Tomáši, když se ohlídnete za rokem 2014, jak se tehdy udál váš přesun z Olomouce do Kanady?
Bylo to na Vánoce 2013, když mě kontaktovat můj agent s tím, jestli nechci následující sezonu zkusit juniorku v Kanadě. Ten nápad se mi líbil, chtěl jsem si vyzkoušet zahraničí a když si mě v červnu na draftu vybral tým Kelowna Rockets, nebylo co řešit.
Co pro vás byly hlavní podněty pro odchod do zahraničí?
Nejvíc mě lákaly kvalitnější tréninkové podmínky. Přece jenom v Olomouci byla jen jedna ledová plocha a vidina zlepšení nebyla taková, jako v Kanadě. Tréninkové zázemí, konkurence, víc času na ledě a lepší předpoklady pro hokejový růst, to byly hlavní důvody.
Jak vzpomínáte na tři sezony strávené v Kelowna Rockets?
Nic bych neměnil. Hned první rok jsme se dostali až do finále Memorial Cupu, což je v Kanadě velká prestiž. Hrál jsem tehdy například s Leonem Draisaitlem a musím říct, že to byl velký zážitek ho téměř denně potkávat a sledovat jej, jak funguje na ledě. Následující sezonu jsem v týmu plnil trochu jinou roli, dostával jsem se na přesilovky i na oslabení. Celkově to byla obrovská zkušenost.
Následně jste přestoupil do týmu Edmonton Oil Kings, jak se vám líbilo tam?
Perfektní i z toho důvodu, že se tým přesunul do Rogers Place - překrásné multifunkční haly. Šatnu jsme měli asi padesát metrů od Edmontonu Oilers. Hrát v takovém zázemí, kde běžně funguje tým NHL, mít na zimáku snídaně, obědy... bylo to super!
Chodil jste si pro inspiraci na utkání NHL?
Jak kdy, protože se nám to dost křížilo s našimi zápasy. Těch jsme měli třeba i 72 a bylo to dost o cestování, takže toho volného času zase moc nebylo. Každopádně když byl prostor, chodili jsme se dívat i s dalšími kluky.
Svou kanadskou šestiletku jste zakončil v klubu Lakehead Thunderwolves. Jak se seběhl tenhle přestup?
Jednalo se o přesun z juniorské soutěže do univerzitní ligy. Pokud jsem chtěl pokračovat v hokeji a zůstat v Kanadě, byl přestup na univerzitu logickým vyústěním. Strávil jsem tam dva hezké roky, ale rozhodl jsem se, že nastal čas na změnu. Nicméně se školou pokračuju, dva roky studia si chci přesunout do Česka a tady si dodělat bakaláře. V podstatě mi bude zbývat rok studia.
Zkusil byste popsat největší rozdíly mezi WHL a univerzitní ligou?
Většina hráčů, kteří působí na univerzitě, si prošla právě WHL a CHL. Největší rozdíl je určitě v motivaci. Hodně hráčů to bere tak, že si jde vystudovat školu a k tomu hraje hokej. Ne všichni mají tu vidinu, že s hokejem budou i po škole pokračovat. Ten vnitřní motor byl ve WHL daleko znatelnější, protože všichni žili tím, že se chtějí poprat o místo v NHL.
Potkal jste v Kanadě hodně českých hráčů?
V Kelowna Rockets jsme hráli například s Liborem Zábranským juniorem. V roli soupeře jsem ale narazil hned na několik Čechů. Zmínit můžu Šimona Stránského, který působil loni v Kometě, dále například Adam Musil, Michal Špaček, Filip Král, Kuba Zbořil, Filip Chlapík. Vyjmenovávat všechny radši nebudu, ještě bych na někoho zapomněl (smích).
Téměř 190 centimetrů a 90 kilo vás předurčuje k fyzické hře. Je tohle vaše doména?
Teď už je to lehce přes 90 kilo (smích). S hrou do těla určitě nemám problém, ale chtěl bych to stavět spíše na jiných faktorech - rychle rozdávat puky, vytvářet pro druhé co nejvíc šancí, přejít jeden na jednoho a uvolnit tím spoluhráče. Touhle cestou bych chtěl jít. Tím, že jsem hrál s Leonem Draisaitlem, tak vím, jak to může fungovat. Je neskutečně silný na puku, má dokonalou nahrávku forhendem i bekhendem. Není ani nejrychlejší, nemá ani nejlepší střelu, ale je natolik komplexní, že dokáže ovládnout statistiky NHL.
Prozradíte, jak se udál váš přestup do Komety?
Začali jsme to řešit začátkem května. Nejdříve jsme kontaktovali Olomouc, coby můj mateřský klub, a pak jednali agenti s dalšími týmy extraligy i zahraničím. Už dva roky zpět, když jsem odcházel na univerzitu, tak o mě Kometa projevila zájem. Ten nakonec přetrval až do letošního roku a jsem za to moc rád.
Jaké máte pocity z prvního tréninku v Brně?
Super, kluci mě hezky přivítali, takže si nemám na co stěžovat. Na nějaký podrobnější rozbor je asi ještě moc brzo, každopádně mě mrzí prohra ve fotbálku (smích).
Bude pro vás letošní letní příprava jiná než na co jste byl zvyklý při angažmá v Kanadě?
Vždycky jsem ji trávil v Česku, ale jednalo se o individuální trénink. Malá změna to určitě bude, ale nikdy mi nevadilo trénovat ve skupinkách. Je super si občas zahrát týmové sporty, zažít to vzájemné hecování.
Individuální přípravu v Kometě absolvuje například Tomáš Plekanec, Martin Zaťovič, Peter Mueller nebo Ondřej Němec. Jak se vlastně těšíte na tyto zkušené spoluhráče?
Těším se hrozně moc! Znám je zatím jen z televize nebo playstationu (smích). Věřím, že se od nich můžu spoustu věcí přiučit. Rád se zeptám na jejich názor a ocením i to, když oni přijdou za mnou a řeknou mi, co by šlo dělat lépe. Přece jenom je mi třiadvacet a je pro mě teď stěžejní, abych se posouval dál a sbíral zkušenosti.