Mládežnické kategorie se s muži nedají porovnávat, shodli se Sova s Holíkem

Když navážeme na výkon z druhé a třetí části, obrátí se to, věří Aleš Sova

Trenér Kočí si do zápasu s prestižním soupeřem stáhl hned dva hráče z hostování. Z Techniky se vrátil útočník Michal Brzobohatý a z Havlíčkova Brodu obránce Aleš Sova. Defenzivní hráč, který si loni na konci sezóny vyzkoušel i extraligový zápas, se pustil do hodnocení pěkně od začátku: „Do zápasu jsme špatně vstoupili. Nevím, asi jsme se něčeho zalekli. Nehráli jsme, co jsme chtěli. Zbytečně jsme se zbavovali puků. Zlepšili jsme to až ve druhé třetině. Začali jsme si nahrávat a chodili jsme do brány. Bylo to úplně jiné,“ všiml si progresu. Výkon z posledních dvou části stejně vyzněl do ztracena, protože první část Kometě prostě nevyšla. „Chtěli jsme hrát jednoduše, ale měli jsme zbytečný respekt,“ kroutil hlavou.

Aleš Sova

Ač Brno po vyrovnání v poslední části sahalo, v rozhodujících chvílích mu chybělo trošku štěstíčka. Petr Štidnl za stavu 2:3 dokonce trefil tyč. „Ono to tak někdy je. Štěstí se od nás odvrací. Když budeme pracovat stejně jako ve druhé a třetí třetině, obrátí se to,“ burcoval Sova své spoluhráče. Další smolný okamžik postihl samotného Aleše. Při domácí power play k němu na modrou čáru směřoval neposedný puk, jenže místo střely Sova promáchl. „Puk skákal a já jsem bohužel nevěděl, jestli mám čas si to rukou sklepnout. Navíc puk skákal míň a míň, jenže nakonec mi přes hůl stejně přeletěl. Jenže my jsme měli rozhodnout už mnohem dřív. Neměli jsme nechat soupeře odskočit do zbytečného náskoku 0:3. Zápas by hned vypadal jinak,“ zlobil se hráč, jenž za mládež nastupoval kromě Komety i v Ústí nad Labem. Kometa však stihla vstřelit jen dvě branky a prohrála.

Jeho návrat z města Rebelů byl velmi rychlou záležitostí. Nebylo totiž moc času, se přespříliš rozmýšlet. První liga má svůj rytmus, ze kterého by hráči neměli vypadnout. „Hrajeme ve středu a v sobotu. Teď jsme měli volno, tak jsem přišel juniorce pomoct. Trenéři Komety zavolali manažerovi do Brodu, abych přijel. Ale hned zase pojedu zpět,“ vysvětloval svůj jednozápasový nástup za juniorku.

Proti mladším chlapcům se mu hrálo lépe než v první mužské lize. „Je to jinačí hokej. Hráči víc přemýšlí, je to dospělé. Hraje se víc hlavou. Není to tak rozlítané. Každý najíždí, jak má. V osobních soubojích je to také mnohem těžší. Juniorka je hokej nahoru dolů. Dalo by se říct, že kde je puk, tam hráči jedou,“ usmíval se nad rozdílným stylem mládežnického a vrcholového hokeje.

Zlín měl ve svém kádru také jednu posilu od mužů. Byl jí Petr Holík. „Věděli jsme o něm. Začátek jsme ale stejně nechytili. Dá se říct, že v těchto chvílích všechny ostatní hráče převyšoval. Ve třetí části už jsme je začali řezat, takže už nebyl tak vidět. Ale samozřejmě hrál dobře. Šlo vidět, že je to hokejista,“ pochválil na závěr zlínského štírka.

Petr Holík vzal návrat Komety do zápasu na sebe

Zlínský útočník hráče Komety v úvodním dějství opravdu potrápil. Přestože má Petr Holík jen 171 centimetrů, očividně mu to nedělá žádné problémy. I v extralize už se dokázal dvakrát prosadit a jednu branku přidal i dnes. Výkon hodnotil však spíše kolektivně: „První třetina byla výborná. Vedli jsme s pohodlným náskokem a mohli jsme hrát v klidu. Jenže jsme si to zkomplikovali fauly a Brno se díky nim dostalo na jednogólový rozdíl. Místo toho, abychom přidali čtvrtou branku, jsme si to ztížili a byl to boj až do konce,“ litoval zbytečně promarněného náskoku.

Otázkou bylo, co se v týmu Zlína tak změnilo. Nestává se tak často, že v první části na ledě kralujete a ve zbývajících hrajete druhé housle. Petr si toho byl vědom a věděl i proč: „V první části jsme hráli zezadu, ze zajištěné obrany. Ve druhé jsme začali lítat úplně všude. Nedodržovali jsme systém. Z toho vyplývaly naše fauly,“ uvědomoval si chyby, kterých se společně se spoluhráči dopouštěl.

Petr Holík

S Alešem Sovou a Michalem Brzobohatým byl Petr Holík jeden z hráčů ostřílených mužským hokejem. „Mezi extraligou a první ligou není až tak velký rozdíl, protože tam také hrají kluci z extraligy. Mezi extraligou juniorů a dospělých už je ten rozdíl markantnější. Hokej je rychlejší, silovější a hlavně je tam lepší atmosféra. Chodí víc lidí a díky tomu se líp i hraje.“ Poslední myšlenku ještě rozvedl: „Když hrajete doma a fanoušci pořádně fandí, pořádně vás to nabudí. Kdežto s juniory se na střídačce musíme hecovat sami, nikdo nám nepomůže,“ ukazoval odlišnost obou věkových kategorií v novém světle.

Sám Petr byl i přes absenci diváků nabuzen dostatečně. Kromě branky byl totiž také třikrát vyloučen, což se mu tak často zase nestává: „Už jsem se neudržel. Vypěnil jsem. Když jsem hrál v útočném pásmu, bylo to tam samé hákování a další fauly. Poté jsem se nechal vyloučit, zbytečně. Dostali jsme branku na 1:3 a už jsme se vezli. Byla to moje chyba,“ vzal snížení Komety na své bedra. I proto ho jeho výkon moc nepotěšil: „V zápase jsem spokojený jen se začátkem a koncem, který jsme ubránili.“

Jiné už je to však v týmu s Petrem Leškou a Jaroslavem Balaštíkem. U Beranů se mu zatím daří na výbornou. „V extralize mám dvě branky a jednu asistenci v pěti zápasech. Jsem překvapený a zároveň spokojený, protože takový start jsem nečekal. Bylo výborné, když jsem hned ve druhém zápase vstřelil gól. Ještě aby to tak vydrželo,“ přál si juniorský reprezentant.

V prvním týmu ho koučuje Zdeněk Venera a v juniorce Jiří Šolc. Oba jsou velmi zkušení trenéři. Mají odlišný přístup k tréninkům a zápasové taktice? „U nás moc velký rozdíl není. Systém je skoro stejný. Oba jsou Zlíňáci a baví se spolu. Možná tedy v extralize levé křídlo brání dozadu. Vždycky je to nějaký skok, ale nic na co by se nadalo zvyknout.“ Závěrem Petr Holík objasnil svoji účast na juniorském zápase: „V áčku jsme dostali volno, protože už jsme toho měli hodně. Jenže trenér říkal, že jsem ještě mladý a ty zápasy zvládnu. Proto jsem byl povolaný do juniorky.“