Po kolikáté jste byl na soustředění v horách?
V horách jsem byl mockrát. Navíc i soustředění u moře se dá pojmout jako v horách. Stačí kousek popojet a jste na horách. Například jsme s sebou měli kola. Jedna půlka hráčů jezdila, druhá běhala. Bylo to v Řecku a šli jsme na nejvyšší horu Olymp, která je o půl kilometru vyšší než Gerlachovský štít.
Zvládl jste si ve Vysokých Tatrách užít panoramata?
Když vyšlo počasí, byla krásná. I vzhledem k tomu, že je to o kousek vyšší, než na co jsme v Čechách zvyklí. Také jezdím rád do Krkonoš, na Sněžku, takže mám srovnání a je to někde jinde.
Hlavní trenér zmínil, že jste byl v kopcích nejlepší na kole i při běhu. Kde se ve vás vzala taková síla? Když chodíte v Česku trénovat, míříte schválně do kopcovitého terénu?
Myslím, že se projevila léta odmakaných letních příprav. Ještě je to také z toho důvodu, že mi příprava nevadí. Beru to, jak to je a nedělám si z toho těžkou hlavu. Samozřejmě to bolí, je to nepříjemné, ale je to trénink.
Očekával jste, že budou v týmu lepší jezdci na kole nebo běžci do kopců?
(chvíli přemýšlí) Ne. Na kolo jsem si věřil, i když jsem kvůli zranění, nebo kvůli tomu, že jsem byl ve městě, kde to moc nešlo, dlouho na silnici nebyl. Ale to nezapomenete. Když jsem byl v Českých Budějovicích, jezdívalo se hodně. Za svoji kariéru jsem měl možnost potkat kluky, kteří na kole jezdili excelentně. I s nimi jsem něco odjezdil a naučil se pár věcí. Teď už to jen prodávám.
Co jste se od nich naučil?
Že musíš pořád šlapat (smích). Ne, musíš si umět ulevit, ale zároveň jet rychle. Najít kompromis pro své tělo, frekvenci, sílu, aby to tělo zmáklo.
Takže máte na ruce hodinky a jedete podle tepu?
Jedu pořád do mrtva. Hodinky mám spíše proto, abych věděl, kolik mám ještě před sebou kilometrů (smích). Jinak jedu na doraz.
Zlákaly vás v životě na cyklistiku alespoň na výlet alpské kopce? Jezdí se v nich nejznámější závody Evropy i světa.
Přímo takto jsem nebyl, ale vyzkoušel jsem si jet po boku cyklistů a zjistil jsem, že jsem úplně trapný (smích). Takže zůstanu u svého rekreačního ježdění. Musel bych se dostat do party podobných nadšenců, jako jsem já, protože vzít rodinu na takovou dovolenou, to by mi asi poděkovali.
Byl jste už na soustředění kolem Štrbského plesa? Nebo znal jste prostředí z dovolených s rodinou?
To si nevybavuji, ale kdysi, když se narodili moji současní spoluhráči, nebo možná ještě ani nebyli na světě, jsem jezdil na Slovensko na školu v přírodě (smích). Určitě nějaká soustředění s juniorskými výběry. Ale je vidět, že se to mění. Jde to dopředu. Sjezdovky, lanovky. Dělá se tam hodně pro lidi.
S hlavním trenérem Aloisem Hadamczikem jste byli poprvé déle pohromadě. Poznali jste ho více?
Byl to určitý kontakt, ale zatím o nic nešlo. Spíše poznal on nás, protože člověk šel do únavy, kde se projeví. My uvidíme, až půjde o body a místo v sestavě. Pak poznáme, jaké to je. Po tak krátké době člověka nemůžete dokonale poznat.