Matěj Mišura: Trenéři mi vyčítají, že moc nahrávám

K té přispěl celkem výrazně, když si z třinácti zápasů odnesl deset bodů (3+7). Hráč s číslem 11 byl na ledové ploše velice lehce rozpoznatelný. Osobitým způsobem se totiž dokázal v soubojích jeden na jednoho zbavovat svých protihráčů a okamžitě chystat pro své spoluhráče gólové šance. Pro ty, kdo by ho neznali, by se jeho styl hry dal s trochou nadsázky přirovnat ke stylu Michala Černého. Stejně jako on by puky nejraději vozil až do zcela prázdné klece. Je trošku škoda, že v těch třinácti zápasech, co za Kometu letos odehrál, nenašel někoho, kdo by jeho gólové vybídky využil naplno. Jenže s tímto problémem se letos juniorka potýkala celou sezónu, nezávisle na příchodu Matěje Mišury. Na to upozorňovali již Jan Grmela s Davidem Reschowským a zejména pak trenér juniorky Vlastimil Kočí. Nejen na tyto věci jsme se Matěje ptali v našem rozhovoru.

Budeš hrát i dál za Kometu?

To je těžká otázka. Určitě bych se chtěl o místo v sestavě ještě poprat.

Myslíš o místo v áčku? Protože pokud se nemýlíme, tak jsi věkem z juniorů už vypadl.

Jak jsem říkal. Ještě bych za Kometu rád hrál.

Nezamrzí člověka trošku, když áčko Komety povolá na play off dva mladé hráče z Vítkovic namísto vlastní juniorky?

To záleží na trenérech, koho do týmu povolají. Ale určitě to trošku zamrzí.

Na druhou stranu oba dva už letos odehráli nějaký ten zápas v české extralize…

Ano. Mají odtam zkušenosti. To v tom určitě také sehrálo svoji roli.

Na začátku této sezóny jsi hrál ve slovenské extralize za juniorský výběr Slovenska. Jak se ti proti mužům hrálo?

Byla to pro mě vynikající zkušenost, a taky velká škola. Jsem rád, že jsem takovou příležitost dostal.

Jaké pozoruješ mezi extraligou mužů a juniorů největší rozdíly?

Starší hráči jsou zkušenější, takže je to určitě těžší než v juniorce, kde se hrozně moc bruslí.

Myslíš, že tento systém s juniorskou reprezentací v extralize (první lize) pomáhá mladým hráčům?

Myslím, že je to dobrý nápad. Mladí kluci si můžou vyzkoušet, jaké je to v áčku.

Kdo byl v týmu nejšikovnější hráč a zároveň se prosadil i na mistrovství světa juniorů v Kanadě?

V týmu bylo mnoho šikovných hráčů, takže je těžké vybrat jen jednoho. Turnaj v Kanadě se nejvíce povedl Tomáši Tatarovi a samozřejmě brankáři Jarovi Janušovi.

Ty jsi ale kvůli zranění o tento šampionát nakonec přišel. Co s tebou vlastně bylo?

Těsně před začátkem šampionátu jsem onemocněl. Dostal jsem angínu. To byla prostě smůla.

Následně po tomto šampionátu ses vrátil do Komety. Co tě přivedlo k myšlence návratu?

Protože jsem v Brně hrál už minulou sezónu, znal jsem kluky i prostředí. Díky tomu to pro mě bylo snažší, než kdybych měl jít do nového týmu.

Se spoluhráči už ses tedy znal. Měli jste problémy sehrát se, případně s kým se ti nejlépe hrálo?

Pár dní před prvním zápasem jsme už společně trénovali. Takže myslím, že se sehraností žádný problém nebyl. Dobře se mi hrálo například s Tomášem Popolanským.

S jakým cílem ses vracel?

Doufal jsem, že si tento rok zahrajeme play off.

Byli jste tedy s celkovým dvacátým místem spokojeni?

Určitě ne. Myslím, že tento tým měl navíc, ale strašně jsme se trápili v koncovce. Proto je z toho nakonec až to dvacáté místo.

V čem byl po Vánocích problém? Před nimi jste hráli skvěle.

To bych taky rád věděl. Kluci před nimi hráli parádně. Dávali góly, padalo jim to tam. Po Novém roce jakoby se něco změnilo. Opustilo nás štěstí v koncovce. Možná to bylo tím, že jsem přišel (usmívá se).

Jsi velice tvořivý typ hráče. Hodněkrát se vám stalo, že jste celou akci překombinovali. Nepodíváš se někdy zpátky a neřekneš si: „Měl jsem radši vystřelit“?

Když si znova promítám věci ze zápasu, tak bych nějaké určitě změnil. Takový už ale jsem, raději nahrávám. Taky mi to už trenéři dostkrát vyčítali.

I pan Kočí?

Ano. Bavili jsme se o tom v kabině i při zápasových rozborech.

Teď trošku odbočíme. Co tě poprvé ze Slovenska přivedlo do Komety?

Myslím, že česká juniorská soutěž je kvalitnější než ta slovenská. To byl důvod, kvůli kterému jsem šel do Česka. No a s Kometou jsem se dohodl na angažmá, tak jsem tady.

Kdo je tvým hokejovým vzorem, a co se ti na něm líbí?

Líbí se mi hráči jako Evgeni Malkin nebo Žigmund Pálffy (Pittsburgh Penguins, HK 36 Skalica, pozn. red.). Jsou to tvořivé typy, které když je potřeba, umí dat gól.

Je 11 tvoje oblíbené číslo, nebo na tebe, jak se říká, zbylo?

Než jsem přišel do Komety, měl jsem šestnáctku. Ta už tu ale byla obsazená, tak jsem si zvolil jedenáctku, a tu mám dodnes.

Díky za rozhovor.

Matěj Mišura (vpravo)

V průběhu týdne ještě přineseme poslední rozhovor s juniory. Jako poslední se s vámi o pocity ze skončené sezóny podělí Ondřej Stehlík a Ondřej Švaňhal.