Kluci jako tým nezklamali, chválil své svěřence Vlastimil Kočí

Kometa se po dlouhé době dostala do play off. Byl to před sezonou týmový sen?

Dá se říci, že všechny mančafty, které jsou z extraligy juniorů, tomu tu přípravu podřídily. Všech dvacet dva týmů z Čech i Moravy se chtělo dostat do té vytoužené šestky. Každý přizpůsobil trénink, trošku byla změna i v přípravě. Musela se správně načasovat forma, aby se začalo výborně hned od září. Začátek nemusí vždycky vyjít, ale v listopadu už se to začne zlepšovat, což vede k výborné sezóně. Výkonnost se hodně zvyšuje. Letos se hrálo o hodně, takže jsme se snažili, abychom hned první utkání vyhráli. To se nám v Opavě také podařilo (1:5 pozn.red.). Kluci věděli, že jsou schopní vyhrávat tímto způsobem. Hlavní věcí bylo, že ať hráli kluci s kterýmkoliv mužstvem, tak jsme mohli vyhrát, prohrát nebo remizovat. Bylo to hrozně vyrovnané. Následovaly velmi těžké zápasy s Vítkovicemi, Zlínem, Pardubicemi a Třincem. S těmito špičkovými týmy jsme hráli velice dobrá utkání. Tím pádem jsme věděli, že máme šanci se do play off dostat. Sami jsme ale viděli, že to bylo na vážkách až do posledního zápasu. Myslím, že kdyby se nám podařilo určit prvního brankáře hned na začátku, tak jsme mohli mít jasno tři čtyři kola před koncem. Matouška, kterého jsme vzali jako dvojku, jsme možná měli vzít hned jako jedničku a mohli jsme mít nějaké body navíc.

Co se tedy stalo s Jurajem Beláčkem, který jako jednička před sezonou nastupoval?
Beláček úplně ukončil svoji činnost. Po agentovi nám bylo vzkázáno, že ukončil svoji kariéru. Možná je to velká škoda. My jsme tu pozici týmové jedničky před sezonou konzultovali s trenérem brankářů a vybírali jsem podle toho, jak se oba jevili v přátelských zápasech. Tam se nám trošku více líbil právě Beláček, ale opak byl pravdou. Nakonec se Matoušek zakousl a podal výborné výkony.

To bylo vidět také na hrací ploše. S posledními zápasy Petrova výkonnost určitě stoupala.
On s odchodem Beláčka v podstatě vyrostl o sto procent.

Souviselo to také s tím, že by měl mít brankář jistotu v tom, že bude chytat?
My jsme to tak nějak brali. Přípravu jsme tak udělali a rozhodovalo se v ní, kdo ta jednička bude. Ale říkám znova, že to bylo hrozně těžké. Dali jsme na rady trenéra brankařů, který je navíc dvakrát týdně trénoval. On s tím má zkušenosti a řekl, že to bude Beláček. On sám se asi mýlil. Sám nevím.

Trenér brankařů (Jaroslav Odehnal) je u mládeže tuto sezonu celkově novinkou. Má to kýžený přínos?
Trenéři brankářů už tu bývávali. Letos jsme to pojali úplně fantasticky tím, že je v hale dětí a mládeže prostor na led. To v Rondu nebylo. To je strašně důležitá věc, že to ti kluci mají a chodí na led. Určitě bych to hodnotil jako obrovské plus. Jsem hrozně rád, že jsme Járu oslovili (Jaroslav Odehnal – pozn.red.). Vůbec že jsme nějakého člověka sehnali, protože je to hrozně těžké. To totiž musí být brankář, který sám chytal. A kdo vám to bude dělat? Každý má svoji práci.

Jednou věcí po Beláčkově odchodu tedy bylo, že se pomalu zlepšoval Matoušek. Jenže jeho odchod určitě nepřinesl jen pozitiva. Vždyť v juniorce i starším dorostu dělal od Jurajova konce brankářskou dvojku vždy o rok mladší kluk. Ať už to byl u juniorky Tomáš Vrba nebo u staršího dorostu Lukáš Klimeš. Jak nepříjemné byly tyto problémy?
Chtěli jsme to řešit tím, že jsme měli domluveného Martina Šenka. On byl ale na hostování v Břeclavi, kde hrál za muže. Když pustíte hráče na hostování, tak se potom musí nějaké tři týdny čekat, než si ho můžete znova registrovat. Do konce této doby nám zbývalo právě asi deset nebo jedenáct dní. Kvůli tomu jsme využívali hráče staršího dorostu a nakonec jsme to zvládli. Jezdili s námi jak Vrba, tak Barus. Pro ně to byla alespoň taková zkušenost, že viděli ty zápasy juniorky, které je za rok čekají. Je možné, že si třeba ještě letos nějaké zachytají.

To jste nám nahrál do noty. Přemýšleli jste po Beláčkově odchodu o tom, že by šel do juniorky chytat Filip Barus ze staršího dorostu?
Ano. O tom už jsme tam uvažovali. Ale ten dorost ho momentálně potřeboval, protože hrají ve stejné dny jako my, tak by bylo těžké jim ho brát, když to mužstvo šlapalo.

Teď, když je již play off zajištěno, by se o tom určitě dalo znova uvažovat.
Ona ta koncepce klubu je jasná. Co jsem se domlouval s vedením klubu, tak všichni chtějí, aby ti kluci, kteří na to mají, si to už zkusili. My na toto téma dokonce budeme mít v brzkém čase schůzku. Budou se jí účastnit trenéři mladšího a staršího dorostu, juniorky a osmé třídy. Na té schůzce budeme řešit právě posuny těchto hráčů. Je velice dobře, že ta juniorka postoupila a že to tak můžeme řešit. Takto to dělají už pět deset let ve Zlíně, ve Vítkovicích a rostou jim hráči. Prostě to přináší ovoce. Za Vítkovice hráli hned na začátku tři čtyři kluci z dorostu a hráli velice dobře. To jsme si loni nemohli dovolit. My jsme hráli o to, abychom nespadli do baráže.

Jací hráči ze staršího dorostu byli pro případný start v juniorce vybráni?
My jsme si vytipovali pět hráčů. Od července se s námi připravovali Maša, Touška, Crhák, Horehleď a Krejčiřík. Těchto pět s námi absolvovalo celou přípravu, jak letní, tak i tu na ledě. Hráli přátelská utkání. Jenže Touška se zranil při zápase s Jihlavou a čtyři neděle měl natažený nějaký sval. Takže ten byl v podstatě nepoužitelný. Musel se tedy jít rozehrát do staršího dorostu. Maša se zranil na tréninku po střetu s bekem. Udělal si něco s ramenem a pět týdnů netrénoval. Krejčiřík si zase při rozehrávce udělal něco s kolenem. Jediné, které jsme vrátili, byli Horehleď a Crhák. Neznamená to ale, že by to nebylo dobré. Teď při posledním zápase v Havířově jsme to riskli a vytáhli jsme si znovu Toušku, který ve třetí lajně odehrál celý zápas. Bylo to trošku zapříčiněno také tím, že Daniška dostal angínu, tak jsme tam nasadili Toušku. Ve středu jsem se domluvil s trenérem a v pátek s námi jel.

Poslední dobou se musí nabízet také Jakub Fúzik, který má vynikající střeleckou formu, protože dal v šestnácti zápasech stejný počet branek.
Určitě, určitě. My na té schůzce právě musíme vyřešit, jak to uděláme. Taky musíme pustit kluky od nás, aby šli dál, to znamená do mužů. Tímto směrem jsou nějaké rozdělané věci. Něco se rozjednává. Shání se něco pro Švaňhala a pro další hráče.

Máte pocit, že jde po pár letech konečně vidět nějaký obrat k lepšímu? Nebo že jde vidět ta odvedená práce?
Všechny ty kategorie, ať už dorostenecké nebo juniorské, se dobře trénují. V tomto ohledu je to určitě lepší a hodně tomu pomáhá, že je tady (hokejová hala dětí a mládeže za Lužánkami) více ledu. Poslední dva tři roky se snažíme ten trénink udělat nějaký jiný. Spíš si ale myslím, že se ti hráči dobře posunují mezi kategoriemi. Zkrátka letošní rok vychází dobře.

Jedna z těch horších věcí je letos využití tří výjimek ročníku 1989 v juniorce. Z určité míry za to mohou určitě i zranění těchto hráčů. Jaký na to máte názor?

Myslím, že kdyby třeba Mišura nebyl zraněný, mohly být nějaké body navíc. On je vynikající hráč a asi v té slovenské dvacítce nebyl nadarmo. On má hroznou smůlu. Loni měl jet na mistrovství světa dvacítek a onemocněl. Letos mu to lepilo, hrál výborně (zdůrazňuje), ale v jednom souboji s protihráčem za bránou si zranil rameno. Je trošku možné, že ho trefili naschvál, protože si je tam hodně vodil. Ono je to ale také tím, že se hrálo strašně moc zápasů. Já jsem čekal, že něco přijde. Hráli jsme pátek – sobota - pondělí. Když takto hrajete sedm týdnů, tak to někde musí být znát. Když si to přepočítáte, tak v podstatě za deset dní hrajete šest zápasů. To je šílené. Vezměte si, jak ti kluci odpočívají. Navíc se hodně cestuje. To máte Vítkovice, Havířov, Třinec. Odtud se vracíte pozdě v noci. Před utkáním se Znojmem jsme přijeli v jednu v noci a v jedenáct už jsme měli hrát. My jsme vůbec nemohli. Tak jsme ty zápasy raději přesunuli na tu jednu hodinu, aby kluci aspoň do devíti spali. Oni vstávali o půl sedmé, domů jsme se vrátili ve tři a už nás čekal další zápas. Takže to jsou zápasy, které jsou velice těžké. Teď se bude hrát navíc v Čechách. Vezměte si, že v pátek budeme hrát v Karlových Varech a v sobotu doma. Když tam budeme hrát od šesti, tak v kolik se vrátíme domů? Nebo z Litvínova. Sparta, Slavie a Boleslav mi ani tak nevadí. Možná ještě do Plzně je to dobrá cesta po dálnici, ale Litvínov a Karlovy Vary jsou hrozné.

Zmínil jste týmy, se kterými poměříte síly v rámci nejlepší šestice ze skupiny západ. Co od těchto utkání očekáváte?
V každém případě velice kvalitní zápasy. Budou to těžké zápasy, ale ti kluci tím pádem porostou. Jestli tam posuneme ty kluky z dorostu a necháme je tam hrát, což my chceme, tak máme možnost je nechat vyhrát a příští rok nám to můžou vrátit. To je jediná šance, jak to můžeme udělat. Těmi mladými by se to mělo oživit.

Těžké zápasy hrála juniorka určitě i doposud. Hodněkrát jste museli zápas obracet. Projevila se tam ta vnitřní síla, nebo čím to bylo?
No kdybyste slyšeli vždycky tu bouřku v kabině (usmívá se). To prostě ani nechtějte vědět, co jsme tam s Leošem (Zajíc – asistent trenéra – pozn.red.) museli dělat. Ale ten tým byl vyloženě naladěný tak, že se rozjížděl pozvolna, a to není dobře. Ideální je vletět tam a dát dva tři góly. Ale vidíte, že Olomouc nám dala tři branky během pár minut a stejně tu prohrála (reportáž z utkání). To je pak o štěstí. Oni nebyli špatní. To je ale další věc. Tady u nás, když jsme je porazili, byli lepší než doma, což je šílené. Přesto jsme tam prohráli na penalty.

Vraťme se ještě, prosím, k těm dvěma posledním stěžejním utkáním proti Jihlavě a Havířovu. Jak jste se na ně připravovali?
Jako na každé jiné, protože jsme kluky nechtěli moc přemotivovat. Na druhou stranu jsme jim řekli, že jediná šance je vítězství a buďto to dokáží, nebo nedokáží. To znamená, že si to v té hlavě museli nějak srovnat a přetočit. S tím se musejí vyrovnat sami. Vůbec jsme to nešponovali. Je fakt, že jsme o tom o to více mluvili a více to rozebírali. Soupeře jsme také více četli. Uvažovali jsme i o různých hráčích, které bychom měli pokrýt, hlavně tedy v Havířově. Tam měli dva hráče hodně silné. My jsme se je snažili eliminovat a podařilo se nám to. Žádné góly nám nedali. Ale jak jsme toho dosáhli, vám neřeknu, protože je to naše tajemství (usmívá se).

Díky těmto dvěma výhrám se kluci dostali do A skupiny. Bylo to zasloužené?
Myslím, že toto mužstvo mělo kvalitu, nebo má kvalitu, a do té šestky patřilo. Nakonec to i dokázalo. Havířov, který o tu šestku také bojoval, od nás ve dvou zápasech dostal čtrnáct branek.

Dalo by se tedy říct, že ten poslední zápas byl v dosavadním průběhu NOEN extraligy juniorů ten nejlepší? Máme na mysli předvedeným výkonem, a tak všeobecně.
Ještě krásnější zápas byl doma proti Zlínu. Na pohled to byl jeden z nejlepších zápasů, který se tu odehrál. Zlín totiž hraje jako tým. To jsme se kluky snažili naučit taky. Tam se nekouká, kdo je hvězda, ale je to prostě tým. Kluci se navzájem hecovali, a když něco zkazili, tak to vzali a hned to napravili. Tam padl brzy gól, ale oni se nepropadli. Oni si řekli: „Otočíme to!“ a vzali to a hráli. Zlín je podle mne mančaft, který šlape jak hodinky. Proti takovému soupeři je horší hrát. Třeba proti tomu Havířovu jsme pokryli dvě individuality a dokázali jsme s nimi vyhrát, dvakrát.

Kam až může Brno v play off dojít?
Tak daleko nepřemýšlíme. Budeme hrát a až se to poskládá, tak budeme mít nějaké mužstvo, se kterým odehrajeme play off. Jestli se dostaneme do druhého třetího kola? Byl by to úspěch. Necháme tomu volný průběh. Samozřejmě se chceme dostat co nejvýše. Prioritou ale zůstává, aby se ohráli kluci na příští rok. To je strašně důležité. Hrajeme proto, abychom vychovávali kluky pro áčko. I když se do áčka třeba hned nedostanou, tak se třeba dostanou do první ligy a pak to může přijít. Další věcí je, že kdyby třeba hráli finále, tak se na ně někdo přijde podívat. Jejich jméno se může objevit u všelijakých agentů, skautů a různých lidí, co se kolem hokeje motají. Hlavně jdou vidět. Ten spodek totiž nikoho nezajímá.

Na mistrovství světa hráčů do dvaceti let již je známá širší nominace. Nechybí vám v ní někdo z Brna?
Však je tam Kempný.

Toho již počítáme spíš jako stálého člena Áčka...

On nám strašně pomohl. Jsem hrozně rád, že nám ty tři poslední zápasy hrál. On je na tom výborně fyzicky. To mu v reprezentaci může jenom pomoci, protože tam už se to hraje trošku jinak. Kvůli tomu, že teď v áčku nedostal tolik času na ledě, pro něj myslím bylo výborné, že si tu mohl zahrát.

Jak byste tedy na závěr zhodnotil postup do play off?
Kluci tím, že se dostali do play off, udělali úspěch a za to bych je pochválil. Odevzdávali dobré výkony a jako tým nezklamali. Byli také velice kompaktní. Nakonec se ještě výborně rozchytal brankář, který si za to vysloužil tréninky s áčkem.

Děkujeme za rozhovor.