Tisícovku někde v podvědomí mám, přiznává Petr Kuboš
Co pro vás cifra sedmi set odehraných extraligových zápasů znamená? Určitě jsem rád, za takové množství zápasů. Musím říct, že to je díky zdraví, to je pro hráče to důležité. Pak je potřeba si nějak udržovat formu. Aby byl člověk v kondici a tím si udržoval herní pohodu. Takže si myslím, že to je docela pěkný počet zápasů.
Když se těmi zápasy ohlédnete, jaké byly nejlepší zážitky? Určitě toho bylo dost. Rád vzpomínám na začátky ve Vsetíně. To byla ještě ta nejslavnější éra, kterou jsem ještě zachytil a mohl tam hrát. Mám ale dobré vzpomínky i na všechna ostatní angažmá.
Nejvíc z těch sedmi set zápasů jste odehrál ve Vítkovicích. Bylo to zatím nejpovedenější angažmá? To bylo nejdéle, co se týká seniorského hokeje. Vnímám to, vzpomínám na to hodně rád. Ale takový základ je Vsetín. Tam jsem vyrůstal vlastně od žáčků až po áčko.
Myslíte na to, že byste si za mateřský tým ještě někdy zahrál? Tam ta situace je taková, že Vsetín hraje momentálně druhou ligu. Ale třeba na stará kolena by nebylo špatné si tam zahrát. Ale situace je teď taková, jaká je, takže na to zatím nějak moc nemyslím.
Hokejový věk se prodlužuje a přibývá hráčů s tisícovkou extraligových startů. Naposledy této mety dosáhl váš nedávný spoluhráč ze Slavie Petr Kadlec. Je jedním z vašich cílů také jednou odehrát tisící utkání? Tak trochu jsem nad tím přemýšlel. Ale je to souhra mnoha okolností. Zdraví, forma… Je to jedno s druhým. Určitě to mám v podvědomí, ale nějak speciálně na to nemyslím.
Od klubu jste dostal památeční dres. Máte nějaké místo, kam podobné artefakty ukládáte? Zatím je to schované ve skříni. Různých dresů i z předešlých působišť je víc, takže by to už asi zaplnilo pěkně velkou zeď. Po kariéře budu muset něco vymyslet. Nějaký pokojíček, nebo jiný prostor si na to určitě vyhradím.
Pár sezón mám snad ještě před sebou, říká jubilant Jan Hanzlík
Ve své kariéře jste odehrál už víc jak sedm set zápasů. Co pro vás taková porce znamená?
Je to hezké číslo, ale chtěl jsem to utkání oslavit výhrou, což se bohužel nepodařilo. Určitě je hezké, že klub na tady ty různé hráčské mety myslí a ocení je symbolicky dresem. Až skončím kariéru, tak si ho určitě někam pověsím a budu na tady to velké číslo vzpomínat.
Jak se na vás podepsalo těch sedm set zápasů? Uvědomí si člověk, že už odehrál takové velké množství extraligových duelů?
Ani ne, protože ty sezóny běží tak rychle po sobě a nemám to v podstatě šanci vnímat. Hraje se třikrát týdně šest měsíců v roce a člověk to ani nestíhá počítat. Horší samozřejmě je, když je hokejista zraněný a nemůže hrát. Zápasy mu chybí a pak sleduje víc televizní přenosy, podívá se na svoje statistiky.
Už máte za sebou téměř čtrnáct sezón v extralize. Vzpomenete si na tu nejúspěšnější, která vám vyloženě vyšla?
Jsem spíš týmovým hráčem, ale asi nejvíc se mi povedla sezóna, kdy jsme se Spartou hráli finále proti Slavii. Kdybych to měl přirovnat, tak je to podobné, jako kdyby Kometa hrála finále proti Spartě. To by tady spadl zimák.
Taková nerudovská otázka, kam s ním? Tedy, kam máte v plánu umístit dres s číslem „700“ ?
Momentálně ho mám v Brně, ale jak pojedu domů, tak si dám do svého domu. Už tam mám paradoxně hodně dresů, někde si je vystavím.
Máte nějakou metu, třeba dosáhnout tisíc zápasů?
Kluci na Spartě mi říkali, že jsem nebyl snad deset sezón zraněný a na takovou metu bych mohl dosáhnout. Nějak jsme to počítali, možné to je a tisícovka by byla krásné číslo. Samozřejmě musím vydržet zdravotně, zatím je mi jednatřicet a snad mám ještě pár sezón před sebou. Ale nějak zvlášť to neřeším, až se to jednou zastaví, tak se to zastaví.