V březnu jste oslavil 80. narozeniny. Hodně vás mrzelo, že jste je neoslavil při zápasech Komety?
Spíš mě mrzelo, že se nehrálo. Samozřejmě na Kometě je perfektní to, že klub myslí na legendy a hráče, kteří mají výročí, jubilea nebo slaví narozeniny. Případně dresy nejslavnějších hráčů se pověsí nahoru pod strop na ty tyčky (smích). Nechtěl bych tvrdit, že jsem něco podobného očekával i v mém případě, tak jsem to nebral. Oslava narozenin padla všeobecně, ať už s rodinou, s veterány Komety, s bývalými kolegy novináři, všechno padlo. Život nám připravil tuhle nepříjemnost. Nedá se nic dělat.
Jak jste letos vůbec viděl šance v play-off, které měla Kometa odehrát se Spartou?
Anketa v Deníku Sport, kde se vyjadřovala řada odborníků, expertů a trenérů odsoudila Kometu ke krutému vyřazení. Ale oni vůbec nepochopili, že bychom je zase vyřadili (smích). Víte, play-off je jiná soutěž. Ví se to, říká se to a je to taková otřepaná fráze, ale je to pravda. Kometa skončila na šestém místě, Sparta třetí, vůbec to nemuselo hrát žádnou roli. Zápasy se vyvíjí, už jsme to zažili mnohokrát, kdy Kometa nebyla favoritem a stejně postoupila. Nebyl jsem přesvědčený o tom, že by Sparta Kometu lehce smetla, jak to říkali mnozí jiní.
Uplynuly tři roky od mistrovského titulu, jak na tento úspěch vzpomínáte?
Co na to říct? Bylo to příjemné. Vyhrály se dva tituly v řadě, což je super. Asi se dá očekávat, že vše nebude trvat věčně. Ta doba už se nevrátí. V naší éře jsme udělali s jednou přestávkou jedenáct titulů v řadě. V jisté době se to povedlo udělat Vsetínu, ale to bylo v divokých dobách, kdy vykoupili celou republiku a všichni jich měli plné zuby (úsměv). Taková éra už není a nikdy nebude. Liga se srovnala. Myslet si, že Kometa bude sbírat tituly jako na běžícím pásu je naivní. Ale samozřejmě bude příjemné, kdyby v brzké době nějaký ten titul znovu přidala.
Vždycky jste s Jaroslavem Holíkem špičkoval, že Duklu Jihlava jednou doženete v počtu titulů. A vidíte, nejenže jste ji dohnali, ale rovnou přeskočili. Věřil jste, že to jednou přijde?
Je to pravda, s Jardou jsme se špičkovali a byli jsme opravdu velcí přátelé. Začínali jsme spolu v béčku národního mužstva, udržovali jsme stále kontakt, volali si. Hodně mně chybí, bylo to nedávno pět let, co zemřel. Říkával, že nás nikdy nemůžete dohnat. Ale já mu odpověděl, ať se nebojí, že přijde doba, kdy se nám to povede. Oni spadli do suterénu a pak jsem mu to dával sežrat zase já. Samozřejmě když Kometa hrála první ligu, těžko bychom mohli věřit v nějaký úspěch. Naštěstí se objevil Libor Zábranský. Kdyby nepřišel, možná nechodíme ani na hokej. Je skvělé, že jsme Jihlavu přeskočili. Nedávno jsem v Hokeji den poté vítal diváky tím, že zdravím všechny fanoušky z města, které má nejvíc mistrovských titulů v republice. Tak jsem Pražáky trošku popíchl (smích).
Prý neustále pracujete a vstáváte v pět ráno?
To jste četl špatně. Vstávám o půl čtvrté a chodím na pátou (smích). Ale pozor, jen dvakrát týdně. Chodím pomáhat synovi, kde s ním pracuje celá plejáda dalších bývalých hokejistů. Teď mám ale utrum. Důchodci mají pauzu, velitel nařídil, že máme zůstat doma, že jsme ohrožená skupina. Už jsem se tam chtěl vnutit, ale byl jsem odmítnut. Já zkrátka nevydržím nic nedělat.
Také jste se nechal slyšet, že sportujete a snažíte se udržovat v kondici…
Snažím se, ale je to čím dál horší. Vždycky jsem byl sportovcem tělem i duší, teď už je to spíš tou duší. S tělem je to horší. Před dvěma lety jsem dostal zápal plic a k tomu měl zánět pohrudnice. Doktoři mi nařídili, abych zvolnil. Také jsem naštvaný na jedno fitcentrum na Lesné, kam jsem se chodil udržovat. Zavřeli ho, takže dělám alespoň něco doma. Mám rotoped. Člověk musí něco dělat, jinak by shnil.
Co říkáte na tuto těžkou dobu, kterou ovlivňuje koronavirus?
Co k tomu říct? Je to špatná doba. Musíme doufat, že to zvládneme. O nás seniorech se říká, že jsme nejohroženější skupina, ale já si to úplně nemyslím. Ohrožení jsou spíš jiní. Nenaděláme nic, je to doba na zbláznění. V televizi jedou retro pořady, sport z archivu, noviny nemají o čem psát, tak si vymýšlí. Pro nás, kteří sportem žijeme, je to velmi těžké. Najednou je v televizi nula nula nic. Myslím si, že je teď důležité zachovat optimistickou mysl a věřit, že to přejde a vrátíme se do normálu. Což už se snad i začíná pomalu dít.
Kromě brněnských legend, rozebíráte sport a běžně věci i s dalšími přáteli sportovci?
Určitě ano. My dědkové jsme se scházeli jednou za měsíc ve čtvrtek. Teď samozřejmě nemůžeme. Ovšem žena pana Skopala navrhla, že bychom si mohli udělat videokonferenci. To by byl samozřejmě výborný nápad, ale ne všichni mají počítače a chytré telefony, takže to úplně nejde. To byl spíš vtip paní Skopalové. Přesto jsme v kontaktu. Každý rok také jezdíme na Hlubokou nebo do Hustopečí na setkání legend. Naše generace, ale i ta mladší se schází, bavíme se spolu neustále.