Jiří Otoupalík: Jsem rád, že končím kariéru tam, kde jsem ji začal

Rozhodl jste se, že svou trenérskou kariéru pověsíte lidově řečeno na hřebík. Už to ve vás zrálo delší dobu?
Pravdou je, že už jsem před dvěma lety s trénováním moc nepočítal, ale oslovil mě Libor Zábranský a já jsem měl z toho velkou radost, protože pracovat v Kometě se neodmítá. Přemýšlel jsem o konci už od Vánoc a chtěl bych se věnovat rodině, užívat si odpočinku. Víte, jako profesionální hokejista jsem hrál dvacet let, na střídačce stál další osmadvacet. Hokeji jsem obětoval celý život a myslím si, že nastala doba, kdy bych chtěl být pánem svého času.

Když byste měl zhodnotit dvě sezony, které jste byl na střídačce, tak jaké byly?
V loňské sezoně jsme se dostali do předkola a závěr sezony byl slušný, bojovali jsme s Vítkovicemi ve čtvrfinále. Letos jsme cítili, že máme kádr na to, aby udělal úspěch. Měl sílu, kabina byla zdravá, i když se nám nepodařil vstup do sezony, pořád jsme věřili, že kvalitu máme. Ukázalo se, že jsme se nemýlili, a nakonec se nám povedlo uhrát čtvrté místo po základní části. Samozřejmě nás postihly výkyvy, ale těm se někdy během sezony občas nevyhnete. Velmi nás mrzí série s Litvínovem, především třetí domácí zápas, kdy byl stav série 2:2. O tomto zápase se mi bude zdát ještě hodně dlouho. Po deseti minutách to mělo být 3:0 a bylo by vymalováno. Bohužel, nedá se nic dělat. V šestém utkání byla Verva lepší a postoupila dál. Rozhodly domácí zápasy.

Jak se vám spolupracovalo s ostatními členy realizačního týmu?
Samozřejmě začátek nebyl úplně snadný, protože po třech kolech skončil Patrik Martinec, což nás všechny zaskočilo. S trenéry jsme si pak po tomto jeho kroku sedli, vše si vyříkali a nakonec jsme vytvořili výborný tým, který fungoval a koneckonců to mohou ostatní i potvrdit. Všechno klapalo a spolupráce byla perfektní. Budu mít jen ty nejlepší vzpomínky, nejen na mé kolegy, ale i na všechny lidi z klubu, od vedení, po marketing, tiskového oddělení a dalších složek v klubu. Chtěl bych všem tímto poděkovat.

Na vás budeme určitě vzpomínat jen v tom nejlepším, protože z vás šla vždy pozitivní energie, dobrá nálada. Nebude vám hokejové prostředí chybět?
To víte, že bude. Musím poděkovat Liborovi Zábranskému a celému vedení, že mi dali šanci nahlédnout do extraligy. Odnáším si fakt pěkné zážitky a je škoda, že si na mě kluci nevzpomněli tak o deset let dřív, když jsem byl ještě ve větším laufu (smích). 

V Kometě jste kariéru nastartoval a nyní ji končíte. Jak budete na tento klub vzpomínat?
V roce 1966 jsem začínal jako žáček v Kometě, o deset let později jsem potkával takové velikány, jako Vlado Dzurillu, Pepu Černého, Oldu Machače, prožil jsem zde prakticky celou kariéru. Pak jsem odešel do Německa, protože v Brně na tom byl hokej hodně špatně. Až ho postavil na nohy Libor a jsem strašně rád, že jsem mohl být znovu na závěr kariéry v této organizaci. Kometě budu i nadále držet palce, je to skvělá značka, má fantastické fanoušky v Brně a na jižní Moravě je fenomén. Chtěl bych, aby všem Kometa i nadále přinášela radost.

Na které zápasy v rámci letošní sezony budete nejvíce vzpomínat?
Začal bych odzadu, jelikož pátý zápas s Litvínovem mě budí ze spaní ještě dneska. Stále mě to mrzí, jak dopadlo. Naopak super zápasy jsme odehráli na Spartě, doma s Pardubicemi, určitě těch pozitivních zápasů bylo víc.

Předpokládám, že Kometu bude i nadále sledovat a budete s trenéry v kontaktu?
Určitě ano. Budu kluky sledovat, rád za nimi přijedu a samozřejmě budu fandit, aby se Kometa dočkala dalších úspěchů.