Jsem vděčný za to, kolik prostoru mi trenér dává, libuje si posila Holec

Chyběl nám důraz před bránou, věděl po utkání Radim Bičánek

Kometa začala v Salzburgu dobře, hned ve čtvrté minutě se radoval rodák z Uherského Hradiště Radim Bičánek, když parádní bombou od modré potěšil zhruba dvacítku brněnských fandů. Bohužel radost trvala jen dvě třetiny, v té poslední domácí zcela otočili vývoj klání a dokráčeli k těsné výhře 3:2. Zkušeného brněnského beka mrzelo především to, že jeho tým neudržel dvoubrankové vedení. „Musíme se dívat dopředu, například v extralize by se nám tohle nemělo stávat. Když půjdeme do poslední třetiny se solidním výsledkem, měli bychom se ho snažit udržet, zde se nám to nepovedlo,“ lamentovala brněnská dvaatřicítka.

Obrany byly z obou stran hodně otevřené, často si týmy vypracovaly řadu brejků, Kometa je ale většinou nedokázala proměnit...„Oni hrají takový jiný hokej, napadají ve čtyřech lidech, čímž se občas stane, že na přečíslení je hodně prostoru, jenže se nám v této činnosti moc nedařilo. Neřekl bych, že překážkou byl dobře chytající gólman, ale spíše naše neproměněné přesilovky, nevyužité šance a hlavně nedůraz před bránou. Musíme na tom zapracovat do dalších zápasů," věří Bičánek v lepší střeleckou formu svých kolegů v dalších zápasech.

Jak již bylo řečeno, Salzburg má přibližně devět Kanaďanů včetně trenéra, bylo těžké proti těmto tvrdým borcům hrát? „Je známo, že tito hokejisté rozhodně v rukavičkách nehrají. Myslím, že to ale problém nebyl. Čekali jsme, že se bude hrát tvrdě, ale většinou to bylo fér. Oni hrají poměrně ofenzivně a dohrávají souboje, ale jak říkám, nic záludného bych v tom nehledal,“ komentuje obránce Bičánek, jemuž tvrdá hra také není cizí.

Mannheim, Salzburg, Linköping, HV 71, Slovan Bratislava, Petrohrad. Všechno mezinárodní konfrontace a velice silní soupeři. Radim Bičánek je však toho názoru, že největší kvalitu měla švédská dvojice. „Jejich styl hokeje je na vysoké úrovni, měli bychom si od nich vzít příklad a učit se,“ uznal Bičánek, který se těší na další porci zápasů. Jeho tým čekají v sobotu Pardubice a následně v neděli Jokerit Helsinky. V prvním případě se hraje venku, v tom druhém doma.

Náš problém je neproměňování šancí a časté vylučování, je si vědom Holec

Stejného názoru na kvalitu soupeřů v European Trophy je i nováček mezi brněnskými útočníky Miroslav Holec. Paradoxně právě s jedním ze silných, tedy švédských týmů Kometa dokázala vyhrát. V Rakousku se pak týmu výsledkově dařilo méně: „Zahraniční hokej je oproti našemu jiný obecně, ale nejhůře se nám hrálo proti Švédům, kteří hrají takový hokej, že vpředu napadají ve třech a vrací se v pěti. S Němci a Rakušáky jsme mohli na vítězství dosáhnout snadněji, ale bohužel se to nepodařilo.“

Holec vidí příčinu neúspěchu během rakouského výletu především v neproměňování šancí. „Zápas proti Salzburgu se hodnotí velmi těžko. Vedli jsme dva nula, pak jsme ale dostali gól v oslabení. Nepoměňujeme šance, ale hlavně máme hodně vyloučených, to je problém. Tlačíme, tlačíme a nedáme šance. Soupeř pak zápas otočí tím, že jednu branku dá a pak už se hraje těžko. Přitom soupeř hraje takový hokej, kdy by se nám mělo v útoku dařit, útočí ve čtyřech a jednoho hráče nechávají na modré. Z toho mohly být krásné brejky,“ litovala jedna z nejčerstvějších posil Komety.

Jednu z šancí měl Holcův kolega z útočných řad Roman Erat: „Myslím, že Roman nastřelil tyčku. Bylo to dva na jednoho a Roman to udělal dobře. Bohužel se to klasicky neodrazilo do brány, ale na soupeřovu hokejku. Ale na smůlu se vymlouvat nemůžeme.“

V jedné z největších šancí se však ocitl i sám Holec. „Stál jsem za brankou a jejich bek mi to tam nahrál, protože to chtěl přihrát druhému obránci. Snažil jsem se pak objet bránu, ale z otočky jsem se netrefil, myslím, že obránce mi tam strčil hůl a puk se odrazil pryč,“ popisuje mladý útočník jednu z neproměněných šancí, kvůli kterým Kometa nedokázala Salzburg porazit.

Třiadvacetiletý rodák z Písku zatím působí v lajně kapitána Petra Hubáčka. Spolupráci s mistrem světa si Holec pochvaluje. „Zatím se mi s Hubasem hraje v lajně dobře, uvidíme, snad to tak bude i dál. Stejně tak výborně se mi hraje i pod trenérem Venerou. Mám hodně prostoru, takže je to výborné. Je to samozřejmě lepší, než kdybych na led skoro nechodil, byl tam třikrát za třetinu a byl bych studený. Nebyl bych v tempu a hrálo by se mi těžko, takže jsem moc spokojený s tím, jak to je.“