Libor Zábranský oslavil čtyřicáté narozeniny. Gratulujeme!

Kometa slaví 60 let. Co byste si přál jako dárek?
Radost by mi udělala vidina finančně zabezpečené Komety v dlouhodobém horizontu. To bych si hrozně přál. Nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli Kometě. Pak je tu sen, který mám od začátku, kvůli kterému to vše dělám - vyhrát titul. Nejen pro fanoušky, ale pro celý region. To jsou dvě má největší přání.

Jaké jste za 9 let pozoroval největší změny v klubu? Například ve vedení, organizační struktuře a tak dále.
Od druhého května 2005 se vedení nějakým výrazným způsobem nezměnilo. Je to taková klubová stálice, týmová práce. Jinak se změnilo strašně moc věcí. Od toho, v jakém stavu jsem klub přebíral a v jakém je teď. Nejen, že jsme hráli 1. ligu a teď hrajeme extraligu, ale například i zrekonstruování haly a tedy zlepšení zázemí. To se povedlo hlavně díky městu a panu primátorovi. Jaký posun vpřed udělala Kometa, je jasně viditelné. Myslím, že Kometa je nyní dominantní značkou Brna a Moravy jako takové. I ze strany marketingu se oproti ostatním klubům udělal obrovský kus práce.

Budete mít snahu klub v dalších deseti letech zkvalitnit stejně jako v předchozích?
Abych řekl pravdu, já už raději neplánuji vůbec nic, protože jsem si kdysi říkal, že ve čtyřiceti bych v této pozici neměl být. Nedokážu si představit, že bych v tomto zápřahu měl fungovat dalších například deset let. To by nebylo dobré pro mě, ani pro Kometu. Nicméně to vypadá, že ve své snaze budu zatím pokračovat dál. Určitě by se měl najít někdo, kdo do klubu vstoupí, nebo bude pomáhat. Kometa patří k městu Brnu stejně jako hrad Špilberk.

Celou historii Komety si kvůli svému věku samozřejmě pamatovat nemůžete. Ale co Vám z ní utkvělo v paměti? Ať už všeobecně nebo ve Vaší kariéře.
Je to docela symbolické. V historii Komety byl největší legendou pan Bubník. Pamatuji si, že v první třídě na náměstí Svornosti v Žabovřeskách k nám přišel do školy a do deníčku nám všem klukům napsal pozvánku na hokejový nábor, který se konal za Lužánkami na malém kluzišti. Všichni kluci tam samozřejmě chtěli jít. Mě tam, a i celkově k hokeji, přivedl otec. Také si určitě pamatuji na svůj první zápas v mužích nejen za Kometu, ale v Ingstavu, když mi bylo 16 let. Dnes je spíše raritou, že by byl šestnáctiletý kluk schopen hrát za muže, například jako kdysi Pavel Zubíček. Také si pamatuji na svoji první branku za Kometu v Litvínově. To mi bylo 17 let. Pak musím otevřeně přiznat, že co se týče dospěláckého hokeje v Kometě, tak jediné pozitivní, co zpětně vidím, bylo, že tehdejší trenéři a vedení, pro mě udělali jedinou dobrou věc, když mě svým přístupem donutili z Brna odejít. Já jsem se dobrovolně přihlásil na odvod na vojnu a narukoval jsem v Táboře. Teprve poté přes České Budějovice jsem se dostal do velkého hokeje. Bylo tam skvělé vedení, pánové Pouzar, Pražák, trenér Caldr a špičkoví spoluhráči. Z pohledu manažerského se nikdy nedá zapomenout na vstup do klubu, protože se zde děly neuvěřitelné věci. Musím připomenout akcionářské vrtochy, co tu probíhaly. Nejde zapomenout na martýrium návrhu na konkurz, kdy jistá skupina lidí, která už doufám v Brně nikdy v hokeji působit nebude, měla ambici takovým prapodivným, tenkrát asi moderním, způsobem převzít klub. Nemůžu zapomenout na všechna jednání ohledně odkupu extraligové licence od tehdejšího majitele Znojemských Orlů Jardy Vlasáka, a poté první sezónu v extralize, kdy jsme do toho týmu museli manažersky tvrdě a nekompromisně sáhnout a vyměnit velké množství hráčů. Až historie ukáže, jak velký kus práce jsme udělali, že jsme se za celou dobu po návratu dokázali vyhnout baráži, což se před námi povedlo snad jen Vsetínu. Pak byl výborný postup do finále přes Spartu a samozřejmě následné finále s Pardubicemi. V obou klubech jsem předtím působil i jako hráč a v obou zažil jako hráč finálové série. Byl jsem šťastný, že ty pocity můžu prožívat znovu, byť v jiné pozici. Hráli jsme nádherný bojovný hokej, a když si vzpomenu, jak byli lidi po celé Moravě nadšení, to mi rozhodně zůstane v paměti.

Chtěl byste znova zažít finálovou euforii?
Jde to ruku v ruce díky obrovské fanouškovské základně, kterou Kometa má. Když jsme hráli finále, byly to statisíce lidí, kteří ho sledovali. Spíš ten sportovní zážitek. Upřímně říkám, že už nikdy nechci být druhý. Je to hrozný pocit snad pro každého sportovce. Bohužel jsem zažil, že jsem hrál pětkrát finále extraligy a třikrát jsem skončil na druhém místě. Po té velké práci to sice manažeři i hráči mohou brát jako úspěch, ale vnitřně, pokud chce sportovec vyhrávat, nemůže být s druhým místem šťastný.

Takže jste si po stříbru neřekl, že měla těžká práce smysl?
Samozřejmě jsem byl spokojený, kam jsme klub dotáhli, ale sám za sebe nemám splněný můj cíl. Chci, aby Kometa patřila k top klubům v Evropě. Jenže jednou věcí jsou mé sny a přání, druhou finanční zázemí. V tomto ohledu sport na jižní Moravě hodně zaostává za řekněme průmyslovými oblastmi severní Moravy, Čech či Prahou. Jsme hodně omezení a bohužel nevím, zda se to někdy změní.

Říkáte, že Kometa je silná značka. Vnímají ji podle Vás lidé už i tak, že to není jen hokej? Mám na mysli slogan - Víc než hokej.
Kometa je tu od roku 1953 a její historii vytvořily dnes již legendy. Kometa tady byla přede mnou a bude i po mně. Já mám jen tu čest být u toho a Kometu po nějakou dobu řídit. Sice je to už devátou sezónu, ale je to v šedesátileté historii Komety asi rarita. Myslím to tak, že Kometa je značka nejen sportovní, ale i společenská a marketingová. Pro region, Brno. Slogan Víc než hokej není náhodný. Pro společnost i děti děláme hodně pozitivního. Ať už jsou to charitativní akce, sportovní výchova dětí, vrhli jsme se také na ekologické vzdělávání. To dělá značku značkou. Nemyslíme jen na sebe a nestaráme se jen o sebe.

Můžete jmenovat jeden nebo více projektů, na které jste za 9 let pyšný?
Pyšný jsem na vstup do Komety, a že jsme ji dostali tam, kde nyní je. Také myslím, že se povedl projekt Jižní Morava - Království Komety. Ve finálové sérii se o něm zmínily i Pardubice, že je to úžasný projekt. Dnes máme 60 obcí/měst, se kterými máme smlouvu o spolupráci. Komunikujeme nejen v Brně, ale v celém regionu. Husarským kouskem pak byl vznik Unie sportovních klubů města Brna. Kometa dokázala nabídnout ostatním klubům svůj marketingový potenciál. Sportovní kluby se v Brně přestaly hádat a komunikujeme spolu v úplně jiné rovině. Děláme spoustu společných akcí pro děti. Nechci záměrně vybírat charitativní projekty, protože ty jsou naší povinností. Kdo je vidět a má možnost, měl by pomáhat. Z marketingově sportovních aktivit jsou tyto dva projekty v mých očích pro region a město hodně zajímavé.

Kometa je historie, současnost i budoucnost (více zde). I proto máme na 60. narozeniny co slavit. Česká televize v čele s Robertem Zárubou nachystala speciální dokument o historii Komety, který nese název – Kometa září hvězdami. Předpremiéru bude mít přímo v KAJOT ARENĚ v pátek při domácím utkání Komety s Kladnem. Kometa by tímto chtěla celé redakci České televize i Robertu Zárubovi poděkovat. Na kostce v hale bude dokument začínat již v 17:30, tak přijďte včas.

O prvotních problémech s akciemi a jednáním s partnery či městem jste se zmínil již v seriálu na pokračování o Vzkříšení Komety, který vychází právě v našich novinách. Zajímá nás ale, jak vidíte rozdíl v jednáních, která za Kometu absolvujete dnes, a která byla před deseti lety.
Od samotného začátku jsme s panem Egbertem F. Zündorfem (prezident klubu, pozn. red.) ctili zásadu, že než půjdeme někam žádat o podporu, musíme ukázat, že umíme klub nejen řídit, ale i finančním způsobem nastartovat. Toho jsme se drželi. Velkou změnou byl nástup pana Romana Onderky jako primátora města Brna, kdy se jednání posunula do roviny, že se s námi opravdu jednalo. Předtím jsem měl jen pocit, že nás teda nějak přijali, ale ať je Libor z radnice co nejdříve pryč a ať už nás sportovci neotravují. Doba byla taková, že se jim ani nemůžeme moc divit. Na brněnský hokej byl náhled skrze prsty. Byla Kometa, Ytong a velmi ambiciózní tehdy naprosto neseriózní lidé ve vedení Techniky Brno. Bylo potřeba vše sjednotit a najít společnou řeč ve prospěch hokejového Brna. Proto jsme rok a půl pracovali na sloučení s Ytongem. Proto jsme ukázali přívětivou tvář Technice. Doufám, že lidé z Techniky, kteří tam tenkrát byli, už jsou v Brně ve funkcionářském zapomnění. Nebylo to vůbec jednoduché. Teď si myslím, že díky marketingovému potenciálu, kdy je Kometa hodně vidět a lidé jsou hrdí, že si na auto dají nálepku Komety, tak to i politikum vnímá. Není nikdo, kdo by nejezdil po Moravě a denně nepotkal alespoň jedno auto s nálepkou Komety. I díky tomu se nám na tomto poli dýchá daleko lépe. Otázkou je, jaké jsou možnosti. Obrovskou neznámou je do budoucna financování provozu haly a vůbec působení Komety v KAJOT ARENĚ, respektive v jakém režimu tu bude klub působit.

Stal se z Vás za devět let v Kometě politik? I díky mnoha zkušenostem z vyjednávání.
Měl jsem výhodu, že jsem si hokejem vydělal peníze, které jsem investoval do podnikání. Nebylo to úplně tak, že bych skončil s hokejem a stal se ze mě manažer. To určitě ne, ale bylo by hrozně naivní říkat, že jsem se nezměnil a že mi Kometa nedala strašně moc. Zmiňoval jsem toho už hodně a teď vždy s úsměvem říkám, že mám za sebou dvě vysoké školy a začínám třetí. Pořád se totiž člověk učí. V některých věcech se nezměním. Neumím a nechci dělat kompromisy. Politik ze mě asi nebude, ale do sportovního prostředí to patří. Myslím, že jsem se změnil dost.

Ovšem z Komety jste opět vypracoval silnou značku, na Vaše jméno v politice by mohli někteří lidé v Brně slyšet. Šel byste do ní?
Nikdy neříkej nikdy! Sám sebe si jako politika nedokáži představit, nicméně ať chceme nebo nechceme, to, co vedení a Kometa dělá, je veřejná služba. O tom si každý může říkat, co chce. Raději už teď neříkám, že nikdy něco dělat nebudu. Za poslední tři měsíce jsem se setkal s osmadvaceti komunálními politiky a s každým minimálně hodinu jednal. Tématem byla podpora sportu v Brně. Takže z toho si každý může udělat úsudek sám, jak se vše prolíná. Troufnu si říct, že v evropských podmínkách nemůže nikdo na hokejový klub nahlížet jako na firmu. Představte si továrnu na výrobu ložisek. Když náhodou změní vlastníka, nikdo si toho nevšimne, ale nedokážu si představit, kdyby teď Kometa změnila vlastníka či působiště, jako se to stalo v Českých Budějovicích. Byl by tu obrovský poprask. Z tohoto důvodu to ani nejde. Patří k nám veřejné vystupování a máme závazky vůči městu, dětem, regionu, fanouškům, politikům. Zde je ta úzká provázanost. Nebylo by dobré, kdybych řekl, že jsme jen sportovci. Kometa je schopná ovlivnit veřejné mínění. Ať už pozitivně či negativně. Když budeme více vyhrávat, lidé nás budou více sledovat a budou se dělat rozhovory s trenérem, hráči, majitelem. Pak jste více vidět. Samozřejmě to stejné platí i pro Zbrojovku. Sportovní klub je živý organizmus, který je závislý na podpoře města i kraje, na získávání obchodních partnerů, financí a hlavně přímo závislý právě na úspěchu ve sportu. Řeknu příklad: Uvedení projektu Jižní Morava - Království Komety jsme posunuli o dva měsíce, protože jsme po návratu do extraligy uhráli v jedenácti zápasech jeden bod. V tu chvíli by ani nebylo vhodné načasování. Chci jen říct, že vše je tak provázané, a to nejen na výkonu týmu na ledě. Kometu jako živý organizmus můžete jen těžko uchopit a svázat do šablon řízení běžných firem, je to nepředvídatelné. Mohou se zranit tři hráči, může se nedařit, nebo naopak přivést několik špičkových hráčů a vše je jinak. I proto je práce, kterou děláme, hodně zajímavá.

A těžší.
Přesně. Člověk musí reagovat.

Kolik jste za dobu svého působení v Kometě získal nových přátel?
Slovo přítel je hodně vysoko, pár nových samozřejmě mám. Mám určitě hodně nových kamarádů a hodně nepřátel. O mně je známo, že se držím v úzkém okruhu lidí, se kterými je mi dobře a naprosto jim věřím. Nechci říct, že by se nerozšířil. Ale že bych řekl, že mám o sto kamarádů víc, to určitě ne. Za tu dobu jsem musel ve prospěch Komety udělat několik rozhodnutí, která se nemusela líbit. Byla nepříjemná nejen pro mě, ale i pro ostatní. Vždy byla ale myšlena ve prospěch Komety a Brna jako takového. Držím se zásady, že manažer oblíbený všemi nemůže být dobrý manažer. Vždy přijde něco takového, kdy musíte rozhodnout nepříjemně a tuto zodpovědnost na sebe přijmout a nést následky.

Dalších deset let byste dle svého tvrzení v klubu nechtěl být. Když to vezmeme hypoteticky, kdyby měl někdo přijít, byl by to někdo právě z Vašich přátel, kterému byste věřil stoprocentně?
To je strašně široká otázka.

Tak jinak. Například kdyby měl přijít někdo ze zahraničí a říct, že koupí Kometu…
Vždycky bych se v prvé řadě díval na to, co je dobře pro Kometu. Pak až na to, co je dobře pro nás, vedení. I když nemám logo Komety vytetované na ruce, jsem s ním úzce spjatý. Celý život se pohybuji v hokejovém prostředí a oproti některým manažerům, nebo prostě jiným kolegům, mám jeden dar, který jsem dostal do vínku nebo si prostě některé věci odpracoval a odžil. A to že jsem od první třídy hrál hokej. Měl jsem tu čest hrát za národní mužstvo, hrát v NHL, dát tam gól, poznat prostředí. Zažil jsem titul i pád u extraligy. Ale také, že trénuji děti už devátou sezónu. Mám družstvo už od první třídy a teď už jsem s ním v mladším dorostu, což je dlouhá doba. A věřte mi, že nejen já je něčemu učím, ale i ony mě. Vím, jak to funguje v hokejově mládežnickém prostředí. Poznáte potřeby dětí, rodičů, jaké jsou problémy. Umím si udělat obrázek, jaké jsou na naše trenéry mládeže vyvíjeny tlaky. Do toho samotný marketing, řízení organizace klubu. Už jsem tím tak nasáklý, že kdybych měl změnit prostředí, asi by mi to hodně chybělo. Ale pokud bych vyhodnotil, že Kometě nemám co dát, což se může za rok dva nebo pět stát, pak by mě v prvé řadě zajímalo, zda by dotyčný či dotyčná firma měla přínos pro Kometu, aby se nestalo to, že by někdo dostal Kometu zpět do doby temna. Aby to, co jsme tu za devět let vybudovali, nepadlo zase na dno. Ta doba totiž byla hrozná. Co se tu dělo, bylo o všem možném, jen ne o hokeji, klubismu a Kometě jako takové. Já bych chtěl, aby se Kometa posouvala stále dál, a s tímto cílem to dělám. Nemůžu mluvit za ostatní, ale vím, že jsem obklopen lidmi, kteří chtějí, aby Kometa šla nahoru, což je obrovská výhoda.

Kometa byla ve své historii jako doma za Lužánkami. Když nyní pominete fakt, že se do bývalé haly Rondo, nyní KAJOT ARENY, nevejde tolik fanoušků, kolik by mělo zájem, považujete ji už také jako domácí stánek Komety? Když někdo vysloví jméno klubu, spojí si ho hned s KAJOT ARENOU?
Hrál jsem do čtvrté třídy v Kometě, pak v Ingstavu, kdy jsme trénovali na Rondu. Od 16 let jsem byl zpátky v Kometě. Pamatuji si akci Z, kdy tu byly místo šaten unimo buňky a jako děti jsme nosily cihly. Pamatuji si, jak se Rondo stavělo. Mám k němu stejně jako k Lužánkám stejný vztah. Chápu generaci před námi, ale my, čtyřicet a mladší, máme oba stadiony zafixovány, že tu za nás byly. Nemohu říct, že bych zbožňoval Lužánky a KAJOT ARENU neměl rád. Bylo by fantastické, kdyby zde nový stadion vznikl, ale nerad se k tomuto tématu vyjadřuji, protože někteří politici by se toho mohli chytit, že je potřeba pro Kometu postavit nový stadion. Spíš mi nejde na rozum jiná věc. Pokud někdo mluví o stavbě nové haly, pak by investor musel mít v prvé řadě jasno o nájemcích. Kometa by asi musela být dominantní. Ten, kdo by výstavbu financoval, by si musel na stavbu vydělat zpátky. Už teď nás v podstatě nájemné a provoz haly táhne dolů. Už teď je pro nás složité sehnat zdroje na financování KAJOT ARENY. Nedokáži si představit, že by navýšení kapacity na 10, 11 tisíc lidí dokázalo vyrovnat tak markantní nárůst nájmů a všeho. Myslím, že je to takto ekonomicky neuchopitelné. Pokud nebude vyřešen nynější stav a zajištěno dlouhodobé působení Komety v našem městě, tak se prosím na téma nová, větší a tím pádem dražší hala asi nemůžeme bavit. Jsem nohama na zemi. Byl jsem hrozně rád, že jsem dostal od pana primátora prostor, abych s projektanty řešil hokejové zázemí KAJOT ARENY, které je nyní špičkové. Máme výborné prostory pro "A" mužstvo, jsem rád, že vznikly nové šatny pro děti. Že už jako kdysi nemusí cestovat z domu na tréninky s bágly na ramenou. To nám odpadlo. Podle mého názoru si nemůžeme stěžovat. Samozřejmě vnímám, že je strašná poptávka po sezení, naopak nám klesá poptávka po lístcích na stání. Pokud máme 4200 míst na sezení a 3000 na stání, je jasné, že je to nepoměr v prodejnosti i v ceně lístků. Nemyslím, že je nyní pro Kometu téma stavby haly aktuální. Byl bych spíše rád, kdyby se nám podařilo uspořádat utkání pod širým nebem. Ale zatím jsme na to nikde nenašli prostory. K tomu by se nám hodně hodil velký fotbalový stadion, kde bychom z toho mohli udělat tradici. Věřím, že bychom diváky přitáhli a rekord extraligy v návštěvnosti překonali.

Mohli by k Vašemu vysněnému sportovnímu cíli pomoci i naši nadějní mládežníci? Hodně jich reprezentuje mládežnické výběry Česka nebo Slovenska.
Kluci, kteří jsou nyní v osmnáctce nebo dvacítce, prošli dlouhodobým vývojem, který nemusel být jen v Kometě. Nyní jsme například koupili z Třebíče Trnku či Mlynáře, kteří jsou také v širším reprezentačním výběru. Samozřejmě naší snahou je, abychom základnu neměli jen širokou, ale abychom vychovávali kvalitní hokejisty. I proto visí na zdi trenérům trenérské desatero, kde je napsáno, že cílem je, abychom vychovali hráče do našeho "A" mužstva a až poté aby šli do NHL či KHL. Nechceme spolupracovat s rodiči, protože děti za to nemohou, když je jim 16 nebo 17 let, kteří řeknou nazdar a jdou do Finska nebo Ameriky. Chápu, že mají svoji vizi, ale naše filozofie už delší dobu razíme na klubismu, takže chceme, aby Kometa byla hrdá, že máme reprezentanty, ale aby i oni byli hrdí na to, že jim Kometa umožnila růst tady a přeneslo se to i na rodiče, což je bohužel nejtěžší ze všeho. To je náš cíl. Stojí to strašně moc peněz nejen Kometu. Co málokdo ví, když se kluk sebere a půjde na Slovensko, Švýcarsko nebo jinam, klub v České republice nedostane ani korunu za výchovu. V tomto směru je český hokej bitý. Zaplať pánbůh, že se alespoň obnovila smlouva s NHL. Když Tomáš Vincour, kterému Kometa nějakým způsobem pomohla, odešel do NHL, nedostala Kometa ani dolar. V tomto směru je úžasným produktem fotbal. Když máte talent, kterému pomůžete, pak se vám to desetinásobně vrátí. A to nejde u žádného jiného sportu, který znám. Že by se to vyplatilo.

Jak může Kometa odchodu mladých hráčů zabránit?
Je to hrozně těžké. Systém, který byl nastaven, že se na mládežnické reprezentační akce upřednostňovali hráči, kteří byli v juniorce v Kanadě, podle mě ničemu nepomohl. Ani výsledky ani přínosem pro český hokej. Tím logicky bylo a je rozpoutáno, že agenti i rodiče tlačí hráče ven, protože ví, že když bude kluk na velkých turnajích vidět, bude dobrý, půjde na draft. Kluci ve dvacítce si v podstatě říkají o smlouvu. Ve Švédsku je to přesně naopak. Větší procento hráčů v reprezentacích je z vlastních soutěží, díky čemuž je donutí, aby doma zůstali. Co považuji za dost nešťastné, je letošní prohlášení ze srpnového turnaje v Břeclavi, kde jsme se dočetli v novinách, že hráči, kteří jsou ve Švédsku nebo Finsku, mají osmnáctku jistou. Nikdo si nedovede představit, co to dělá. Považuji to za nešťastné a nevědomé. Protože rodiče v tom mají zmatek a uvažují, zda nedají dítě do severských zemí a neusnadní jim tím cestu. V létě nám právě odešel jeden z nejtalentovanějších hráčů, co jsme tu měli, do Finska. Pro zajímavost jsme měli vloni rozpočet na mládež přes 20 milionů korun, což je strašně moc. Podpora svazu v tomto směru je minimální. Otázka je, zda to tak vysoko udržíme, ale hlavně zda na to budeme mít nastavenou ekonomiku. Pak si samozřejmě můžete logicky klást otázku, proč to vlastně děláme? Není lepší koupit hotového hráče? Když to ale dětem nedáme, jsme v začarovaném kruhu, kdy nebudou mít prostředky či přístup a bude je to zase nutit jít ven. Nebo naopak je k hokeji vůbec nepřivedeme.

Nejen letos odešli z Komety nadějní mladíci. Prozraďte, zda si nečekaným odchodem zavřeli do Komety dveře. Protože ne všichni se nakonec prosadí tak, s čím odchází. Když se podíváme například na zlínského Honejska, který byl v zámoří dva roky ve WHL a pak se vrátil do Zlína. Nyní je jedním z nejnebezpečnějších hráčů Zlína. Mohou se podobní hráči do Komety vrátit?
Žádný hráč a obzvlášť Brňák tady nemá zavřené dveře. Naopak. Vždy je to o tom, jakým způsobem se rozhodne angažmá venku zkusit a jak to s mateřským klubem odkomunikuje. Jak dalece by vnímal Kometu jako klub, který mu v tom pomohl. Pokud uteče jak partyzán, což se nám stalo u všech, nebo si s vámi rodič sedne a řekne díky, ale i když jsme komeťáci, máme jiný názor a chtěli bychom to zkusit jinak. To se nám za celou dobu bohužel nestalo. Já jsem ten poslední, kdo by nechtěl, aby hráč rostl. Nebo že bychom jej měli držet zpět, to určitě ne. Jak šel nyní Hertl do NHL, to by mohla být dobrá motivace pro mladé hráče.

Ale z klubového pohledu je tedy jediný možný odchod za oceán, kde je odstupné.
Zde jsou nové smlouvy, kde výchovné dostaneme. Nechceme nikomu bránit ve štěstí. Chceme, aby byli hráči a rodiče hrdí na to, že jsou v Kometě. Přirozenou cestou. To v nikom nejde vyvolat. To máte prostě v sobě.