Po chybě v závěru jste dokázali vybojovat dva body. V prodloužení jste předvedl svou šikovnost. Jak jste svou branku viděl?
To nebylo o šikovnosti, spíš bylo dobré, že jsem zůstal stát před bránou, bek odjel, Marek Kvapil to na sebe natáhl a pak mi to dal. Musel jsem zakončit, naštěstí Štěpánek udělal první pohyb a mně to pak klaplo do prázdné. Trochu šikovnosti a trochu štěstí.
Štěpánek vás skutečně potrápil, co na jeho výkon říkáte?
Myslím, že to byl jeho zápas. Šancí jsme měli dost, nebyli jsme schopní ho propálit. Nemá se za co stydět.
Co se stalo v závěru utkání? Měli jste přesilovku, ale nakonec se soupeř dočkal vyrovnání.
Jsem z toho trochu v rozpacích, byl jsem snad u všech gólů, co jsme dostali, nejméně dva beru na sebe. Věděli jsme, že oni po nás půjdou, že nemají co ztratit. Napadali ve čtyřech, a místo, abychom se puku zbavili a poslali jej do středního pásma, tak se stala chyba. Byla to taková blbá situace a Rolas (Tomáš Rolinek, pozn. red.) se z toho dostal sám před bránu. Stalo se, máme dva body, nad tím bych nebrečel.
Je to pro vás jakési poučení do dalších zápasů?
Jasně, zápasů je před námi ještě dost. Každý bod se počítá. Jeden nám může chybět, ale dva jsme získali, hráli jsme venku. Díky bohu za dva body.
Pardubice v pátečním duelu hrály výborně, překvapilo vás to?
Je vidět, že jsou hodně agresivní, jdou jim nohy, mají dost sil. Domácí potřebovali po tom marastu něco změnit, zvolili na nás takovou taktiku, která jim vycházela, na druhou stranu si myslím, že jsme pořád byli lepší. Kdybychom jim dali pět šest gólů, tak se asi nikdo nemohl divit. Ale taky nás podržel gólman. Takhle to asi mělo dopadnout.
Neřešili jste některé situace až moc hokejově?
To, že řešíme věci hokejově a neodevzdáváme puky, je občas na škodu, někdy to ale nese ovoce. Kdybychom s Litvínovem vyhazovali, nedáme jim sedm gólů.