Richarde, začněme neobvyklou otázkou. Kdybyste chtěl dostat své známé na hokej, na co byste je nalákal?
V Brně bych je nalákal na skvělou atmosféru. A obecně? To nevím, ať se přijde každý podívat sám a udělá si obrázek, jestli se mu to líbí, nebo ne. To si každý zhodnotí po svém.
Proč tedy Vy osobně hokej hrajete?
Já hokej hraju proto, že mě to baví a naplňuje. V rodině hokej nikdo nehrál, takže jsem se k němu dostal z vlastního zájmu.
Zmínil jste brněnské fanoušky. Díváte se třeba i na jejich chorea nebo vnímáte texty pokřiků?
Kreslená chorea nějak extra nesleduju, ale povzbuzování a zpívání samozřejmě slyším. Někdy vnímám i slova, tomu se nedá vyhnout, to prostě slyšíte, co lidi zpívají. Znám třeba: „Co to říkáte? Kometa dnes vyhraje“. (smích)
Hrál jste v zámoří, na Spartě, na Slovensku... Jaký je rozdíl mezi fanoušky v těchto působištích?
Tak z těch míst, kde jsem hrál, nejlépe hodnotím určitě fanoušky v Brně. Se zámořím se to nedá porovnat, tam lidi jen sedí, jedí, občas něco zakřičí. Ale tady je to mazec, to jsem ještě nezažil.
Největší zážitek s hokejem se ale pojí s jinou Vaší štací...
Určitě, jsou to dva tituly se Spartou.
Jaký je naopak Váš nejhorší zážitek?
To bylo zranění, když jsem hrál v Kanadě. První rok v juniorce jsem si zlomil kůstku v nártu a ztratil jsem tím dva měsíce. Musím ale zaklepat, že dnes už to zranění naštěstí necítím.
Kvůli své výšce jste si žádné kuriózní zranění nepřivodil?
Zatím ne, s výškou problémy nemám. Mám jen 196 cm, tak se zatím ještě všude vejdu, je to v pohodě. (smích)
Narodil jste se ve slovenské Skalici. I dnes ve Vaší češtině občas zazní nějaké slovenské slůvko. Jak mluvíte přirozeně?
V Česku se snažím mluvit česky a když jsem na Slovensku, tak mluvím „po záhorácky“. Někdy se zapomenu a mluvím v Česku slovensky, ale někdy je to naopak a i doma na Slovensku mi to přebíhá do češtiny.
Jak Vaši národnost berou čeští spoluhráči v kabině například při vzájemných reprezentačních kláních?
Nijak, vůbec se nehecujeme. Je to v pohodě. Možná klukům připadá, že jsem jak Čech. Vědí, že nejsem, ale fakt mě nehecují.
V kabině Komety nejste jediný Slovák. Bavíte se s ostatními nějak více než s českými spoluhráči?
Bavím se s nimi normálně. S Jožkou Balejem i Tomášem Malecem jsme spolu vyrůstali, hrávali jsme spolu hokej už od mládí.
S nimi se v brněnské kabině bavíte česky nebo slovensky?
„Po záhorácky.“ (smích) Tomáš je totiž taky ze Skalice a Jožka je z Holíča, což je blízko Skalice.
V kabině je také hodně třineckých a vítkovických hráčů. Není mezi těmito kluby nějaká regionální rivalita, která se přenesla do brněnské šatny?
Tak rivalita mezi těmi kluby trochu je, ale teď se s kluky z Třince určitě nijak nehecujeme.
V Brně jste od letošního léta. Bydlíte tu už, nebo dojíždíte domů do Skalice?
Bydlím v Brně s přítelkyní. Na Slovensko jezdím občas za rodiči. Teď neuvažuju o tom, jestli se na Slovensko někdy vrátím. Užívám si, že jsem v Čechách, a neřeším budoucnost. V Brně jsem zatím spokojený. Mám ještě nějaké cíle, které bych chtěl dosáhnout. Chtěl bych si zahrát ruskou KHL. Čekal jsem, jak v létě dopadne projekt Hradce Králové, protože mě kontaktovali. Měl jsem rozehraný i Dynamo Minsk, tam to ale nějak ztroskotalo kvůli změně manažera, tak jsem si řekl, že vezmu Brno. Vůbec toho nelituju.
Bydlel jste i v Praze, nechybí Vám tedy v Brně něco?
Dá se říct, že ne, je to v pohodě. Praha je o něčem jiném, život je tam rychlejší, je tam hrozný shon. Líbilo se mi tam ale, mám na Prahu hezké vzpomínky. Brno je trošku klidnější, nic mi tu nechybí.
Sám jste jako mladý odešel za hokejem do zámoří. Doporučil byste to i dnes mladým hokejistům?
To je složité. Je důležité, kolik prostoru dostává konkrétní kluk v české extralize. Když je mladý a dostane od trenéra šanci hrát v áčku, tak je podle mě lepší, když zůstane tady a odejde až později. Když tady ale hraje jen v juniorce, je lepší jít do juniorky za moře. Naučí se tam řeč, je tam jiná mentalita, což vás obrní a dobře připraví do života. Já jsem například uměl jen základy angličtiny, když jsem odešel do Kanady. Zbytek jsem se musel naučit, chodil jsem tam do školy. Ze začátku jsem bydlel v rodině, což vás taky naučí jazyku. Až později jako starší jsem bydlel sám v apartmánu.
Co jste v zámoří dělal ve volném čase? Kromě hokeje jsou tam i jiné populární sporty...
Ve svém volnu jsem chodil na kung-fu. Byl jsem se i podívat na jiné sporty, třeba na baseball nebo americký fotbal. Moc mě to ale nebralo, nikomu jsem tam ani nefandil. Rodina, u které jsem ve druhém roku v juniorce bydlel, fandila Bostonu Red Sox v baseballu. Když se hrálo, tak se na každý zápas úplně všichni dívali. To se mi hrozně líbilo, vůbec to neberu jako bláznovství. Je hezké, že tomu tak fandí a jsou do toho tolik vtáhnutí. Někteří lidi už to mají spíš jako fanatismus, ale tahle rodina to brala normálně, jen se dívali a hrozně fandili. Stejně tak v Brně je to úplně v pohodě, žádný fanatismus. Lidi si to tady prostě hrozně moc užívají, dlouho tu extraliga nebyla, tak mají do fandění chuť, což je super.
Co se týče stylu zámořského hokeje, zakomponoval byste z něj něco do toho českého?
Určitě. Tah do brány, přímočarost, důraz před bránou. To mají v Americe neskutečné. Přidal bych sem i něco z tréninků, nácvik nějakých situací.
Zmínil jste kung-fu, máte ještě nějaké jiné koníčky?
Za mořem jsem dělal kung-fu a na Spartě mě hrozně moc chytl kick-box, tomu jsem se hodně věnoval. Ve Vítkovicích to nebylo moc rozšířené, tak jsem se tomu věnovat přestal. Hodně se zajímám o alternativní medicínu, tradiční čínskou medicínu.Poznal jsem lidi, co se tomu věnují, a navštěvoval jsem je. V Praze jsem chodil k pánovi, který dělá akupunkturu, a chytlo mě to. Když někdo ze spoluhráčů potřebuje s něčím pomoct, rád tím pomůžu. Jestli jim to pomáhá, se musíte zeptat jich. (smích) Ještě někdy rád čtu knížky. Když máte volno a chcete nějak zrelaxovat, nebo jedete dlouhou cestu po zápase domů, tak si prostě čtete. Čtu třeba něco o psychologii, o člověku, jak to všechno funguje a podobně.
Odrazil se tento Váš zájem i ve studiu?
Ano, mám vystudovanou zdravotní školu. Chtěl bych se ještě více specializovat na alternativní medicínu. V Praze jsem potkal doktora, který se zabýval rehabilitacemi. To mě taky moc baví. Učil mě různé věci o takových těch klasických hokejových zraněních – natržení svalu, natažení svalu, různá svalová poranění. To, aby se mi vyhýbala zranění, neovlivním, ale vím díky tomu třeba to, jak urychlit rehabilitaci. Po konci kariéry bych se chtěl tomuto všemu věnovat.
Vraťme se k hokeji. Věděl jste od začátku kariéry, že budete obráncem?
Věděl, protože mě do obrany postavil trenér. Tak jsem u toho zůstal.
Je nějaký zápas, který Vám letos v extralize extrémně vyšel?
Snažím se, aby mi vyšly všechny zápasy, ale cítím, že to ještě může být o dost lepší. Spokojený určitě ještě nejsem. Doufám, že i gólů dám víc, šance na to mám, možná chybí trošku štěstí.
Je v české extralize nějaký stadion, na kterém se Vám hraje špatně?
Je to Kladno nebo Litvínov, takové ty staré studené zimáky. Vyhovují mi spíš ty moderní haly, jako je hala v Liberci nebo na Slavii. Tam je zas ale horší to, že se nefandí. Když ale nefandí fanoušci soupeře, tak je mi to jedno. V Brně je výhoda, že se fandí a zároveň je hala díky rekonstrukci moderní. Rondo mi úplně vyhovuje, líbí se mi.
Máte nějakou speciální hokejovou přezdívku?
Speciální žádnou nemám, kluci na mě křičí třeba Riči nebo Stehlo.
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a nápoj?
Z jídel je to určitě suši. V Asii jsem ještě nikdy nebyl, ale chtěl bych se tam někdy podívat. Třeba Tibet mě hodně láká. K pití si nejraději dávám colu, když jsme třeba s klukama na obědě. Jinak ale třeba každé ráno snídám zelený čaj. Klidně si ho dám, i když jsme někde s klukama. Když na něj mám chuť, tak se nedívám na to, jestli se mi třeba budou smát.
Jaké je nejhezčí místo na Zemi, které jste doposud viděl?
To jsou Maledivy, kde jsem byl letos s přítelkyní na dovolené. Příští rok se tam chystáme znovu.
Měl jste v mládí nějaký sportovní vzor?
Ani ne, na žádné hokejisty jsem se neupínal. Všímal jsem si všech dobrých obránců a snažil jsem se od nich něco pochytit.
Jaký se Vám líbil film a jakou posloucháte hudbu?
Z filmů mám rád třeba Zelenou míli nebo Čistou duši (v originále Beautiful mind). Jinak poslouchám hip hop a R´n´B.
Koníčky jste už jmenoval, přesto tam chyběl takový ten klasický koníček všech hokejistů – spánek.
Tak ten určitě taky, co jiného chcete dělat v sezóně, když jedete to zápasové tempo. To si i já po obědě rád pospím, když přijdu domů.
Vysněná práce z dětství také souvisí s medicínou?
Souvisí. Fakt odmalička jsem chtěl být doktor. Četl jsem si anatomii a tak. Bavilo mě to. Rodiče doktoři nejsou, začal jsem s tím sám od sebe. Chtěl jsem i na vysokou jít studovat na doktora. V tom jsem měl jasno už jako malý.
Máte nějaké sourozence? Čemu se věnují?
Mám sestru, která studuje zahradnictví. Má záštitu v Lednici, ale studuje v Brně.
Kdybyste si měl vybrat, pivo nebo víno?
Alkohol moc nepiju, občas si dám pivo i víno, od každého trochu. Ale opravdu jen občas. Bije se to s tím zeleným čajem. (smích)
Děkuji za rozhovor a ať se daří!