Jakub Lev železným mužem extraligy. Jaká zranění mu málem přetrhla šňůru 450 zápasů bez jediné pauzy?

Kubo, schválně jestli víte, kolikátý zápas bez přerušení vás v pátek čeká?
Abych řekl pravdu, tak si naposled pamatuju něco okolo čtyř stovek, pak jsem to přestal sledovat. Tipuju nějakých 420, 430.

Máte na svém kontě 452 utkání, ve kterých jste svému týmu nechyběl. Sérii tedy vnímáte?
Samozřejmě o ní vím. Především ale díky tomu, že za mnou někdo přijde a upozorní mě na nějaký milník nebo přeskočení jubilejního čísla.

Připomněl vám někdo i jméno rekordmana, za kterým jste hned na druhém místě?
Jestli se nepletu, tak je to Petr Leška.

Jakub Lev si v nedávné minulosti převzal dres za 500 odehraných utkání v extralize. Foto: Jiří Grulich.

Ano, Petr Leška dosáhl na metu 593 utkání bez přerušení. Můžete čtenářům přiblížit, co všechno to obnáší?
Z velké míry je to stavbou těla. Myslím, že je to trochu geneticky dané, někdo je na zranění náchylnější, někomu se to vyhýbá. Já musím zaklepat, že tělo drží pohromadě a dlouhodobě se vyvaruju vážnějším zraněním. Menší zdravotní peripetie jsou pochopitelně na denním pořádku, ale pořád jsem v provozuschopném stavu a všechno se mi daří vždy doléčit. Velkou roli v tom ale hraje určitě i štěstí, které k takové sérii potřebujete.

Ovlivňuje to i způsob tréninku a styl hry?
Určitě, základ je dobrý kondiční trenér a spolupráce s fyzioterapeuty. S těmi si ujasníte, co dělat, jak tělo zatěžovat, ale zároveň nepřetěžovat důležité partie typu kolena, kotníky, kyčle. Jestli vás někdo v zápase trefí a zlomí vám ruku nebo vám urve rameno o mantinel, to už neovlivníte. Jediné co můžete, je dávat si pozor, mít hlavu nahoře.

Kolikrát v průběhu těch sedmi let bylo na hraně, zda do utkání nastoupit, nebo nenastoupit?
Určitě tak šestkrát, sedmkrát. Byly tam chřipky, angíny, rozstřelené ucho, což si žádalo pětačtyřicet stehů. Tehdy jsem měl něco i s tou kostí u lebky za uchem, ale to se stalo naštěstí druhý týden v červenci. Shodou okolností mě tenkrát trefil nynější spoluhráč Ivan Baranka. (smích)

Jaká další zranění jste musel přetrpět?
Pamatuju si na olympijskou pauzu před play-off, kdy jsme byli na soustředění ve Švýcarsku. Spoluhráč trefil tyčku, kterou to ale jen lízlo a mně pak zlomilo čelist. Musel jsem pokračovat s košíkem.

Útočník Komety s dalším speciálním dresem. Tentokrát se jednalo o společné výročí Komety (66. narozeniny) a Masarykovy univerzity (100 let). Foto: Jiří Grulich.

Například Henrik Sedin hrál bez pauzy stejně jako Petr Leška úctyhodných deset let. Stihl 679 zápasů bez přerušení, ale pak musel vynechat po ráně do žeber. Něco podobného vás nepotkalo?
Většinou to schytají dolní partie. Pukem dostávám pravidelně kolem kotníků, ale samozřejmě si pamatuju také zásahy do břicha, zad, rukou i žeber. Když je to dobře trefené, většinou to končí zlomeninou, protože zase tak tvrdé žebra nejsou. Velkou roli zde hraje i styl blokování střel.

Neříkáte si v hlavě, že musíte nastoupit v jakémkoliv stavu, jen abyste tu sérii nepřerušil?
Ne, takhle to určitě neberu. Ta šňůra může skončit kdykoliv, ať už vinou zranění, ztrátou formy a vyndáním ze sestavy.

S přáním pevného zdraví opusťme debatu o zranění. Jak se těšíte na následující utkání v Plzni?
V Plzni jsem působil od 6. třídy, strávil jsem tam drtivou část své hokejové kariéry. Mám z tama pochopitelně krásné vzpomínky. Jedná se o kvalitní tým, který se snaží hrát ofenzivní hokej. Jsou dobře připravení, takže nás čeká v pátek těžká práce.

Někteří hráči se na zápas proti svému bývalému klubu těší, jiní jsou spíš nervózní. Jak je to u vás?
O nervozitě to u mě vůbec není, přijde hodně známých lidí, vyloženě se těším. Za ten rok mám dvakrát šanci se tam ukázat, takže chci zanechat pozitivní stopu. Neříkám, že je zrovna tenhle zápas něco víc než ostatních jednapadesát, ale určitě je pro mě speciální a jak říkám, těším se.