to je, tak tady ten mladík,“ usmíval se pan Meixner a ukazoval na svého bývalého spoluhráče, jenž má dnes už 81 let. „Myslím, že už to nikdo nikdy nepřekoná. V koloběhu, kdy se hráč mění, to asi není možné. V naší éře to bylo dáno. Odehráli jsme zde prakticky všichni celou kariéru,“ vzpomínal Jaromír Meixner.
„Bylo nádherné v tomto mančaftu hrát, na stařičkém zimáku jsme také měli pořád vyprodáno. Chodívalo dvanáct tisíc diváků, fronta na vstupenky se stála hodinu před zápasem. Těší nás, že to tak je i dnes. My nad vámi sedíme, meleme o hokeji a sázíme na výsledky. Musím se přiznat, že se nám moc nedaří, až teď v poslední době jsme se trošku zlepšili. K tomu bych rád poznamenal, že když jsme dlouho nic neuhodli, říkali jsme si, že asi budeme muset vrátit permanentky, protože hokeji nerozumíme,“ usmíval se Jaromír Meixner, ale hned zvážněl: „Hoši, držíme vám palce. Kéž bychom se dožili dalších titulů,“ zakončil bývalý hokejový obránce či výborný novinář svoji rozpravu.
Pozvolna a vtipem na jeho slova navázala další z přítomných legend Vladimír Nadrchal: „My vám z vrchu z tribuny často radíme, i když na to nemáme žádné právo. Protože hokej, který jsme hráli, a který hrajete vy, je stejný akorát v tom, že se hraje na ledě a s pukem. My si vážíme toho, že můžeme v pohodě a v klidu, u piva, se na vás dívat a prožívat s vámi další sportovní život. Kdo jednou začne hrát hokej, tak ho hraje pořád. Kluci, my vám přejeme, aby se vám přiblížily nebo vrátily ty časy, kdy jste dostávali jeden dva góly, když jste dávali tři čtyři pět. Aby se to všechno spojilo a vyšlo to dohromady. Abyste nám a divákům v takové pohodě udělali co největší radost. Jakýkoliv úspěch se bere, protože myslet co nejvýše, je vždycky dobré, ale jsou tam mančafty, které mají stejné přání jako vy. Snažte se nám udělat radost, protože pokud se vám to povede, pro nás to bude další motivace, abychom vydrželi ještě další roky,“ povídal upřímně bývalý prvotřídní gólman, jenž si v hokejovém Brně sáhl na osm titulů.
V titul věří také tři kamarádi z projektu Jsme jedna rodina, které za odměnu pozval Michael Svoboda, ředitel projektu Brno a Jižní Morava BEZ Hranic – Patrika Bujku, Tibora Vysočana a Lukáše Vláčila. „Moc se mi to líbilo. Kometě fandím už dlouho. Míša mě sem vzal, aby mi udělal radost,“ povídal Lukáš, jenž přijel na vozíčku. A čím si takové parádní setkání s hráči a legendami vysloužili? „Patrik s Tiborem se začali věnovat sportu, hrají fotbal, ale hlavně nám často pomáhají s dětmi na vozíčku. Kdykoliv je potřeba, pomohou nám. Oni si to odpracují. A proto jsou tu,“ vykládal Michael Svoboda. Nyní už zbývá jediné: Táhnout všichni za jeden provaz, jako jeden tým, jeden celek, a věřit ve vysněný cíl.