Libor Zábranský a Václav Bartoněk: Kometa i Zbrojovka musí být silné

Jste nervózní? Jaké máte před startem extraligy pocity?
Zábranský: Nervózní nebývám. Nebudu ale lhát, že to cítím na každém kroku, každý očekává, jak začneme. Trenéři jsou napnutější, než byli v květnu, když začínala příprava. Cítíme to i z hráčů. U někoho ta nervozita může být, já ale nervózní nejsem. Vím, že jsme pro to udělali maximum a teď je to samozřejmě na hráčích, jak se jim bude dařit a jak se nám budou vyhýbat zranění. Snad budeme mít štěstí.

A jak je to teď ve Zbrojovce?
Bartoněk: Napřed bych podpořil Libora, protože v posledních měsících mám jako koníčka statistiku. Když vezmu statistiku obměny kádru v hokejové extralize, tak Kometa mi vychází zhruba na 3. nebo 4. místo, jsou to zdravé obměny kádru. Kometa je spíše mezi těmi týmy, které posílily, nebyly tam odchody, které by sportovní úroveň kádru snížily. Myslím si, že se to projevilo i v přípravných zápasech, kde se objevilo pět povinných mladých hráčů. Když se vrátím k otázce, jak se cítíme po sedmi kolech ve Zbrojovce, tak nejsem nervózní ze změny trenéra. Byl to pragmatický postup, co s tím kádrem udělat. Když každý z jedenácti průměrných hráčů podá výkon na sto procent, tedy svoje maximum, tak se to z hlediska týmu jeví jako lepší průměr. To by mělo být naše plus oproti dalším mančaftům v lize, které jsou na té naší úrovni. Závěr byl, že autoritativní způsob vedení mančaftu – vyvolávání emocí a otcovská domluva – nefungoval, tak to musí fungovat takhle.

Pane, Zábranský, taky si děláte podrobné analýzy jako ve Zbrojovce?
Zábranský: To ne. Zbrojovku samozřejmě velmi pečlivě sleduji už hodně dlouho, protože jsem vždy říkal, že brněnský sport, Brno a jižní Morava potřebuje, aby oba kluby byly silné a zdravé. I co se týče výsledků. Aby byli všichni spokojení, aby se lidé neupínali jen na jeden klub. Dokážu si představit, co teď vedení Zbrojovky cítí, a doufejme, že to, co popsal Vašek, zafunguje.

Prolíná se vaše spolupráce teď více díky tomu, že je pan Bartoněk ve Zbrojovce číslem jedna ve vedení. Je spolupráce čím dal lepší a užší?
Zábranský: Jednoznačně. Můžu to jen kvitovat. Vždycky jsme jednali o spolupráci. Můj názor je neměnný, jsem přesvědčen, že Kometa a Zbrojovka jsou na jižní Moravě a v Brně taháky a musí být silné. To říkám celých devět let, co tu jsem. Za dobu, co je Vašek ve vedení, jsou naše vztahy a kontakty klubů intenzivnější. Díky tomu, že se spolu tak bavíme, daleko víc vnímám problémy, které Zbrojovka má. Hodně aktivně se bavíme s Vlastou Ostrým na úrovni Unie sportovních klubů města Brna, kde už to bereme z širšího hlediska, nejenom Zbrojovka a Kometa.

Vy si, pane Bartoňku, také pochvalujete spolupráci?
Bartoněk: Jsme ve stavu nějakého dílčího hodnocení. To, co jsme spolu absolvovali v posledních měsících, u mě vzbuzuje primárně optimismus, a to jsem založením spíše pesimista. Kvůli tomu, aby brněnský sport zastřešený Unií sportovních klubů neživořil a rozumně existoval ve vzájemné podpoře a doplňování, jsme si s Liborem docela zamakali. Přímý dopad na jeden nebo druhý klub určitě bude znát v pár týdnech. V tom já vidím kvalitu sounáležitosti, že někdo má to poslání táhnout záležitost vytváření podmínek pro sport jako celek, nelze být zahleděný jen sám do sebe. Jsem nadšený, co se odehrálo za poslední měsíce pod hlavičkou Unie, nebylo to jen o tom, že je každý ve svém teritoriu a buduje si na svém písečku nějaký hrad, který mu stejně někdo rozboří. Jsem rád, že to mělo tu jednolitost, tah na branku.

Zatím tedy panuje spokojenost s tím, jak funguje Unie sportovních klubů? Slyšel jsem totiž i názory, že takové sdružení nemá moc co změnit.
Zábranský: Unie má obrovskou sílu a potenciál měnit, začali jsme se mezi sebou bavit, komunikujeme, scházíme se často na úrovni majitelů, manažerů, zástupců klubů, vnímáme problémy jeden druhého. Zbrojovka a Kometa může celému brněnskému sportu pomoct, tak to Unie vnímá. V jednotě je strašná síla. Určitě bych to nepodceňoval, jak na úrovni politika i veřejnosti je to vnímáno velmi pozitivně. Nechtěl bych slovo síla používat v pravém slova smyslu, protože když jsem poprvé svolal zástupce klubu na hokej, podmínka byla, že nebudeme tlačit silou. Chceme komunikovat a být radnici partnerem, aby vnímali, v čem máme opravdu problém. Já se věnuji trochu jiným statistikám – 16 klubů Unie družstev má v součtu rozpočet 75 miliónů korun na mládežnická družstva. Denně se tedy staráme o 2800 dětí. Kolik to je základních škol, si každý odvodí. Dnes máme regulérně 221 licencovaných trenérů, kteří jsou v podstatě kantoři sportu, a 287 trenérů celkem. Paradox je ten, že Unie teď v součtech ukazuje, že za nájemné, za to, aby děti mohly sportovat, zaplatíme skoro 35 miliónů korun. V tom vidím tu devízu, že teď můžeme říct, prosím vás, pomozte nám, ne Zbrojovce nebo Kometě, pomozte dětem ke sportu, pojďme se reálně bavit o tom, jak jim vytvořit podmínky pro sportování. Myslím si, že snaha a vůle komunikovat ze strany klubů i politiků je teď velká. To by měl být hlavní směr Unie, vychovat děti, zajistit jim podmínky, kvalitní licencované trenéry. Kdyby Unie nebyla, ta čísla byste dohromady nikdy nedali. Dá se porovnat, kolik na podporu mládeže těch 16 klubů dostává. Myslím si, že teď můžeme říct, že máme tady a tady problém, pomozte nám ho prosím řešit. Zajištění podpory mládeže není otázka Bartoňka, Zábranského nebo dalších fyzických osob, že bychom měli běhat a shánět desítky miliónů peněz na sezónu. Zbrojovka má zhruba 600 dětí, my 400. Nejde, abychom v pár lidech tisícovce dětí zajišťovali takové objemy peněz. Myslím si, že to ani není správné. Náš svaz se rád orientuje na Švédsko, Finsko, říká, ať se tam všichni díváme, tak by nám měl i říct, kde na to máme vzít tolik peněz, co od státu dostávají v těchto zemích. Jedna věc je politická podpora státu, tam se nikdo nemusí zalamovat tím, jestli sežene peníze. Myslím si, že na tom je náš sport trochu bit, a to mluvím jen o mládeži.

Netroufám si zpochybnit prospěch Unie, dá se ale říct, že na tu spojenou sílu město opravdu slyší?
Zábranský: Bráním se slovu síla, Unie a sdružení je o komunikaci. Hesla jakými bylo za komunistů například „V jednotě je síla“, tam bych nerad zacházel.
Bartoněk: Ohledně Unie bych chtěl říct, že takový ten odtažitý pohled, že je to horda hašteřivých klubů, není pravdivý. Já jsem do toho naskočil zjara letošního roku a vnímám to jako seskupení klubů, které si uvědomily, že pouze korektní a otevřený způsob komunikace a podávání nezkreslených faktů může mít plošný přínos. Údaje, co sdělil Libor, potvrzuji. Trvalo 14 dní, než jednotliví členové pochopili tabulky a kritéria. Jsou tam korektní ověřitelná čísla, která v souhrnu mají smysl a mají váhu pro argumentaci. Ústředním motivem je mládež a krajské, regionální či městské rozpočty by měly obsahovat peníze na prevenci a výchovu mládeže. Tento způsob argumentace nemůže nikdo odmítat. Argumentovat, že každý sportovní klub je soukromá firma a nás to nezajímá, už teď nejde. Přepočítejte si, kolik je to základních škol, licencovaných trenérů, pedagogů, ředitelů, uklízeček – jaké by to byly náklady v oblasti školství, kdy součástí školství je sport. Priorita je tato linka – čisté školství. Je špatná doba, my chceme pomoct politikům pomocí těchto dat, aby se přeskládaly filtry vnímání sportu – co to je, kdo to tvoří, jestli je to úzký zájem typu golfový klub. Z mého pohledu je to nezastupitelná role Komety a Zbrojovky a dalších klubů, my jsme se postavili do čela, ale je to vše na bázi partnerství. Ne že se pustíme sólo do závodu a peloton necháme za zády, takhle to není. Já osobně to vnímám tak, že všichni, konče tím nejmenším členem Unie, jsme na stejné rovině. To považuju za klíčové, jak se dívat na Unii.

Chápu, že má Unie sportovních klubů funkci ve vyjednávání s městem, ale když se podíváme na privátní rovinu, kluby si přece musí být jistou konkurencí. Na jihomoravském pískovišti není tolik zrnek písku, jak bychom všichni chtěli, abyste si všichni byli jen partnery.
Bartoněk: Teritorium je tak malé, že zajistit si v něm svou část je nesmysl.
Zábranský: Co se týče Komety a Zbrojovky, máme spoustu společných fanoušků, ale nemáme mezi sebou boj o diváka. To dělají jenom naše výkony, jestli přitáhneme diváky do hlediště nebo ne. Jsem přesvědčen, že Kometa a Zbrojovka se vzájemně potřebují, a že město potřebuje Kometu a Zbrojovku silnou. To bych vůbec nebral jako konkurenci. Když vezmu další kluby, třeba Hellas nebo plavci, tak naopak tím sdružením jim dáváme tu vámi zmiňovanou sílu. Protože v tom sdružení můžou říct, co je trápí a už se na ten celek díváme jinak. Asi těžko někdo může konkurenčně srovnávat Zbrojovku a plavce nebo zápasníky. Nevnímám to tak a ani jsem o tom od nikoho neslyšel.
Bartoněk: Fakt je, že je to vybilancované pod heslem: co císařovo jest císaři, co královo jest králi. Má to přirozené vypólování pozic, není tam cítit náboj rivality. Ani to, že by tam někdo chtěl udělat úhybný manévr.

Měl jsem na mysli hlavně to, že „bojujete“ o peníze od sponzorů z privátního sektoru. Tam necítíte rivalitu?
Bartoněk: Jedna oblast jsou fanoušci, a to už řekl Libor jednoznačně. Skalní a klubisti se rekrutují z jednoho okruhu. Co se týká ekonomické báze, Kometa má vybilancované portfolio sponzorů. My ho budujeme. Postupujeme tak, že se nechováme jako kořistný prapor. To znamená, že nejdeme po sponzorech Komety. Když se u nás objeví někdo takzvaně nový, tak se Libor nechová jako žárlivá manželka a nesnaží se jej strhnout k sobě. My dva se lidsky vnímáme a chápeme. Za této situace se nemůžeme chovat jako nezdravá, v závorce přiblblá, konkurence.

Otázka: Může tedy dojít k situaci, že když za vámi přijde sponzor, tak že se jej pokusíte přesvědčit, aby se nějaká částka dostala i k dalším klubům?
Zábranský: Kdyby to takhle fungovalo, že k nám někdo přijde a začne nám nabízet peníze, tak budeme všichni otevírat šampaňské. Obzvlášť v dnešní době se prostředky na sport shánějí strašně těžko a je jedno, jestli je to Zbrojovka nebo Kometa. Je to složitý proces. Já začínám desátou sezonu. Kometa si prošla marastem, který už má Zbrojovka taky doufám za sebou. Jsem u toho od začátku, kdy byl rozpočet čtrnáct milionů korun. Zažili jsme i super léta. Ještě jsme chytli tu euforii poté, co se vyjednala koupě licence. Teď tvrdě dopadá na všechny ekonomická situace, která tu je. Když by někdo přišel za Vaškem nebo za mnou a mohl si dovolit nekomunikovat a házet všechno do jednoho balíku, to určitě ne. Na druhou stranu si myslím, že partneři Komety nás podporují proto, že nás podporovat chtějí. Vždycky říkám, že Kometa tu byla před Zábranským, od třiapadesátého roku, a bude tu i po mně. Třeba Přema Veselý, starý pardál a brněnský patriot, určitě chodil na Kometu, když já jsem ještě nebyl na světě. Vnímá to úplně jinak, než nějaká progresivní firma, která se chce vyloženě zviditelnit. Máme partnery ve dvou rovinách. Ti, kteří opravdu chtějí být vidět před masou lidí, tak si zvolí fotbal nebo hokej, to je čistě jen na nich. Drtivá většina partnerů má sídlo třeba v Německu. Dostávají nařízeno, kolik mohou utratit za marketing, propagaci firmy. Pak je druhá skupina lidí, kteří jsou patrioti a chtějí klubu pomáhat.

Můžete přiblížit, v čem všem si vaše kluby můžou pomáhat? Sladění začátků zápasů…
Zábranský: Komfort pro fanoušky je naše povinnost. Vidím tu obrovský potenciál směrem k mládeži. Pobavit se o tom, co můžeme udělat pro ty děti, aby mohly víc bruslit a víc hrát fotbal. Právě touhle cestou by se naše společná cesta, stran financí, měla ubírat. Aby se nám tam ulevilo.
Bartoněk: Je to o poznatcích v této oblasti fixních nákladů. Většina klubů realizuje činnosti v zařízeních, která patří městu. Když to vybilancujete - jednotlivá kritéria a počty, finanční objemy, podobně se můžou udělat fixní náklady na provoz. To znamená pronájem haly, stadionu, energie, voda a tak dále. Z devadesáti procent máte na druhé straně městské firmy. Jak máte rozlišení klientů u firem jako je E.ON nebo RWE, tedy velkoodběratel, střední odběratel a maloodběratel, a ještě další podskupiny, tak moje představa a cíl je, vybilancovat kluby a jejich náklady podle nějakého odběratele, říkejme XY, toho města, kdy - a je jedno jestli jde o basket na Morendě, Libora v KAJOT ARENĚ nebo teplo na Srbské - máme stejnou jednotkovou cenu. To znamená prokalkulovat to a dostat ji do vzájemné výhodnosti. Dát to do jakési optimalizace. Přijde mi ujeté, že třeba takový Valosun, nízkorozpočtový klub, za Vodovu platí stejné prachy jako kdokoliv jiný, třeba mistrovství světa juniorek ve volejbalu. Díky těmto sazbám zápasí s ekonomikou a rozpočtem. Je tam i jeden článek, což je ten boxing o dotaci. Na jedné straně to stojí čas, úsilí a nervy těch, kteří spolu jednají. Na provoz sháním hypotetický milion dotace, a pak za pronájem zaplatím úplně stejnou sumu tomu, u kterého žebrám o ty dotace. Tohle vybilancovat, tak se pohybujeme v jiných číslech. A ten, komu se za ten servis platí, tak ta změna, nějaké jednotkové sazby neznamená červená čísla za poskytované služby. Za to dám krk. To je jeden z prvků, proč spolu komunikovat a naučit se na věci dívat společně. V rámci Unie jsme pak schopní společně předkládat podněty, které mají hlavu a patu a jsou řešitelné. A ne že je to střelba od pasu toho nebo druhého.

Zábranský: Já to doplním. Asi všichni jsme zaznamenali kauzu Pardubic a pana Šmidberského, kde říkal, že nemá rovné podmínky proti Hradci. Ale nechci se bavit o tom, jestli má Kometa s Hradcem rovné podmínky. Přece není snaha dostat dotace na mládež a utratit je za teplo. Nebo utratit je za nájem. Teď jsem předložil Pardubice, kde jim město řeklo, že my vám dáváme čtrnáct milionů, ale za halu platíte dvacet tři. Tak jak to je? Jdou ty finance na podporu mládeže, nebo na pronájem toho baráku? Teď jsem použil informace z tisku o problémech pardubického hokeje. Máme trošku jinou situaci, ale tohle je náš společný cíl.
Bartoněk: Najít řešení. To se určitě dá najít.
Zábranský: Doména jsou děti. Ale jak jsem řekl, my platíme tři provozy. I když je to vlastně stejná hromada peněz.

Takže na jaké úrovni je spolupráce s městem a kam ji chcete posunout?
Bartoněk: Ne Dialog s Vesmírem, jak zpíval Progres2, ale dialog s městem. Slovo dialog v definici je o vyváženosti obou stran a zaplať pánbůh v Brně to jde.

Takže jste na dobré cestě, aby se to ještě zlepšilo?
Bartoněk: Já věřím, že ano. Cesta není úplně přímá, je klikatá. Naštěstí to není tak, že přijdeme na rozcestí a vybíráme si jednu z cest.

Pořád se omílá slovo krize. Jaká je tedy současná situace se sponzory, lepší se, je stejná?
Bartoněk: HDP roste. (smích)

Taky se říká, že HDP se ještě nikdo nikdy nenajedl. Jaký tedy současný stav?
Zábranský: Nejsem na to fundovaný odpovědět. Nejsem makroekonom. Ale to, v jaké situaci tato země je, snad každý vidí. Já použiju takový příměr. Pokud tu existuje rodinná stavební firma XY, která podporuje Kometu už strašně dlouho, a říká: Libore, já bych rád pokračoval ve stejné výši jako před pěti lety, ale já už jsem dva roky nedal lidem osobní ohodnocení. Takže tím jsem asi odpověděl. Samozřejmě ekonomiku vnímáme. Jestli někdo říká, že už jsme se odrazili ode dna, zaplať pánbůh za to. Ale že bych teď vnímal, že by firmy byly schopny pouštět víc peněz do marketinku a reklamy, to nevnímám. Těch jednání máme denně kvanta.
Bartoněk: V individuálních příležitostech, postupu a také ve výsledku v této sféře. S nadsázkou můžu říct, že makroekonomicky se to lepší, nicméně všechno má nějaké zákonitosti. I když je nějaký obecný prvek, na který by se nemělo zapomínat, pořád je tady v prostoru zákonů a legislativy možnost, těch pět procent hrubého hospodářským výsledek dát na mecenášství. Vyprodukuju hospodářský výsledek před zdanění a o pět procent snížím ten základ, ze kterého potom jako právnická osoba odvádím daň z příjmů. Ale je to individuální záležitost. U velkých firem a partnerů se zajímavým potenciálem se o tom rozhoduje, jsou to korporátní společnosti, někde v Německu nebo já nevím, kde. Co tedy s těmi pěti procenty? Nebo taky už tu byla zmínka o okruhu společných partnerů, to znamená, že takoví ti lokalpatrioti se chovají jako když finanční kapitál rozmístíte do několika bank. Takže oni podporují několik brněnských klubů. Klasickým příkladem je Přema Veselý, který dá něco Kometě, něco Zbrojovce, něco badmintonu Jehnice. Pak má portfolium pěti klubů a co po mě hoši chcete. To je podle mě ukázkový příklad práce s pěti procenty před tím zdaněním. Ale prostě ten budget pěti procent, jaké má Heineken, respektive Starobrno a kam to bude rozmístěné, jestli do Komety jde desetin, pětina, nebo co je v podstatě dohad, pro nás by bylo hodně užitečné dostat se k informacím tohoto druhu, to znamená ekonomika těchto firem a v podstatě si udělat akční plán a po tom vyrazit. S tím tak v poslední době pracuju intuitivně, ale cesta k cíli, výsledku je hrozně dlouhá. Ty debaty se dostat na úroveň, ale jak by ses mohl angažovat u nás, je patnáct procent z pěti procent, to znamená pětaosmdesát, máš nějaké nařízení akcionářů… Jde o to, co tito mecenáši, potencionální partneři, z hlediska preferencí a priorita vyhodnotí: teď se budu chovat, že dvacet procent z toho objemu, se kterým si můžu hrát, to znamená zisk před zdaněním, jestli pošlu na Masarykův onkologický ústav, jestli pošlu do Komety nebo co s tím udělám. Jako škálu těchto příležitostí má šílenou. Nadace různých modelek a tak dále. (úsměv) Myslím si, že když se situace pro nás jaksi radikálně nezačne lepšit, v podstatě kluby, které, beru to obecně, není jen o nás dvou, chtějí provozovat na prvoligové úrovni, budou mít člověka jen na tyto záležitosti, nebude to shánění sponzorů a partnerů na ksicht vlastníka, toto bude sofistikovaný výběr a atak, aby ekonomika vrcholového sportu se dala zvládat a nedošlo k nějakému degresu.

Na větší důvěryhodnost klubu se Zbrojovce podařilo přilákat nové sponzory, ale asi to není něco, co by vás zachránilo…
Bartoněk: Je to opravdu pod tím pojmem pro někoho hanlivého slova na ten ksicht. Když někdo řekne, já ten sport měl vždycky rád a teď když jsi tam ty, tak bych vám třeba i nějak pomohl, teď se prostě vleče nějaká diskuze toho rámce pomoci, takoví ti nezištní, nevypočítaví, kteří prostě mají potřebu svému vlastnímu já, že nestojím stranou, to je tak dobré pro výkonností sport a většinou se to stejně odehrává na bázi nějakého bártru, to znamená služba za službu, ale to jak v podstatě držet sportovní stránku přes umístění v tabulce A týmu, jestli jsou to Žabiny, volejbal, Kometa nebo my, to je ten finanční objem a ta klíčová stránka ekonomického řízení klubu, která je vyloženě buď přes majitele mecenáše, nebo přes ty partnery, kteří díky sportovní stránce klubu a tabulce, reprezentací, to má pro ně marketingovou hodnotu a přínos, že klub je jakýsi marketingový brand.

Jak se třeba na zájmu partnerů promítá výsledková situace. Viděli jste rozdíly po stříbrné sezoně a po té další, kdy jste se nedostali do play off, nebo s pokračující krizí je jedna, jak se umístíte?
Zábranský: Myslím, že můžeme jak Kometa, tak Zbrojovka říct, že drtivá většina partnerů podporuje ten klub, protože ho podporovat chtějí. Nejde pořád vyhrávat, logicky někdy může nastat šňůra, kdy se prohrává, ale když přece ten sport miluju, přece na něho nezanevřu, tam to do souvislostí nedává. Upřímně říkám, že jsme víc partnerů po druhém místě neměli, že by byl nějaký rapidní nárůst, a stejně tak nám rapidně neubyli, když se nám o dva body nepovedlo a skončili jsme v play out. Je to sportovní život a to k tomu patří.

Je tedy naplňování rozpočtu rok od roku těžší práce?
Zábranský: Vůbec to nespojujte do nějakých časových úseků, sezony, nebo roku, to nejde, to je ustavičná práce, věčný kolotoč shánění partnerů, opečovávání partnerů, vyjednávání a tak dále. Nejde říct, že by skončila sezona a řekli jste si, že v květnu začne klukům letní příprava, duben je dovolená, tak si vezmu dovolenou, nebo někdo z vedení klubů si vezme dovolenou a pak do toho naskočí v srpnu, takhle to nefunguje. Jen pro zajímavost jsem ohledně Heinekenu dva a půl roku intenzivně vyjednával s vedením. To si vezměte, že je nějaké penzum času a práce. Je to věčná práce, věčný boj o finance, o přežití. Já třeba za sebe, neznám na to Vaškův názor, ale vzhledem k historii, co Kometa má, jaký obrovský význam má pro region, co lidí ji vnímá, beru to v podstatě tak, že Kometa je veřejná služba. Kometa baví, ovlivňuje, pomáhá, vychovává děti a dělá obrovskou reklamu městu a regionu. Jestli by to náhodou měl někdo mít spojené s tím, že je hokej jako produkt v Česku pro majitele nějaký byznys, jako pro majitele v NHL, tak to určitě ne.

Pořád je to tedy boj o přežití?

Zábranský: Myslím, že pokud se nepodaří rapidně navýšit rozpočty obou klubů, tak o nějakém double jako v Plzni, sice budeme o něm snít, budeme pro něj dělat všechno, ale budeme to mít strašně těžké oproti klubům, které ty rozpočty mají třeba u fotbalu dvojnásobné, u hokeje o padesát šedesát milionů taky víc. To je přímá úměra. S kvalitou si můžete nakoupit hráče a je to i o stabilitě. Obří železárny v našem regionu bohužel nejsou.
Bartoněk: Já bych jen doplnil, že klíčové je, když už ti partneři jsou opravdu partneři a jsou věrní, tak kontrakty s nimi jsou rozležená jakoby z pohledu kalendářní rok a sportovní rok. Je to v měsíčních výkyvech, ale krytí toho rozpočtu jde lineárně.

Jak moc se vás dotýká současná situace ohledně loterijního zákona?
Zábranský: Samozřejmě tyto otázky jsou na místě. Když se podíváte na název naší haly, je jasné, že máme dlouhodobý partnerský vztah se společností Kajot a samozřejmě tam vnímáme potenciální možné dopady v tom vzniku nulové tolerance. Takže jen v obecné rovině - myslím si, že tato zem si zákazů užila dost a že by se opravdu mělo rozhodnout na základě fundovaných podkladů. Než tedy něco zakazovat, možná je lepší volbou tvrdá regulace.

Může to mít velké následky pro Kometu?
Zábranský: Pro nás je ztráta každého partnera tady v té těžké době špatná. Samozřejmě budeme dělat maximum pro to, aby se dopad těchto změn nepřenesl na kvalitu A mužstva, abychom nemuseli šetřit na mládeži. Vždycky se budeme snažit to nějak udělat v případě, že nastane taková situace. Už jsme jednu ztrátu partnera zažili, byla to společnost E.ON. Všichni jste to viděli a vnímali, v podstatě to byl obrovský problém a taky jsme ho nějak vyřešili.
Bartoněk: Je to možná až státnický závěr. Jsem přesvědčený o převaze rozumové oblasti nad tou emoční u radních tohoto města a městských částí. To znamená, že se nevyšle nějaký signál, že se vůči určitému druhu podnikání postupovalo kategoricky a represivně, že se lze domnívat, že je to obecný trend, že se tak dá postupovat i k jiným oblastem. Samozřejmě všechno má mít nějakou míru a limity, je to o regulaci, což už jsem řekl. Já to vidím jednoduše ve dvou oblastech - regulace počtu sídel a regulace toho designu - nabízení tohoto podnikatelského produktu. To znamená, že výlohy budou vypadat jinak, a že těch čísel popisných, ve kterých to sídlí, prostě ubude tak, aby to bylo vyváženě k nějakému dopadu na sociální destrukci rodin.

Zbrojovky se nemůže dotknout ani nulová tolerance?
Bartoněk: My žádného takového partnera nemáme, proto je můj pohled jen zevšeobecněním. Prostě úvaha, já jsem dejme tomu schopen odchytit partnera, který dejme tomu podniká ve zbrojním průmyslu - to říkám hypoteticky - a ten partner, jestli ten krok udělá, bude se zabývat úvahou, že to z pohledu normálního občana není slušná živnost či živobytí. V Brně zametli s hernami, tak obchod se zbraněmi je v podstatě možná ještě horší než ty herny a vůbec se se mnou třeba o tom nebude bavit.