Celou akci po čtrnácté hodině krátkým proslovem zahájil trenér Karel Beran (mladší dorost). Chvíli na to však předal slovo Prof. MUDr. Petru Dobšákovi, CSc. z kliniky funkční diagnostiky a rehabilitace nemocnice u Svaté Anny v Brně. Ten si pro všechny zúčastněné připravil přednášku o tělesných předpokladech a pohybových schopnostech mládeže pro trénink. Zaměřoval se v ní nejprve na to, jak se podle nejrůznějších idnexů (dle výšky, váhy a dalších hodnot z nejrůznějších testů) dá určit, zda dítě bude dobrý hokejista, nebo ne. Upozorňoval mimo jiné i na to, že neznamená, když má dítě nadváhu, nemůže se z něj stát dobrý hokejista.
Nejdůležitější body v podání Prof. MUDr. Petra Dobšáka, CSc.
• Hokej je rychlostně vytrvalostní hra. Procentuální dělení výbušnosti a výdrže je totiž přesně 50% na 50%.
• Děti se nikdy nesmí brát, jako by byly zmenšeniny dospělých!
• Hrozně důležité je udržovat vodní režim.
• Základními předpoklady jsou: vytrvalost, rychlost, síla, obratnost a flexibilita.
• Důležité jsou však i vůle a intelekt. Motivace jednotlivce je důležitá pro to, aby se u hokeje dlouho udržel.
• Tréninky pro děti se nesmí zaměřovat jednostranně.
• Rychlost se trénuje ve věku 6-15let (takže v podstatě celou dobu vývoje).
• Cviky na sílu jsou vhodné od 10 let a měly by se volit menší zátěže.
• Obratnost je spíše psychická záležitost, hráč musí mít genetické předpoklady, nedá se moc trénovat.
• Flexibilita je pro hokejisty velice důležitá. Jedná se o rozsahy pohybů v kloubu.
• Děti mají lepší schopnosti zotavovat se.
• Rodiče by na děti neměli vytvářet přespříliš velký tlak, protože ho dítě ještě neumí přijímat.
• Pokud hráč mezi 12-14 lety začne vhodně posilovat (trénovat), je slušná pravděpodobnost, že na to v nejdůležitějších letech vývoje dobře naváže.
Dále Petr Dobšák trenérům předvedl nejrůznější druhy testů, které na klinice funkční diagnostiky a rehabilitace u Svaté Anny provádí. Upozornil, že u mládežnického hokeje je nedostatek potřebné literatury, která se zabývá problematikou tréninku mladých hráčů.
Závěrem trenérům ukázal pár případů zranění, která jsou velice špatně viditelná a nezkušený doktor je při rentgenové kontrole může přehlédnout. Narážel na to, že pokud si hráč dlouhodobě na něco stěžuje a doktoři nic nepotvrdí, nemusí to znamenat, že je hráč v pořádku.
Mezi tyto problémy patřily i drobné zlomeniny, které se mladým hokejistům často stávají. Ukázal, na jakých místech a jakého původu mohou být (například zátěžové). Stejně tak upozornil a předvedl vady svalů, které nevhodným tréninkem mohou nastat.
Svoji prezentaci zakončil slovy, že by byl rád, kdyby spolupráce s trenéry fungovala i nadále a bylo by výborné, kdyby to trošičku pomohlo pozvednout národní hokej tam, kam patří.
Metodika - Tělesné předpoklady a pohybové schopnosti mládeže pro trénink ledního hokeje v eletronické podobě, které vypracoval tým FN u sv. Anny Brno s podporou klubu HC Kometa Brno >>>zde<<<.
Petr Dobšák: Z dnešního setkání mám velice dobrý pocit.
Jak byste shrnul celou Vaší přednášku a jaký z ní máte pocit?
Je to první přednáška tohoto typu. Nemám povědomí, že by v Brně za posledních patnáct, možná dvacet let něco takového proběhlo, kdyby se na jednom místě sešli trenéři ze sportovního oddílu, v tomto případě ledního hokeje a lékaři, kteří se zabývají tělovýchovným lékařstvím. Je samozřejmě strašná škoda, že před dvaceti lety, kdy takováto věc byla docela běžná, tedy úzká spolupráce mezi trenéry a tělovýchovným lékařstvím, se na to dnes zapomíná. Ve světě je přitom tato spolupráce zcela běžnou záležitostí. Nikdy ale není pozdě začít znovu tuto spolupráci budovat, proto jsem nesmírně rád, že management Komety chce jít touto cestou, tedy úzkou spoluprácí mezi trenéry a sportovními lékaři. Víme dobře, že péče o talentovanou mládež nezáleží jen na herních a dovednostních činnostech, ale i na trochu jiném přístupu po zdravotní stránce. V poslední době víme o celé řadě smutných případů, kdy přímo na ledě nebo na trávníku umírají špičkoví hokejisté či fotbalisté. V podstatě jsou to věci, kterým by se při správném vedení a kontrole tělovýchovným lékařem nebo vůbec lékařem se sportovním zaměřením určitě dalo předejít. Takže to je jediná cesta vpřed.
Z dnešního setkání mám velice dobrý pocit. Bylo tady poměrně hodně lidí, tedy trenérů mládeže z terénu. Padlo i pár docela zajímavých dotazů. My jsme celou tu prezentaci, jak v písemné podobě, tak přednášku udělali po vzájemné dohodě s Liborem Zábranským. A je to myšleno jako první metodická příručka proto, jak by to mohlo být. Samozřejmě je to věc diskuze, protože ty materiály se i ve světě poměrně těžko opatřují. Každý svaz si to asi trochu hlídá. To, co je dostupné, jsou vlastně obecné věci týkající se fyziologie dětského věku. Ale materiálů, které by byly úzce zaměřeny se superspecializací na lední hokej, těch je velmi málo. Jsme na začátku, chtěli bychom to dále rozvíjet. Dovedu si představit, že ty semináře nebudou jen jako náhodná akce, ale že to bude dvakrát, třikrát ročně. Já si myslím, a je to naše hluboké přesvědčení po mnoha diskuzích s panem Zábranským, že to je jediná cesta vpřed.
Na přednášku pana Dobšáka navázal o čtvrt na čtyři Prim. MUDr. Pavel Homolka, Ph.D.
Je to lékař, pracující na stejném oddělení fakultní nemocnice u Svaté Anny, který působil i jako lékař volejbalistek České republiky. Na konkrétním případu uvedl, jak je někdy těžké poznat podle různých testů rozvíjející se zranění u sportovce.
Upozornil trenéry na to, že s tím mohou přijít do styku. Zároveň trenéry vyzval, aby dávali pozor na jedince, kteří nemají na to, aby zvládli stejnou zátěž jako někteří lepší. Z toho vyplývá, že na děti stejného věku nesmí být stejná tréninková zátěž, protože každé dítě se s ní vypořádá jinak.
Následně nastala diskuze, kde Prim. MUDr. Pavel Homolka, Ph.D. a Prof. MUDr. Petr Dobšák, CSc. odpověděli na pár dotazů přítomných trenérů:
Kdy by měly děti věku 7-10 let chodit spát?
Ve 21 hodin nejpozději. Děti se musí řádně vypsat, což však někdy nerespektují školy, když dávají své hodiny již od sedmi hodin ráno.
Jak důležité jsou pro děti ve výživě mléčné doplňky?
Rodiče by se měli poradit s odborníky na dětskou výživu. Strava se nesmí stavět jen na mléčné výživě. Rozhodně ale není špatné to doplňovat v přiměřené míře. Bílkoviny by děti měly přijímat spíše v podobě masa, což je v dnešní době rohlíků a hamburgerů velice těžké.
Jsou v pořádku ranní tréninky v 7 hodin a dříve?
Nejvhodnější doba na trénink je mezi 10-12 hodinou. Když to však není v 4 nebo pět ráno, nevadí to. Maximálně by to však mělo být jednou v týdnu. Vyšší (starší) kategorie tyto brzké tréninky zvládají mnohem lépe, ovšem mladší děti to nezvládají, musely by chodit spávat kolem sedmé večer.
V 15:30 nastupuje druhý přednášející PhDr. Luděk Bukač starší, který nabádá na celistvost, specifičnost a přenos z tréninku do utkání
A hned se do své části pořádně opřel. Na přísedící trenéry svým hlasitým a jasným projevem téměř křičel. Své povídání od začátku zaměřil na to, proč s mládeží (nejen) tak zaostáváme za světem. Zároveň vyvracel různé „správné metody“ z tréninkových procesů, které se u nás často stále dělají. Trenéry však hlavně nabádal k tomu, jaké složky tréninku by měli změnit, či které vypustit úplně.
Nejdůležitější body z výkladu Luďka Bukače staršího:
• Nově se hodnotí herní výkon. Musí se však hodnotit hlavně celistvost.
• Hrozně důležitá je pro hokejistu koordinace nohou a rukou.
• V Americe trénují děti 12 měsíců na ledě a nemají žádnou suchou přípravu. Protože to tak u nás není, vytrácí se tím celistvost.
• Jágr, Ovečkin a Crosby jsou v podstatě virtuózové. Virtuozita se nedá nahradit obecností!
• Sportovní všestrannost je sice k nezaplacení, ovšem u specializace (hokej) je jasně dané, že čím dříve se začne, tím lépe.
• Veškerou techniku oživuje intelekt. Hráč musí dobře číst hru a musí mít cit pro nastalou situaci a výborný postřeh. Je asi největším problémem, jak intelekt zařadit na trénink.
• Důležitá je dynamičnost. Rychlý první krok, pohyb rukou, otočka či změna směru.
• Hráč si musí udržet konformní prostředí. Tedy každý pohyb, který v zápase několikrát opakuje, musí být stejně kvalitní (rychlý, prudký) v první i šedesáté minutě! Když se ten výkon zhoršuje, tak je to vnitřní prostředí nekonformní, a to je právě to, v čem za špičkovými hokejovými zeměmi zaostáváme.
• Přenos tréninku ze sucha (různé nacvičování situací) se nedá přenést do hry. Musíme se zaměřit na to, abychom tam přenášeli dynamičnost atd. K tomuto bodu je vhodné napsat, že namísto měsíční přípravy je mnohem lepší, když se mladí hokejisté zúčastní nějakého turnaje, který berou psychicky úplně jinak a dá jim mnohem více.
• Trénujeme špatně. U nás se jen běhá, běhá, běhá a běhá. Zajímavostí také je, že zatímco u nás je společná letní příprava, v cizině má každý hráč svůj individuální tréninkový plán.
• Musíme se snažit dostat do tréninků techniku.
• Hráči musí výborně umět změnit své rozhodnutí. Jsou hráči, kteří to na tréninku předvádí parádně, daří se jim kličky, ale nedokážou to přenést do zápasu.
• U hráče musí splynout dovednosti, kondice, intelekt a psychická odolnost.
• Nadějní hráči by se neměli přesouvat do vyšších věkových kategorií, protože nemají takový prostor, aby všechny své akce zakončovali až do konce, což jim potom hodně chybí a nemají od dobře dokončené akce zpětnou vazbu.
• Hrozně důležitá je etika – výchova prožitkem. V Americe je etika téměř na každé straně hokejových příruček, kdežto u nás není na žádné.
• Trenéři by měli učit hráče tvořivosti a měli by být originální. Zároveň musí hráčům na ledě (v tělocvičně) předvést vše, co po nich chtějí!
• Tréninky vytrvalosti jsou u nás nesmírně přeceňované.
Závěrem pan Luděk Bukač pochválil vedení Komety, že takový seminář vůbec zorganizovalo. Zároveň dodal: „Věřím, že když se tyto věci změní od začátku, od malička, musí se situace zlepšit. Herního talentu v republice je totiž hodně.“
Následovala rozprava o rodičích, kteří do něčeho trenéry často nutí a nevěří jejich moderním trendům, takže je trenér nemůže dělat. Někdy jdou situace dokonce tak daleko, že trenéři jsou nakonec vyhozeni. Luděk Bukač starší dodal, že je velkou chybou, když jsou rodičové sponzory klubu. Rodiče by do toho trenérům vůbec neměli mluvit.
Luděk Bukač st.: Musíme dětem zůstat v paměti.
Jaké negativní vlivy jsou u nás v současnosti v tréninku mládeže?
Já myslím, že negativní vlivy jsou, že způsob práce, který praktikujeme už dlouhou dobu, je dnes svým způsobem zastaralý a ten trend, který dnes je, je dost nebezpečný. Samozřejmě jakékoliv selhaní ve sportu je vždy možné a běžné, ale trend je vždy nebezpečný.
Vy máte svoji hokejovou školu, na co hlavně kladete důraz?
Pojímáme to tak, že je to příprava na sportovní dráhu i na životní dráhu. Akcentujeme silně takové to sebe prosazení, seberealizaci a takovou výchovu prožitkem. To znamená, abychom zůstali dětem v paměti.
17:00 – Před tabuli vstupuje Luděk Bukač mladší
Luděk Bukač mladší pracuje pro český svaz ledního hokeje. V nově vytvořeném sportovním oddělení spolupracuje se Slavomírem Lenerem, Miroslavem Přerostem a budou se pokoušet změnit celou filosofii přístupu k mládeži. Zároveň má hodně zkušeností ze zámořských tréninkových kempů a se zahraničními tréninkovými metodami.
Cíle Luďka Bukače mladšího:
• Vzdělání se sportem by měly být propojené.
• Měla by u nás vzniknout tréninková střediska.
• Měl by se zavést korigovaný trénink dovedností.
• Na jeden trénink by měli připadat dva až tři trenéři.
• Pokoušet se spíše o individuální trénink, než týmový -rozdělit na tréninku tým do několika skupin podle zručnosti a jiných vlastností i fyzických.
• Trenéři musí dokázat říct hráčům, co dělají špatně.
• Správné rozdělení zaměření tréninku -dvě třetiny na nohy, jedna třetina ruce.
• Zavedení dynamické rozcvičky před zápasy.
• Hráči by se měli učit hru tělem, ať už odstavování hráčů v poli nebo při kontrole kotouče a stability u mantinelů.
Po jeho výkladu stejně jako u předchozích přednášejících následovala bouřlivá diskuze o příčinách propadu našeho hokeje.
Následně se všichni trenéři přesunuli do tělocvičny, kde jim Luděk Bukač mladší na hokejistech Komety ukázal solidní zásobu správných cviků pro suchou přípravu i dynamickou rozvičku. Cviky navazovaly i na slova jeho otce, který zdůrazňoval, jak důležitá je rychlost prvního kroku, akcelerace a zpomalení. Cviky byly zaměřené i na část těla kolem pasu (core).
Nutno podotknout, že hráče nenechal chvíli postát a všichni byli po deseti minutách nových (i balančních) cviků zalití potem.
Další nejmodernější cviky pro hokejisty předváděla Mgr. Hana Bubníková z tělovýchovné fakulty. Jednalo se zejména o balanční cvičení na Bosu balónech, ale i cvičení u žebřin, která také posilují pro hokejisty důležitou část těla core (kolem pasu).
Nemohli jsme se nezeptat jaké moderní pomůcky jsou ve světě i u nás využívány: „V Americe už se používají deset let, u nás je to otázka tak tří let, určitě je to Bosu - balančí plošina, GRX, což je takový závěsný trénink. Potom různé baterie cviků na základě balančního cvičení ohledně zpevňování core centra. Pak bych ještě uvedla přístroj Graviti, který se uplatní spíše v posilovně,“ sdělila nám Hana Bubníková.
Patřili jsme vždy k nejlepším na světě v metodice, ale teď zaostáváme, říká Luděk Bukač ml.
Kde nám ujíždí vlak oproti jiným zemím v přípravě, v trénincích mládeže?Já si myslím, že zaostáváme v intenzitě, to znamená v rychlosti, v osobních soubojích. Také zaostáváme v technických dovednostech, naopak máme herní přednosti. Samozřejmě to se musí od té mládeže vypracovat. Patřili jsme vždy k nejlepším na světě v metodice, ale teď zaostáváme. Potřebujeme změnit prostředí, aby byly férové soutěže, aby byla intenzita v soutěžích. Musí pomoci také stát se vzděláváním trenérů, aby se změnila metodika a zbytek je na trenérech a na hráčích.
Vidíte už někde pozitivní posun?
Zatím se toho moc neudělalo. Posun je to, že jsme si uvědomili, že nemohou dělat hokej jeden nebo dva profesionálové. Všude na světě, ať už v Kanadě nebo v Americe, pracuje na rozvoji hokeje na každé federaci šest až patnáct lidí. Tady to byli jeden až dva lidí a to je špatné.
Vidíte na trenérské obci chuť učit se nové věci, vzdělávat se?
Já myslím, že určitě, tady jsou trenéři z Brna, je jich tady asi třicet a to je určitě pozitivní.
Měl jsem na mysli v celorepublikovém měřítku...
Neřekl bych, že trenéři se nechtějí vzdělávat. Záleží, jakým způsobem se to dělá. Jestli je budeme učit jako děti ve školách, což nikoho nebaví, nebo jestli jim prakticky něco dáme. Určitě jsou v naší republice trenéři, kteří se chtějí vzdělávat.
Nyní budete působit na hokejovém svazu. S jakým cílem tam jdete?
V hokeji jsme od mládí, chtěl bych, abychom se dostali zase na vrchol. Protože máme hokejovou školu, tak vidím, že k nám jezdí hodně dětí, takže zájem je. Je škoda, abychom hráli hůř a poráželi nás Švýcaři a Němci, to je špatné. Je potřeba se od něčeho odrazit. My bychom měli být motivovaní porážet Kanadu a Rusy, ne prohrávat se Švýcary.
V čem bude spočívat Vaše funkce?
My jsme založili nové sportovní oddělení na svazu, kde pracuje Sláva Lener, Míra Přerost, já a bude tam asi Jirka Veber. A každý trenér bude mít na starosti jedno národní mužstvo plus určitý okruh, někdo bude mít metodiku žákovských družstev, dorosteneckých, někdo juniorských, někdo vzdělávání trenérů. Samozřejmě to se musí ještě rozdělit a pak uvidíme, jak to bude dál pokračovat.
Fotogalerie z trenérského semináře: ZDE (klikněte).