Hrát v Kometě bylo vždy mým snem, raduje se Vlastimil Dostálek

Pro vás je to v podstatě první letní příprava na extraligový ročník. Jak moc je náročná?
Svým věkem spadám do mladší kategorie, začínali jsme už 18. dubna. První dva týdny byly takové lehčí, další dva byly naopak podstatně těžší. Najeli jsme na ostrou část přípravy a není to rozhodně nic lehkého. Nechci říct, že by v Přerově byla příprava jednodušší, ale netrénovali jsme tak intenzivně, navíc naše skupina si dává dvoufázové dávky. Trošku se s tím srovnávám, ale věřím, že to postupem času bude lepší.

Dají se najít rozdíly, když se připravujete na první nebo dokonce druhou ligu? Je suchá příprava na extraligu větším zápřahem?
Nedá se to příliš srovnávat. Ve druhé lize člověk přišel z práce nebo školy a večer si šel zatrénovat. V první lize to bylo také o něčem jiném, řízené týmové tréninky, určitě kvalitní příprava pro celky, které jsou v podstatě profesionálně nebo poloprofesionálně řízeny. Extraliga je však nejkvalitnější soutěž u nás, podle toho to také vypadá, je to velký zápřah. Hráč se samozřejmě musí na dlouhou sezónu dobře nachystat. Myslím si, že se zatím se svou první extraligovou letní přípravou rvu statečně.

Jak jste to měl s trénováním ve druhé lize? Po škole rovnou na trénink?
Ano, někteří po práci, někdo po škole. Chodil jsem i na dvoufázové tréninky ke svému kondičnímu trenérovi, kterého znám řadu let. Přidával jsem si a makal na sobě.

Dá se říct, že i díky své pracovitosti jste se posunul o několik kroků dál?
Abych řekl pravdu, když jsem se vracel z prvoligového Ústí nad Labem do druholigového Přerova, nevěřil jsem, že bych se mohl někam vytáhnout. Naděje byly malé, možná byla myšlenka první ligy, ale o extralize jsem vůbec neuvažoval. Bylo skvělé, že se nám s Přerovem povedlo postoupit z druhé ligy do první. I v té se mi dařilo. Prožil jsem dvě výborné sezóny, měl dobré spoluhráče, tým šlapal, celkově si to sedlo. Faktorů bylo víc, měl jsem nad sebou trenéra, který mi dával prostor, věřil mi. Přerov mi hrozně pomohl, spoluhráči byli skvělí, třeba parťáci v lajně - Roman Pšurný, Jakub Grof, Lukáš Chmelíř, Milan Procházka a další, všem musím poděkovat. I když se nám nedařilo, trenér nás nechal pospolu, neodtrhl nás. Od starších kluků jsem nabral cenné zkušenosti, oni mi to chystali. Góly dávat umím, snažil jsem se puky procpat za gólmana a vycházelo to (úsměv).

Bylo vašim snem zahrát si extraligu? Není to tak dlouho a hrál jste třetí nejvyšší soutěž.
Je to samozřejmě sen každého kluka, co začíná hrát hokej. Už v té době to byl zážitek vidět plné hlediště. Říkal jsem si a zároveň si představoval, že bych tohle chtěl jednou zažít. Přiznám se, že jsem na Kometu chodil i jako mladík a přál si, že si za ní někdy zahraju. Sledoval jsem ji v televizi, výsledky jsem sledoval i když hrála v první lize, se zájmem jsem koukal na fanoušky, kteří dokázali udělat v hledišti pořádné peklo. Zahrát si za Kometu byl vždycky můj sen a jsem hrozně rád, že se mi splnil. Porvu se o svou šanci a udělám všechno proto, abych se udržel v sestavě. Hlavně chci být pro tým platný a užitečný.

Další meta národní tým?
(smích). Snažím se jít postupně. Z druhé ligy jsem se chtěl dostat do první, udržet se v ní a pak se postupně propracovat výš. Šlo to strašně rychle, za což jsem rád. Na druhou stranu je obrovský skok, se kterým se musím srovnat. Nároďák je velká meta, zatím o tom nepřemýšlím. Chci se připravit co nejlépe na sezónu, zapracovat se v extralize a dokázat, že na tuto soutěž mám. Pak jsou samozřejmě na řadě týmové úspěchy. Chtěl bych s Brnem dokázat něco, co už se dlouho nepovedlo. To by byla pro mě největší odměna. Kometa si úspěch zaslouží a i pro celé město by to byla pohádka.

Jak bude těžké prosadit se do sestavy v silné konkurenci hráčů, kteří se momentálně s vámi připravují v kabině?
V mužstvu jsou hráči, kteří by měli tým táhnout. Ať už Vojta Němec, Honza Hruška, Leoš Čermák, na obraně Jožo Kováčik, Ondra Němec a další kluci. Myslím si, že každý hráč má v mančaftu svou roli. Je jasné, že do sestavy se v početné konkurenci nebude snadné dostat, ale takhle to funguje v podstatě v každém extraligovém klubu. Musím podávat takové výkony, abych trenéry přesvědčil, že na soupisku patřím. Nevypustit vůbec nic, abych nepřišel o místo. Budu proto dělat první poslední a doufám, že se mi to podaří.

Které prvky vás na přípravě nejvíc baví a naopak, které byste nejraději úplně vyřadil?
Můj kondiční trenér, se kterým jsem v minulých letech spolupracoval v Přerově, je někdejší zápasník a dělá kruhové tréninky. Vede je trošku jinak, jsou víc zaměřeny na sílu. Vždycky jsem byl výborně nachystaný. Miloš Peca má trošku jiný styl, ale musím potvrdit, že všechno co s ním děláme, má smysl. Věnuje se nám individuálně, je aktivní, ke každému chodí a ukazuje, jak to má správně dělat. Posilovna mi nevadí, ale nemám rád běh. Neumím to, snažím se doběhnout časový limit, který máme od trenérů zadaný. Dám do toho všechno, abych úkol splnil, ale tohle je věc, kterou fakt nemusím.

Už jste se v Brně zabydlel nebo dojíždíte domů do Přerova?
Sehnal jsem si tady bydlení. Dojíždění se nedalo zvládat, byť Přerov není až tak daleko. Tělo má méně času na regeneraci, když ještě musíte cestovat. Takhle bych přijel večer domů, dal si něco na jídlo a šel spát. Ráno v šest hodin bych nasedl na vlak a jel zpátky na zimák. Teď si zajdu na byt, vyspím se a dobře si odpočinu do dalšího dne.

Sledujete mistrovství světa? Máte v českém týmu bývalého spoluhráče nebo kamaráda?
Dívám se hodně. Mám v týmu několik kamarádů, například Tomáše Kundrátka, se kterým jsme společně trénovali u stejného kondičního kouče. Dále znám Martina Zaťoviče, oba to jsou kluci z Přerova. Zatím se reprezentaci daří, snad bude v dobrých výsledcích pokračovat. Samozřejmě rozhodne se v klíčovém duelu mistrovství světa – tedy ve čtvrtfinále.

Ve Zbrojovce hrál dlouhé roky výborný záložník Richard Dostálek, v současné době trenér juniorky a asistent u hlavního týmu. Dá se mezi ním a vámi najít nějaká spojitost?
Jedná se pouze o shodu jmen. Český fotbal moc nesleduju, ale o Dostálkovi jsem slyšel. V Brně je známý a uznávaný, tak doufám, že tohle jméno v Brně nezapadne, bude se mi dařit a lidé mě budou mít rádi.

Osobní dotazník Vlastimila Dostálka

Místo narození: Přerov
Hokejové začátky v klubu: HC Zubr Přerov
První trenéři: Stanislav Vohrabal
Přezdívka v kabině: Dosty
Oblíbené číslo dresu: 24
Oblíbený nápoj: ananasový džus
Oblíbené jídlo: svíčková
Neoblíbený soupeř (stadion): Třebíč, Karlovy Vary
Oblíbené stadiony: České Budějovice, Liberec
Nejlepší hokejový zážitek: Postup s Přerovem do 1. ligy
Oblíbená hudba: od každého něco
Koníčky: tenis, sledování filmů, spánek
Svobodný X ženatý: svobodný
Děti: bezdětný
Životní motto: nemá