Můžete prozradit, co se skrývá za pozicí vedoucího trenéra sportovního centra mládeže (juniorka, mladší a starší dorost)?
V podstatě mám na starost sportovní stránku. Prvořadým úkolem je vedení juniorky. Potom se snažím pomáhat u obou dorostů. Mám tam i kontrolní činnost. Odpovídám za tréninky na ledě, za dokumentaci a plány, které posíláme do Prahy. To jsou základní úlohy. Mí kolegové jsou zdatní, takže se jim snažím víceméně pomoct například nějakou radou, rozebráním situace. Spousty práce dělá Jiří Mífek, který je manažer mládeže a dělá technické věci s administrativou.
Zmínil jste, že jsou všichni spolupracovníci šikovní, že jim do toho nechcete moc mluvit. Mají zmíněné tři kategorie stejný tréninkový a hlavně zápasový systém?
Určitě. Dnes se v podstatě hraje jeden hokej. Vrací se to spíše ke kanadskému pojetí. Hraje se jednoduše, přímočaře. Je to světový trend.
Je to v Kometě podobně jako ve fotbalové Barceloně, kde hrají hráči od útlého mládí stejným systémem, takže pak nemají extrémní problém zapadnout do prvního mužstva?
Myslím, že to funguje. Tady ten hokej je dnes tak jednoduchý. V podstatě podobně hrají všechna mužstva.
Letošní sezóna je zatím výborná. Junioři jsou druzí jen o skóre, starší dorost třetí a mladší druhý. Proč to letos jde a vloni nešlo?
Každý rok je jiný. V mládeži je to strašně závislé na ročnících. Máte silné a slabé, podle kterých se to pak pohybuje. Taky máme nové kluky z jiných oddílů, ať už na přestup nebo hostování. Letos jsme také zvýšili počty tréninků. Všechny kategorie chodily dvoufázově, což nebývalo. Už před sedmou hodinou ráno kluci končili s tréninkem a utíkali do školy. Vydrželi to a hodně jim to prospělo. Možná máme i štěstí (smích). Rád bych však ještě řekl, že i v předešlých letech se všichni snažili, ale třeba neměli takové podmínky. Ta práce tu byla vždy.
Myslíte, že se na současných výsledcích Komety mohly podepsat změny, které v kategoriích mládeže dělá Český svaz ledního hokeje?
Ne, ne. Nás se to vůbec nedotýká. My jsme chtěli akademii, kterou jsme nezískali. Už déle trénujeme tímto stylem. Svaz s námi v podstatě zatím nemá co společného.
Po svém návratu do Brna zde bude třetí rok v kuse. Co se u brněnské mládeže za tu dobu změnilo?
Dorůstají silné ročníky. Určitě se zkvalitnila práce, což není má zásluha (směje se). Je to takový automatický vývoj. Všechno se obměnilo a dá se říct, že to prospělo. Jsou tu výborné podmínky pro trénování, přišli noví trenéři, kteří kolektivu trenérů hodně pomohli. V minulých letech to nebylo jednoduché. Sedmnáct let tu fungovala hokejová škola, to zase klobouk dolů. Tam byla spousta práce, ze které dnes pořád těžíme.
Mužstev s nadějnými mladíky už jste měl pod svým vedením poměrně dost. Cítíte, že je letošní juniorka Komety něčím výjimečná? Teď měla sérii sedmi výher v řadě.
Jsou tu šikovní kluci, kteří dali dohromady dobrý kolektiv. Měli jsme slušné zápasy, měli jsme i štěstí. Tak to prostě patří. Kluci bojují, bojují, snaží se hrát. Za tu snahu si to, dá se říct nečekané postavení, vydobyli. Doufáme, že tam vydržíme. My v podstatě nemáme problémy. Z áčka nám pouští kluky, kteří s námi jezdí, díky čemuž nestojí. Hodně jim to pomůže. Potřebují dva tři roky, aby se napasovali do mužského hokeje. Ze spousty z nich by mohly být dobří hráči.
Žene je kupředu právě vidina, že se můžou po dobrých výkonech v juniorce dostat do prvního týmu Komety?
V tomto bych samotné kluky možná zklamal (úsměv). Takových hráčů jsem zažil dost a dost. Vím, že hráč po juniorce tu časovou dobu, než se zapasuje do mužů, potřebuje. Vezměte si ve Varech Lukáše Pecha, který v podstatě tři roky pendloval mezi Kadaní, juniorkou a áčkem. Ve čtyřiadvaceti začal hrát. Bohužel to nejde tak rychle. Loni bylo fantastické, když dostali někteří junioři v závěru šanci zahrát si za áčko. Všem jim to pomohlo. Možná je to tedy jeden z důvodů, proč se nám daří. Kluci vidí, že se z nich mohou stát hokejisté, mají to na dosah ruky.
Patříte ke klidnějším trenérům. Musíte někdy na vaše svěřence křiknout?
Určitě je to někdy potřeba, záleží na každém kolektivu. Nemám s tím problémy. Vždycky se chováme tak, aby to hráčům bylo k duhu. Jsou tu slušní kluci, člověk je nesmí urážet. Spíš je potřeba s nimi žít, aby pochopili, že nás ty výhry taky těší. Nejsme od toho odtažení.
Za chvíli budete trénovat už dvacet let. Pracuje se Vám lépe s dospělými nebo mládeží?
V podstatě celý život jsem dělal muže. Ve Znojmě jsem pak jeden rok chodil s juniorkou. Mě osobně práce s mladými baví. Musím říct, že bych však měl určitě blíže k juniorce než k dorostu. Ale problém bych v tom neviděl. Tam je vždycky doba, než si hráči zvyknou na trenéra a naopak. Trenér si pro kategorii doplní různá cvičení. Všechno je to specifické. I to tedy může člověka obohatit.
Hlavní trenér Komety Zdeněk Venera často říká, že je po určité době potřeba změnit prostředí, protože hráči si zvyknou na stereotyp. Má v tomto ohledu juniorka výhodu, že se v ní každý rok obměňují hráči? Někteří jdou výše, mladší přicházejí.
Ono už to dnes migruje i v mužích. Každý rok je to nějakých deset hráčů. Asi to nehraje velkou roli. Osobně mám raději dlouhodobější spolupráci. Člověk si hráče tak nějak hněte k té své představě (úsměv) o tom, jak by hokejista měl vypadat.
Mohl byste být ze dne na den bez hokeje?
To je všechno životní realita. Kdo nezažil ty nervy na střídačkách, když se nedaří, jen těžko to pochopí. Je to nesmírně náročné na psychiku. Člověk je z toho někdy tak zbitý, že by z toho klidně i utekl. Samozřejmě by mu to po nějakém čase chybělo.
Takže někdy míváte bezesné noci?
Já bezesné noci nemám. Usnu. Ale zase se ráno probudím do stresu. Noc teda přežiju, ale pokračuju v tom přes den. Soutěže jsou strašně náročné, a i když se daří, je den volna, tělo nestačí vůbec relaxovat. Až po dvou dnech člověk cítí, že začíná s relaxací, uvolněním.
Právě vloni jste si stěžoval, že jsou kluci abnormálně vytíženi poté, co hrají utkání v pátek večer a v sobotu v poledne další. Letos se rozlosování změnilo a hraje se systémem čtvrtek, sobota. Jde to znát?
Vloni jsem říkal, že je to snad hazard se zdravím. Měli jsme více utkání než dospělí. Jsem rád, že to ti kluci přežili. Ty dva zápasy za týden, co jsou teď, jsou ideální. Kluci mají čas na trénink, přípravu i odpočinek. Nesmíme však zapomínat i na to, že chodí do školy. Je to nesmírně náročné.
Neměl jste za tři roky nabídky jít jinam? Trénovat muže?
Zatím nic nehledám (směje se). V Brně jsem doma. Musím říct, že jsem tu s klukama spokojený. Když je dobrý kolektiv, je to hodně posilující. Řekl bych takové ne zábavné, starosti jsou taky, ale nám se daří, tak je to dobré. Je hezké vědět, že se kluci snaží. To je taková druhá výplata (směje se). S klukama je sranda. Ale to je samozřejmě i s velkými, což už v podstatě junioři jsou. Člověk zjistí, že pětatřicetiletí chlapi dělají větší pitomosti jak junioři. Zůstávají u toho mladí. Když člověk není hravý, tak ten sport nemůže dělat. Je to však podle toho, jak se daří.