Kometa je pro mě výzva. Chci být užitečný pro tým a zúročit zkušenosti, hlásí Tomáš Marcinko

Jak se uskutečnil váš přesun z Třince pod Špilberk?
Delší dobu jsem řešil, že bych chtěl být víc nablízku rodině. Probírali jsme určité varianty a pak můj agent přišel s informací, že by byla možnost působit v Brně. Kometa je samozřejmě pojem. Stále mám ty nejvyšší ambice, takže z tohoto hlediska nebylo co řešit. Pak už bylo na klubech, jak se domluví. Jsem vděčný, že to dobře dopadlo, a těším se na novou výzvu v Kometě.

Co od této výzvy očekáváte?
Nechtěl bych dělat nějaká velká prohlášení. Raději pracuji, než mluvím. Budu se snažit přesvědčit lidi, že si zasloužím zde být. A že tím, co mohu nabídnout, budu užitečný pro tým. Mám určité zkušenosti z předchozích sezon, které se budu snažit zúročit i v Kometě. Tým je poskládaný dobře. Věřím, že v kabině potáhneme za jeden provaz a jako tým budeme úspěšní. To je to nejpodstatnější. Záleží jen na nás, jaké výkony budeme podávat.

Už jste se stihl pobavit s trenéry o vaší roli v týmu?
Několikrát jsme si volali a bylo to spíše v takovém uvítacím tónu. Mám za sebou hektické období, sezona mi skončila později. Budu se snažit do poslední tečky plnit roli, kterou mi trenéři udělí. Jde o to, abych byl pro tým co nejprospěšnější. Chci být platným hráčem, to je pro mě hlavní.

Co se vám vybaví, když se řekne Kometa?
Velký klub, těžký soupeř a skvělí fanoušci. Je lepší zde hrát jako domácí, než coby soupeř. Kometa má samozřejmě obrovskou historii, mnoho mistrovských titulů a působila zde řada slavných hokejistů. Stačí se jen podívat na všechna ta jména pod stropem haly. To mluví za vše.

Kdy se připojíte k týmu?
Po konci náročné loňské sezony jsem měl volno, potřeboval jsem dobít baterky. Postupně jsem se začal připravovat na nadcházející sezonu. Nejprve na suchu, následně přidám tréninky na ledě. Stejně jako v předchozích letech, i nyní se připravuji individuálně. K týmu bych se měl připojit se začátkem přípravy na ledě.

V poledních letech jste hrál několik finále za sebou. Máte recept, jak se co nejlépe připravit na dlouhou sezonu?
Každé přípravě dávám sto procent, protože právě příprava rozhoduje o tom, v jakém nastavení hráč vstoupí do sezony. Od toho se odvíjí i jeho sebevědomí. Proto se snažím vždy připravit co nejlépe. Delší čas spolupracuji s osobními trenéry, které mám už několik let, a plně jim důvěřuji. Druhá věc je hlava. Je důležité být mentálně nastavený tak, aby si člověk věřil, měl cíl a šel si za ním.

Když má hráč za sebou úspěchy, důležitou roli hraje jistě i láska k hokeji, je to tak?
Těžko se to popisuje slovy. Hokej je činnost, které se věnuji od pěti let. Je to tedy obrovská součást mého života. Vášeň, láska. Něco, co dělám každý den. Zároveň je to práce, která s sebou nese zodpovědnost. Když hrajete hokej tak dlouho, už ho máte v krvi. Ne vždy je to o pěkných dnech, ale o to důležitější je mít hokej rád, abyste zvládal i náročnější dny, které sportovec rovněž zažívá. Tento sport bych určitě za nic neměnil.

Zmínil jste, že jste chtěl být víc nablízku rodině. Budou za vámi vaši nejbližší jezdit ze Slovenska?
Ještě to doladíme. Dcera půjde do školky, takže to budeme asi kombinovat. Ale naposledy jsem byl z Brna doma za hodinku, což je skvělé. Vybereme takové řešení, jaké bude pro mne i pro rodinu nejlepší.

Láká vás zahrát si před dětmi v publiku?
Jasně. Dcera má dva a půl roku. Obzvlášť loňskou sezonu velice vnímala. Když přišla na stadion a měla možnost být dole u mantinelu, smála se, mávala mi a fandila. Je to pro mě něco speciálního. Zažil jsem to jako malý kluk, když můj otec hrával hokej. Byl jsem dennodenně na zimáku a sledoval jeho tréninky a zápasy. Tak trochu to nyní přenášíme na naše děti. Jsem moc rád, když mám možnost mít rodinu na zápase. Když má člověk děti, užívá si to o to víc. A je šťastný, když mají děti radost, což je nejdůležitější.