Karel Vejmelka o své letošní cestě do reprezentace i o detailech, které ho stále posouvají vpřed

Karle, kdy vás poprvé někdo kontaktoval s myšlenkou opět nastoupit se lvem na hrudi a bojovat o místo na letošním MS?
Začátkem dubna mi volal Martin Havlát (generální manažer reprezentace) aby se mě zeptal, jak jsem na tom zdravotně, zda mám chuť reprezentovat a jaké mám možnosti.

Předpokládám, že chuť byla a stále je.
Jednoznačně. Řekl jsem mu, že pokud na tom budu zdravotně dobře a bude zájem, tak se k nároďáku chci přidat. Určitě se chci porvat o místo na světovém šampionátu. Ani jsem neuvažoval nad tím, že bych nechtěl reprezentovat.

Pak je to tak, že sám oznámíte klubu, že byste chtěl po sezóně reprezentovat?
Nejprve je to o komunikaci mezi manažery klubu a až poté tuto věc komunikuji s klubem, trenérem gólmanů i s hlavním trenérem, kteří se mě v čase doptávají na další věci, jako například jaká bude moje pozice v repre, jací jsou další členové týmu, aktualizují si můj zdravotní stav a po sezóně jsem si s nimi potvrzoval, že stále platí moje rozhodnutí být součástí českého výběru.

Mluvíte i o zdravotním stavu. V minulosti se vícekrát stalo, že výstupní zdravotní prohlídka v týmu NHL zabránila hráčům posílit své národní týmy. Jak taková prohlídka probíhá v prostředí Arizony?
Je to akce na celý den. Nejprve se konzultuje zdravotní stav s klubovým lékařem, který má veškeré informace a pokud byl hráč zraněný, či měl jiné zdravotní komplikace, tak se jej doptává na aktuální stav. Lékař pak rozhodne, zda je hráč schopen hrát dále nebo doporučí se v klubu připravovat na další sezónu.

Probíhá i nějaká další, detailnější prohlídka hráče?
Využívá se speciální scanner, který zkontroluje kosti a tuk v těle, případně další hodnoty, na které se jinak jen obtížně při rutinní kontrole přijde. Tato metoda se využívá zhruba čtyřikrát za sezónu, tedy i právě při závěrečném zkoumání zdravotního stavu nás hráčů. Své slovo k posouzení má samozřejmě i kondiční trenér.

V českém výběru je i Ronald Knot, který strávil celou sezónu na farmě Arizony. Neabsolvovali jste i společný let do Evropy?
Letěl jsem sám, minuli jsme se o den. S Ronaldem jsem se seznámil až na loňském přípravném kempu, je škoda, že se nedostal z farmy výše do prvního týmu. Docela jsem jeho výkony sledoval a jeho sezóna nebyla vůbec špatná.

Kdo na vás čekal na pražském letišti?
Byla to rodina, tedy už taková tradice (úsměv). Bylo to asi v jedenáct večer, takže jsme jeli hned domů.

Doma na vás, kromě jiného, čekala i originální česká výstroj z loňského šampionátu?
Je to tak, takže jsem ji zabalil a vyrazil směr Brno.

Kromě barevně nepřehlédnutelných českých motivů na masce, betonech, lapačce a vyrážečce používáte i další součást výstroje, kterou máte doma?
To ne. Ostatní věci jako třeba vestu, kalhoty, brusle či hokejky jsem si přivezl z Ameriky.

Když se ještě vrátíme k vaší originální výstroji, která už na první pohled zaujme výraznými barvami české trikolóry. Nemůže to právě na gólmana působit trochu rušivě? Napadá mě třeba periferní vidění, kdy na vás najednou ,,svítí“ dost výrazné barvy.
Máte pravdu, že ten kontrast je fakt dost velký, ale stačí dva tři tréninky a už to nevnímám.

Trénink národního týmu před Českými hrami. Foto: Jan Beneš.

Měl jste hned po příletu takovou tu myšlenku hned se sebrat a vyrazit na kemp nároďáku?
(smích) Tak když pominu opravdu velkou únavu z dlouhého letu, se kterou jsem ještě pár dní bojoval, tak jsem se upřímně těšil na českou kabinu, na kluky, na nové tváře. A vše se mi potvrdilo, dobrá parta, skvělá atmosféra.

Se kterým hráčem či hráči k sobě máte nejblíže?
Na to se těžko odpovídá. S některými jsme si blíže, s dalšími třeba ještě tolik ne, ale to je asi normální věc k každém kolektivu.

Jak to tak bývá u gólmanů, asi budete na hotelovém pokoji v Brně sám. Měl jste už i čas mrknout se po městě?
Ano, na hotelu mám opravdu pokoj jen pro sebe a co se týká Brna, už jsem se podíval na svá oblíbená místa.

Pro ,,mimobrněnské“ kluky jste třeba i průvodcem?
To opravdu ne (smích). Ale pokud by za mnou někdo přišel, rád mu poradím, kde co najde.

Dnes vás čeká první zápas Českých hokejových her proti Finsku. Uvidíme vás v akci?
Ano, už jsem od trenérů dostal informaci, že budu chytat.

Brněnská hala jistě připraví bouřlivou kulisu pro tento turnaj. Chystá se na vás podívat i rodina?
Nejen rodina, ale i dost známých, kteří to nemají daleko, takže musím co nejdříve dokoupit další lístky (úsměv).

Karel Vejmelka odchytá čtvrteční zápas proti Finsku. Foto: Jan Beneš.

V Brně už za sebou máte několik tréninků a tak mě zajímá, zda například trenér gólmanů vám má ještě co říct, poradit?
Určitě ano, jsou to detaily, postřehy, které si velmi rád vyslechnu. Nejsou to samozřejmě věci, skrz které bych změnil styl svého chytání, ale právě detaily mohou rozhodovat a díky nim se i člověk zlepšuje. Jde třeba výšku mého postavení při hře v oslabení, nebo jak držet ruce v určitých situacích.

Napadá mě šířka evropského kluziště. Už jste si za těch pár dní zvykl?
Už je to dobré. To je například ten rozdíl, na který se s trenérem soustředíme. V NHL není moc prostoru, aby na mě soupeř vyjel od mantinelu na úrovni branky, ale v Evropě je toho místa daleko víc a musím si to hlídat. Vlastně i úhly postavení mě jako gólmana jsou trochu jiné, tohle všechno s trenérem konzultujeme a připravujeme se na to.

Zabýváte se i problematikou samostatných nájezdů?
Ano, to je rozdíl oproti NHL. Zde dostávám videa a mohu se podívat na výběr nájezdů, vyhodnotím si nejčastější způsoby zakončení a může mi to pomoci. Na druhou stranu se na to nesmím tolik spoléhat, nevypadá dobře, když na konkrétní nájezd reaguji úplně jinak než je reálně proveden (smích). V NHL tohle vůbec neřešíme. Jednak tam odehrajeme velkou porci zápasů, ale hlavně v týmech se obecně vystřídá velký počet hráčů, kteří mohou jet nájezdy a každý má více variant zakončení. Tedy musím reagovat na každý individuálně, ale musím se přiznat, že to mi vyhovuje více než se zatěžovat tím, abych vzpomínal, jak ten který hráč nejčastěji provede kličku či střelu.

Ptát se vás jako bývalého Komeťáka jak se těšíte na atmosféru v Brně není asi úplně na místě.
(smích) Moc se těším, navíc když jsem se čerstvě dozvěděl, že hned v prvním zápase budu chytat. Nejen pro mě to bude velký zážitek.