Za celým nápadem stály realizační týmy brněnských týmů v čele s trenérem obou kategorií Jiřím Mífkem. Hlavní kouč páté třídy nejprve bádal, jak jej vůbec napadlo uspořádat mládežnické utkání pod širým nebem. „Částečně to vzniklo už v době, kdy hráli naši muži v Pardubicích Open Air Game 2011, protože některé z našich dětí se tam byly podívat a hodně dlouho se o tom v šatně mluvilo. Proto mě taková věc napadla. Byla to však jen prvotní myšlenka. Když se nad tím člověk zamyslí hlouběji, podobné podmínky částečně odchovaly zlatou generaci těch Jágrů a podobně. Věřím, že hodně z těchto hráčů, kterým už je přes třicet, část svých tréninků nebo zápasů absolvovali právě na otevřených kluzištích.“ V Brně se pod širákem hrávalo dlouho například na zimním stadionu na Úvoze.
Ovšem i ten už je dobrých pár let zastřešený, takže se brněnský klub musel poohlédnout někde jinde. „Když jsme stadion hledali, přišli jsme na to, že už jich moc otevřených není. Nedvědici si pamatuji, protože jsem tam sám pár zápasů jako dítě odehrál. Co byly stadiony blíže u Brna, ať už je to Rousínov nebo Sloup, už nefungují. Další várka stadionů, které bývaly otevřené, už jsou delší dobu podobně jako Úvoz zastřešené. Nedvědice byla v podstatě poslední volbou, protože jsme na Moravě jiný otevřený zimák nesehnali,“ říkal bývalý hokejista.
Od utkání si realizační týmy slibovaly hlavně změnu oproti běžným již zažitým zvykům, které si mladíci osvojili v moderních arénách. „Chtěli jsme, aby si kluci vyzkoušeli něco jiného. Vyžadovalo to správnou reakci na proměnlivost ledu. Byla místa, kde byl tvrdší nebo měkčí. To však vyplulo napovrch až dnes přímo během utkání,“ vykládal Mífek o nástrahách, které na hráče kolem desíti a jedenácti let čekaly.
Právě v připravenosti hrací plochy byl podle Mífka asi největší rozdíl: „Led na otevřeném stadionu byl velice odlišný. Sám o sobě byl pomalejší. Díky jarnímu počasí, které dnes bylo, byl ještě měkčí. Pro hráče to bylo mnohonásobně náročnější jak po stránce bruslařské, tak po stránce techniky vedení kotouče.“ Mladíci z Komety se s podmínkami poprali na výbornou. Páťáci vyhráli 12:5 a šesťáci nastříleli stejně branek a navíc dostali ještě o tři méně než jejich mladší kolegové.
Brněnským i hodonínským trenérům určitě před zápasem vrtalo hlavou, jak mají své hráče obléci. Jiří Mífek to potvrdil: „Dopředu jsme klukům i rodičům řekli, aby byli připravení na chladnější počasí. Když jsem však ráno přijel do Nedvědice, bylo tam sedm stupňů nad nulou. Ve chvíli, kdy začalo na led svítit sluníčko, bylo možná ještě tepleji. Takže možná to bylo spíše naopak,“ usmál se nad myšlenkou, že místo vrstvy navíc, by si hráči pravděpodobněji mohli nějakou sundat.
Teplé jarní počasí naplno prokázalo svoji nadvládu nad ledovou plochou až ve druhém zápase šestých tříd. „Začaly se tvořit kaluže vody. Takže pokud se někomu nedařilo a spadl, o přestávkách se převlékl do suchého.“ Maličkost jako promočená část výstroje mladým nadějím Komety zážitek nepokazila. „Byl jsem překvapený, jak moc byli kluci nadšení. Troufnu si říct, že podle ohlasů od rodičů se to líbilo i jim. Myslím, že z toho budou mít zážitek, na který budou vzpomínat hodně dlouho. To byl také jeden z důvodů. Chtěli jsme klukům sezónu zpestřit. Hokej není jen o každodenním drilu,“ povídal s nadhledem trenér obou věkových kategorií.
Závěrem ještě Jiří Mífek vysekl poklonu místním pořadatelům a soupeři, který to měl do Nedvědice přes sto kilometrů. „Děkujeme členům místního hokejového klubu za jejich pomoc a vstřícnost. Stejně tak i soupeři. Víme, že to byla pro Hodonín větší cestovní vzdálenost. Jsme rádi a vážíme si toho, že nám v tom vyšli vstříc.“ Doufáme, že i mladí Drtiči budou na utkání pod otevřeným nebem i přes prohru ještě dlouho vzpomínat.
Foto: René Köhler
Fotogalerie z utkání páté třídy
Fotogalerie z utkání šesté třídy