Je mi ctí, že jsem klukům mohl dělat kapitána, hlásí lídr stříbrné juniorky Roman Otava

Jak hodnotíte závěrečný zápas sezony?
Do zápasu jsme vstoupili přesně tak, jak jsme chtěli – dát co nejvíce gólů v první třetině, což se nám povedlo. Vletěli jsme na ně, hráli jsme do těla, myslím, že se nám povedlo je zaskočit. Bohužel, už třetí nebo čtvrtý zápas po sobě jsme dělali zbytečné chyby a stálo nás to sérii. Nedokázali jsme se z toho poučit, soupeř dokázal potrestat každou malou chybu.

Jak byste zhodnotil celou finálovou sérii s Třincem?
První dva zápasy jsme jim nedali ani čuchnout. Neřekl bych, že jsme to pak podcenili, spíš jsme měli v hlavách, že už jsme téměř mistři. Nedokázali jsme se z toho oklepat, ani když nám nevyšly domácí zápasy. Každé utkání bylo o individuálních chybách. Oni na to čekají, mají na tom založený systém. Brání, brání a jakmile uděláme nějakou chybu, tak ji okamžitě potrestají, což se stalo i v tom posledním zápase. Musím pogratulovat Třinci za první místo, krásně to odbojovali.

Které chvíle byly podle vás klíčové pro vývoj této série?
V třetím zápase jsme prohrávali 0:3, pak jsme to dokázali dorovnat a hned jsme dostali na 3:4 minutu do konce. To si myslím, že nás hodně strhlo. Další zápas jsme těžce nezvládli. Ten další venku a pak tento domácí, tam bych řekl, že jsme byli i o něco lepší. V obou utkáních jsme vedli o dva góly, po dvou individuálních chybách srovnali a pak jsme inkasovali ještě navrch a prohráli jsme. Hokej se hraje šedesát minut a ne čtyřicet a když jsme tu vedli po druhé třetině 3:1, tak jsme měli hrát dál svoji hru a ne začít bláznit, propadávat v obraně,… Oni dokážou potrestat každou chybu, mají šikovné hráče a zvládli to výborně.

(foto: Vít Golda)

Který moment byl pro vás za celé play off tím nejtěžším?
Celé play off bylo náročné, nejtěžší byl asi čtvrtý zápas proti Liberci, kdy jsme prohrávali 2:1 v sérii. Hrálo se v Liberci a museli jsme vyhrát. Tam jsme se museli semknout a zvládli jsme to na jedničku. Všechny série byly hodně vyrovnané, i když to teď bude znít špatně, jelikož jsme prohráli, tak bych řekl, že proti Třinci jsme hráli nejlepší hokej. Myslím, že jsme je i docela přehrávali, ale jak říkám, rozhodly individuální i týmové chyby.

Jaké byly emoce, ať už ihned po skončení zápasu nebo třeba teď?
Jak jsem říkal, kdyby nám to někdo řekl na začátku sezony, tak hrát finále bereme všema deseti. Teď nás to strašně mrzí v tom, že jsme nebyli horším týmem, hráli jsme dost vyrovnaně, v některých úsecích jsme byli i o dost lepší, ale zradili nás ty individuální chyby. Je teď těžké zkousnout to druhé místo, ještě před domácím publikem, když jsme je už měli skoro na lopatě a mohli jít do sedmého zápasu, ale Třinec to prostě skvěle otočil.

Dokážete stříbrnou medaili ocenit už teď, nebo to přijde až časem?
Teď to ještě mrzí, ale jsme za to nesmírně rádi, že jsme po šesti letech dokázali vybojovat nějakou tu placku. Oceníme to časem, zatím to všechny bolí. Někteří kluci tady končí, takže se do toho míchají ještě tyto emoce. Samozřejmě to oslavíme, nemáme se za co stydět a řekl bych, že druhé místo je skvělá práce pro klub.

(foto: Markéta Křížová)

Kdyby vám někdo na začátku sezony řekl, že se dostanete až do finále juniorské extraligy, co byste si o tom myslel?
Druhé místo se těžko zkousává, nikdo z nás už to nemusí zažít. Trenér nám v kabině říkal, že někdo hraje dvacet let hokej a na žádný pohár ani medaili nedosáhne. Takže si toho musíme vážit. Na začátku sezony ambice nebyly takové, postupovali jsme krůček po krůčku. Trenér nám vrýval do hlav, že si nemáme všímat žádného play off na začátku sezony, vyhrát základní skupinu, pak nadstavbu. Což se nám do puntíku splnilo, až na to druhé místo v nadstavbě. Celkově jsme v sezoně neměli žádný větší malér, že bychom třeba prohráli více jak čtyři zápasy za sebou. Bohužel nás to potkalo teď v play off, kdy jsme ty čtyři zápasy po sobě prohráli.

Jak vnímáte fanoušky a atmosféru, kterou na play off zápasech vytvořili?
Jsem nesmírně rád, že jsme mohli bojovat před takovou kulisou. Bylo to něco neskutečného, všechny nás to mile překvapilo. Bylo to super hrát pod takovou atmosférou, hnali nás dopředu a myslím, že to bylo i vidět.

Co byste vyzdvihnul na této sezoně?
Učitě golmany, ti nás celou sezonu drželi, nikdo nedělal žádné extra hrubky. Pak také trenéry, ti nás neskutečně připravili. Na letní jsme pomalu potili krev a po každém tréninku jsme skoro nemohli chodit, to nás skvěle na sezonu připravilo. Chtěl bych poděkovat všem klukům do kabiny, je mi ctí, že jsem jim mohl dělat kapitána.

(foto: Markéta Křížová)

Jaké byly vaše přednosti po celou sezonu, kdy jste předváděli skvělé výkony jak v základní části, tak v nadstavbě?
Měli jsme velmi dobrý tým. Panoval zde týmový duch, sami trenéři říkali, že takovou kabinu snad nikdy nezažili. Hodně nás zdobilo otáčení hry, to trenéři také vypichovali. Krásné přechody do útočného pásma a rychlé zakončení, dávali jsme krásné góly celou sezonu. Play off je ale trošku jiný hokej a tam už nám to tak úplně nefungovalo.

Jak se vám tým jako kapitánovi vedl?
Za celou sezonu jsem kluky nemusel nějak usměrňovat, tým se vedl v podstatě sám. Když jsem nemohl já tak zastoupil kdokoliv jiný. Měl jsem suprové asistenty Adama Boltvana a Patrika Ulbrichta. Tým byl celkově na skvělé úrovni, všichni chtěli a bylo to znát. My zkušenější jsme se snažili co nejvíce pomoct mladým. Myslím si, že ty mladší hráče máme jedny z těch top v lize. Všichni si místo v týmu vybojovali jak bodově, tak tou bojovností a místo v sestavě si zasloužili. Když se pak přidali ti zkušenější, kteří už si třeba šáhli na ten chlapský hokej nebo už mají v juniorce spoustu odehráno, tak se to skvěle doplňovalo. Do toho výtečný golman… Právě toto nás zdobilo, že jsme se nehádali, nebyla mezi námi žádná zlá krev a skvěle jsme se doplňovali také na ledě.

Na který moment z této sezony nikdy nezapomenete?
Určitě celé finále, před fanouškama to bylo neskutečné, když tu bylo skoro 4000 lidí. To je opravdu něco nezapomenutelného pod nimi hrát. Je nám strašně líto, že jsme před nimi nedokázali ani jeden zápas strhnout na naši stranu, i když jsme to měli na dosah. Tím bych se jim chtěl také za celý tým omluvit. Ale myslím, že druhé místo je krásné a nemáme se za co stydět.