Jiří Trvaj si v závěru ani nestihl všimnout, zda hraje Kladno power play

Vychytanou nulu však zastínilo konečné zlomení dvoutýdenního čekání na bod. „Série už byla dlouhá, těsných porážek hodně. Potřebovali jsme to. Dneska to konečně vyšlo naopak. Tři body jsou,“ nadechne se „konečně doma,“ těšilo gólmana, který dnes čelil 25 střeleckým pokusům.

Chvílemi se brankář se zkušenostmi z ruské ligy musel v bráně hodně otáčet. Ale příliš se vychvalovat nechtěl: „Co prošlo, jsem se snažil chytit. To se povedlo a zbytek zachránili kluci. V závěru toho bylo hodně, ani jsem si nestačil všimnout, jestli hráli power play. Asi jsem se zpotil víc než proti Zlínu, ale to bych si musel zvážit ribano,“ smál se. Hned však zase zvážněl: „Kluci statečně lehali do střel a některé důležité zastavili. To bylo rozhodující,“ vynášel hlavně urputnou bojovnost všech hráčů Komety.

I když se to nezdá, teoreticky mohl Jiřímu pomoci i minulý zápas, kdy se do brány postavil téměř po měsíci a inkasoval pouze jednou. Jenže o formě nechtěl Trvaj ani slyšet: „Každý zápas začíná 0:0 a každý do něj musí jít s čistou hlavou, aby předvedl co nejlepší výkon. Dnes to dopadlo tak, že jsme jeden gól dali a žádný nedostali. Zaplať pán bůh.“

Po Róbertu Petrovickém druhý nejzkušenější hráč v týmu Komety se nijak zvlášť nezaobírá s pozicí, kterou v Kometě má. Většinu sezóny byl totiž dvojkou za svým finským kolegou. „Neřeším to. Pořád se snažím udržovat, jak jsem to vždycky dělal. Snad se mi to daří. Připravuji se stejně, když chytám, i když nechytám. Po obědě si dám před zápasem spánek. Člověk nikdy neví, co se stane,“ ujišťoval, že je schopen do zápasu kdykoliv naskočit, což ostatně předvedl i ve vzpomínaném 7. kole, kdy si se Sasu Hovim na minutu proměnil pozici. „I náhradník je součástí mančaftu a v každém týmu jej potřebujete. Myslím, že je to stejně důležitá osoba jako kdokoliv jiný.“

Pět zápasů Jiřího Trvaje: