Hráči musí automaticky vědět, co je kdy nejlepší udělat, praví trenér Libor Havlíček

Pavel Kuba

B r n o – Loňskou sezónu si čtvrťáci brněnské Komety zvykali pod vedením trenéra Libora Havlíčka na přechod z malého kluziště na větší. Letos již pátá třída načne novou sezónu na hřišti klasických rozměrů, jejím lodivodem bude stále bývalý hráč tehdejšího TJ Zetoru Brno. Dle jeho slov je pro hráče ve věku kolem jedenácti a dvanácti let nejdůležitější zautomatizovat některé herní situace a prvky, aby nad nimi hráči nemuseli vůbec přemýšlet a neztráceli tak cenné vteřiny ve hře.

Vraťme se na začátek k loňské sezóně. Jak kluci ve čtvrté třídě hráli? Zvládli pověstný přechod z menšího hřiště na větší?
Poprali se s tím v rámci možností. Do Vánoc jsme hráli minihokej na malém hřišti, poté se začalo hrát na klasickém velkém, což chvíli klukům trvalo, než si zvykli. Byl to najednou zcela jiný hokej. Ale to není nic obvyklého, přechod z jednoho hřiště na druhé dělá problém většině hráčů.

V rámci minihokeje jste určitě odehráli i spoustu turnajů. Byla to pro kluky ještě větší motivace?
Je tomu tak, turnajů jsme měli loni doopravdy hodně, poslední jsme hráli na jaře v Jihlavě. Kluky jsme museli několikrát na turnaje dělit na dvě vyrovnané poloviny, měli jsme je promíchané, aby obstáli proti konkrétním soupeřům. Teď už však minihokej nehrajeme. Kluci se aklimatizovali na dospělý hokej, navíc jsme se přestěhovali ze Sportovních hal dětí a mládeže do Ronda. Pracují dobře, musí si zvykat zároveň na jiný režim. Teď už pro ně hokej nebude jen tak ledajakým dětským kroužkem, kam je rodiče vozí a odváží, teď už jsou to páťáci brněnské Komety.

Jak se kluci těší na první celou sezónu na velkém kluzišti? Jsou dobře nachystaní?
Těší se, to je bez pochyb. Sezónu začínáme ve Zlíně, tak se budeme už od příštího týdne na první ligové utkání chystat. Doufám, že vše dobře zvládneme. Ale sílu v mužstvu máme.

Vy osobně se také těšíte na novou sezónu? Třeba i na to klasické rozměry kluziště?
Těším se, to víte. Už vlastně loni jsme si to odzkoušeli, když jsme druhou polovinu trénovali na velkém kluzišti.

Dokázal byste porovnat situaci dnešních páťáků a situaci, když jste v páté třídě hrál vy?
Tohle se ani porovnávat nedá (smích). Je jiná doba, kluci mají zcela odlišné tréninkové podmínky. Mají posilovny, střelnice, trenažery, my jsme byli zvyklí akorát tak z rybníků dojet domů až na bruslích. Samozřejmě byla jiná společnost, nikdo nás nemusel tolik hlídat, nikdo nás na rybníky nevozil a neodvážel. Teď to funguje všechno jinak. Dětem se musíme všichni věnovat, doba už je někde úplně jinde. Kluci se jen tak sami už nikde nesejdou, navíc i přírodní led už jen sotva někde najdete.

Co byste si přál do následující sezóny? Nemyslím úplně konkrétní umístění, ale třeba nějaké zlepšení po herní stránce či tak.
Abychom v našem hokeji viděli posun. Teď je totiž nejdůležitější dostat do kluků nějaké prvky, které s nimi půjdou celou kariéru. Vše je hodně o detailech. Například jak se hráč na ledě otáčí, jestli se otočí doleva nebo doprava, jestli se dívá celou dobu do publika nebo sleduje přitom hru. Zda když získá puk, otočí se tak, že vyjede ze situace pryč, nebo se do problému vrátí. Jsou to však detaily, které je třeba zautomatizovat a následně je přenést do dospělého hokeje.

Takže budete většinu sezóny pracovat na podobných detailech?
Ano, je tomu tak. To musí být zautomatizované a vše fungovat. Držení hokejky, bruslení, když pracuje hlava, musí k tomu jít i ruce a nohy. Zároveň a automaticky. To je pro mě směrodatné. Aby kluci ovládali tyhle věci, nedělali blbosti na ledě a dokázali pohotově řešit různé herní situace.

Související články