Poprvé od února jste odchytal extraligový zápas. Jaké to pro vás bylo?
Z mého pohledu to bylo poměrně klidné utkání. Neměl jsem zase tolik zákroků, ale na začátku jsem byl samozřejmě trochu nervózní. Bylo to po dlouhé době, takže je to přece jen něco nového než přípravná utkání. Ten tlak na hráče je větší, takže jsem se od začátku snažil co nejvíce soustředit na každý puk a dobře se nachystat na šance soupeře. Nakonec jsme zvítězili, takže jsem spokojený.
Věděl jste dlouho dopředu, že vás to proti Zlínu čeká, nebo to pro vás bylo překvapení?
Víceméně jsem věděl o příležitosti dlouho dopředu. Dozvěděl jsem to asi dva dny předem.
Je výhra o to sladší, když jste vyhráli derby a navíc jste přidal nulu?
Rozhodně. Ve Zlíně je to vždycky těžké a jsou tu dobří fanoušci, předvedli se skvěle jako ti naši, kteří celý zápas fandili. Utkání tady mají správný říz a náboj, a pro nás jde o cenné vítězství.
V první třetině jste inkasoval branku, která pro předchozí přestupek zlínského celku neplatila. Jak jste viděl danou situaci vy?
Já jsem slyšel hvizd a už jsem se tolik nesoustředil na puk. Navíc přede mnou projel hráč, takže jsem neviděl, kde momentálně je, potom už jsem nereagoval. Bylo mi jasné, že ten gól nemůže platit, protože jsem slyšel píšťalku a věděl jsem, že se nic nezmění. Byl jsem relativně v klidu.
V průběhu úvodní dvacetiminutovky se po šarvátce vyfauloval Roberts Bukarts. Chytalo se vám klidněji, když chyběl domácím jeden z nejnebezpečnějších hráčů?
Popravdě jsem ani nevěděl, co je to za hráče, takže jsem to moc nevnímal. Snažil jsem se soustředit spíš na sebe a nějak jsem to neřešil. Zlín tam má víc dobrých hráčů, překvapit mohl kdokoliv.
Bylo na týmu znát, že se po první brance uklidnil a začal hrát svoji hru?
Určitě. Věděli jsme, že nás ten první gól uklidní, když ho dáme, a že se nám nějakým způsobem bude o něco hrát lehčeji. Rozhodně je to pro tým vždy vzpruha, když vede, než když naopak inkasuje jako první. Pro nás to byla priorita, s kterou jsme do druhé třetiny šli, tedy dát první gól. Pak už jsme si to postupně pohlídali.
Zlomilo se utkání definitivně na konci druhé třetiny, kdy jste dvěma brankami v rychlém sledu odskočili na 3:0?
Tam kdyby ty dvě branky nepadly, tak to mohlo být ve třetí třetině pořád o gól. Museli bychom se lehce obávat, hrát trochu jinak a víc z defenzívy. Takhle jsme mohli hrát uvolněněji a hrálo se nám lépe. Jak říkáte, tyto momenty byly rozhodující.
Po čtvrté brance v polovině třetí části Zlín herně definitivně odpadl. Kdy jste začala věřit, že byste mohl vychytat čisté konto?
Popravdě jsem nevěřil do poslední minuty. (směje se) Už se mi to stalo tolikrát, že jsem dostal zbytečný gól v posledních vteřinách, i když jsme jasně vyhrávali. Je to pro brankáře hodně zrádné, člověk se musí soustředit do závěrečné sekundy na každý puk. Já jsem na to moc nemyslel, snažil jsem se koncentrovat až do konce a naštěstí se to podařilo.
Závěrečná děkovačka s fanoušky byla pro vás asi sladkou tečkou na povedeném večeru, že?
Takový konec je vždycky rozhodně fajn (úsměv).