O ambicích není třeba mluvit, ví dobře Kamil Brabenec

Bavili jsme se, že by bylo fajn se zase sejít v Brně

Kamile, právě vám skončil trénink v tělocvičně. Jak berete letní přípravu vy? Většina hráčů ji moc nemusí.
Tak já asi nejsem jako většina, mně letní příprava nevadí. Ale jsou některé věci, které rád nemám a kterým bych se nejradši vyhnul. Za tu dobu co hraju hokej ale vím, že je to takové nutné zlo, taková povinnost, ale víceméně převažují klady a mně trénovat nevadí. Naopak, trénuju rád a vždycky když je nějaké volno, tak se snažím něco dělat. Pro mě to letos probíhá standardně jako každý rok. Co si ale myslím, tak že oproti dřívějšku se tady hodně hrají hry, to dříve nebývalo. Ty tréninky jsou hodně dobré.

Co vás na letní přípravě baví nejméně?
Posilovna.

Kdybyste měl srovnat letní přípravu letos a před deseti lety, změnilo se něco z vašeho pohledu?
Tak určitě, jednou za dva, za tři roky někdo něco vymyslí a pak je ohromný “boom“, všechny kluby to dělají, nakoupí různé pomůcky, pak to zase odezní a přijde se s něčím novým. To se pořád mění. Celkově se ta příprava za těch deset let obměnila, je to náročnější, ale když jsem začínal, tak se jenom běhalo, pak se zase jednu dobu jezdilo na kole, teď se to tak různě kombinuje.

Tým Komety měl letos soustředění na Kanárech, což je na 1. ligu poměrně nezvyklé, jaké to tam bylo?
Já si myslím, a to jsme se bavili i s trenéry, že to nebylo úplně kondiční soustředění, ale spíš takové stmelovací, aby se udělala parta. Dopoledne bylo takové herní, to jsme chodili hrát squash, tenis, beach volejbal a podobně. Chodilo se i běhat a to jsem byl docela překvapený, protože spousta kluků vstala třeba v sedm hodin a šlo se běhat. Odpoledne se spíš tak polehávalo u bazénu, sedělo se a dávali jsme se dohromady. Když se chce něco dokázat, tak musí být dobrý kolektiv, není to o jednotlivcích, je to soukolí a každé to kolečko musí zapadat, jinak to nemá smysl.

Znal jste někoho, než jste přišel do Komety?
Tak určitě, znal jsem dost kluků, proti některým jsem i hrával v extralize ještě nedávno nebo i dřív. Do nějakého neznámého prostředí jsem nešel.

Jaké to pro vás bylo, když jste poprvé vstoupil do kabiny Komety, do nového prostředí, hodně neznámých tváří.
Prostředí nové nebylo, tu šatnu znám a ty nové tváře – to je všude stejné. Vždycky ten první den je takové chvění. Musím ale říct, že když jsem šel poprvé do Budějovic, to mi bylo dvacet, tak se mi třepal hlas, byl jsem nervózní, ale dneska už mám nějaké roky, takže už jsem to tak nebral. Pak už je to otázka dvou, tří dnů, než se člověk s klukama seznámí. Musím kluky pochválit, nebo mluvit o nich kladně, protože je parta výborná, výborně se trénuje, což nebývá vždycky.

Všichni vědí, že jste s Liborem Zábranským příbuzní. Jaký on měl podíl na tom, že jste se vrátil zpátky do Brna?
No dá se říct, že 100%. Samozřejmě jsme to vždycky zvažovali, nebo spíše jsme se o tom bavili, když ještě Libor hrál. Pak ještě s Pavlem Zubíčkem, tehdy ještě s Milanem Navrátilem, Milanem Nedomou. Když jsme se sešli třeba na pivu, tak jsme se o tom bavili, že by to bylo fajn, potkat se v Brně. Nakonec to vyšlo tak, že Libor bohužel kvůli zdraví nemůže hrát a my s Pavlem jsme tady jako hráči a Libor je ve vedení. Myslím si, že je to hlavně jeho zásluha, že jsem tady. On se tady hodně podepsal na zlepšení týmu, celého chodu a já doufám, že to bude mít dál vzestupnou tendenci.

V Brně je další zajímavostí, že u týmu působí včetně Libora Zábranského také jeho bratr Martin Zábranský, teď jste přišel vy (Libora Zábranského švagr) a letní přípravu absolvuje také Tomáš Vincour (synovec Libora Zábranského). Dá se říct, že Kometa je takový "rodinný" klub. Jak vy to vnímáte? Nedělají si z vás v kabině srandu?
(smích) Nene, kluci to berou. Zatím ještě nebyl důvod na nějaké narážky, ale ono to určitě přijde a je to dobře, protože to musí být ta sranda, člověk si musí udělat srandu i sám ze sebe a ti kluci to vidí, co je možné a co už je zase za hranicí srandy. Ale říkám, že zatím ty vtípky ještě neproběhly, ale čekám to každou chvílí a něco určitě proběhne.

Jako malý jsem obdivoval tehdejší hráče Komety

Kdybyste se měl vrátit ještě ke svým hokejovým začátkům, chodil jste třeba jako začínající hokejista na Kometu?
Chodil jsem, samozřejmě. Táta mě brával na Kometu, pamatuju si Karla Langa, Roberta Krona, Romana Meluzína, tady ty kluky. Pak jsem měl tu čest hrát s Láďou Trešlem a zase tady s tím ročníkem, takže samozřejmě jsem to od malička sledoval a vždycky když se mě někdo zeptal, co budu dělat, tak bylo jasné, že budu hokejista a tak jsem si za tím šel a jsem rád, že jsem dosáhl, čeho jsem dosáhl, i když to není nějaká špička. Myslím si ale, že svoje jsem si odehrál a hlavně že to není konec a že tady v Brně ještě něco vybudujeme.

Jmenoval jste několik známých jmen z nedávné historie Komety. Kdo pro vás byl největším vzorem?
Já jsem nějak moc vzorů neměl. Jako sportovce jsem měl vzor Michaela Jordana, basketbalistu. Ten se mi líbil hlavně přístupem a vším co si vybojoval. Jako hokejisty jsem měl samozřejmě rád Brňáky. Obdivoval jsem Karla Langa, který chytal, Roberta Krona a později pak dál už se to tak nějak střídalo. Vážím si Jardy Jágra, to je vynikající hráč. V dnešní době se mi hodně líbí Alexej Kovaljov z Montrealu.

A s kým se vám zatím za vaši kariéru hrálo nejlépe. Je někdo takový?
Je to víc kluků. To je těžké, nedá se to takhle říct, protože každý hráč má něco. Když to ale vezmu tak komplexně, tak poslední dobou v Budějovicích to bylo s Viktorem Hüblem a s Míšou Hudcem. Tam ta spolupráce klapala a i po stránce lidské si myslím, že to fungovalo. Tam se mi ten hokej hodně líbil.

Váš dosavadní největší úspěch v kariéře?
Oni jsou to dílčí úspěchy. Zápasy za nároďák, gól v nároďáku, hodně si cením a vážím toho postupu do extraligy s Budějkama. I když to byl výborný mančaft, byli tam kluci z NHL, ale když se zeptáte všech hráčů, co prošli baráží, tak vám každý řekne, že to bylo hrozně těžké a moc tam nezáleží, kdo je jaký hráč, tam je to o vůli a o štěstí, zranění hrají velkou roli. Ty poslední tři roky v Budějovicích si cením hodně vysoko, tam aspoň ta základní část byla výborná, pak to play off bylo takové smolné, ale to k tomu patří.

Když bychom se ještě vrátili k národnímu týmu. Vy jste měl tu možnost zahrát si v Rondu před brněnským publikem. Jaké to pro vás bylo, hrát doma. Dali to diváci nějak najevo?
Já myslím, že ano. Moc jsem to nesledoval, ale manželka říkala, že tam něco proběhlo. Samozřejmě výborný pocit, akorát co si pamatuju, tak že byl hrozný led, to mě mrzelo. Všichni na to nadávali, i já, protože to hodně omezovalo hokej. Ve finále to ti lidi z tribuny nevidí, říkají si, že jim přeskakuje puk a tak, ale bohužel ta kvalita toho ledu tady byla opravdu špatná. A co říkali kluci, tak to bylo i loni v sezóně. Doufám, že se s tím do této sezóny podaří něco udělat, bude to ku prospěchu hokeje, aby potom z toho měli diváci to, proč tam jdou.

Nejčastěji nosíte na dresu číslo 27, má to svůj důvod?
Dvacet sedmička je moje oblíbené číslo. Poprvé jsem ji měl snad někdy v juniorech, pak jsem se k ní dostal na vojně, ten rok se mi docela povedl a pak přes nějaké dvacet osmičky a čtyřicet sedmičky v Budějovicích jsem se dostal zpátky k tomuto číslu. Kromě Švédska, kde jsem hrával a ta dvacet sedmička byla obsazená, tak jsem většinu času hrál právě s číslem 27.

Spousta hráčů je pověrčivá, má své rituály. Patříte mezi ně?
Ne, nepatřím… Bylo to jednu dobu, kdy jsem chodil třeba po obědě před zápasem spát, pak jsem zase nechodil. Ono to je většinou tak, že člověk, když se mu daří, tak je to celkem jedno a snaží se třeba něco udělat stejně, jezdí například stejnou cestou na zimák. Pak se zase nedaří, tak pořád něco mění. Já si ale myslím, že je to spíše o podvědomí, je to v hlavě. Že bych ale dělal pořád něco stejně, to ne. Pořád to střídám.

Máte nějaký osvědčený způsob, jak si od všeho toho hokejového dění odpočinout? Ryby, golf…
Ryby ne, to bohužel, to mě nějak nechytlo a ani golf. Já odpočívám u PlayStationu, to je moje velká vášeň a záliba. Pak samozřejmě s dětmi. Malej, tomu jsou čtyři, to je blázen do hokeje, do fotbalu, ten mi moc odpočinout nedá, takže doma to je pořád hokejka v ruce a hrajeme hokej (úsměv).

Takže z něj bude hokejista po tátovi?
Tak ve skrytu duše v to doufám, ale určitě ho do ničeho nutit nebudu. On vlastně začal v Budějicích v přípravce a hrozně ho to baví a musím ho pochválit, že mu to docela jde.

A co třeba hrajete za hry na PlayStationu?
(smích) Nejradši hraju sportovní hry jako fotbal nebo hokej. Potom nějaké střílečky a chození, jako je Tomb Raider. A teď, co jsou nové hry na PlayStation 3, jako třeba GTA a podobně.

Ambice jsou dané, o tom nebylo třeba mluvit

Přejděme k nadcházející sezóně. Byla už na toto téma řeč s trenéry nebo spoluhráči?
Já si myslím, že o tom jsme se vůbec bavit nemuseli, to je dané. Já jsem sem přišel proto, aby se postoupilo. Nemám na to nějaký patent, ale kdyby tady nebyly ty nejvyšší ambice, tak bych tady asi nebyl a jsem rád, že se oboje takhle sešlo. Je tady jediná ambice a to postup do extraligy.

Neměl jste třeba chuť ještě zůstat v extralize, nebo si vyzkoušet další zahraniční angažmá?
Samozřejmě kdyby tady nebyl Libor, tak bych se asi ještě poohlížel. Ale když jsem končil v Budějicích, tak jsem říkal, že kvůli dětem, kvůli manželce, babičkám, se vrátíme do Brna nebo ještě zůstaneme v Budějovicích. Tam to dopadlo tak, že jsme se ani nedostali na peníze, bylo to jenom takové jedno jednání a víc se mi ani neozvali, takže jsem to bral jako uzavřenou věc a domluvil jsem se s Liborem. Tím padla veškerá jednání se zahraničím nebo jinými kluby. Sice byly nějaké telefonáty, jestli bych nešel tam nebo tam, ale já jsem v té době už byl domluvený s Liborem a i když to ještě nebylo podepsané, tak ta ústní dohoda mezi námi byla, že když se nedomluvím s Budějovicemi, tak zamířím do Brna a tak to bylo.

Sledoval jste Kometu, když hrála například proti Mladé Boleslavi?
Tak určitě, samozřejmě. Já jsem byl i v sezóně asi na čtyřech zápasech. Pak to play off bylo těžké sledovat, ale díval jsem se na internetu, když hráli s Boleslaví. Jinak potom přes rodiče a přes Libora. My jsme v té době taky hráli play off, takže to moc sledovat nešlo.

Kometa se za poslední roky změnila od základů. Předtím na ni pomalu nikdo nechodil, teď v Brně panuje hokejová euforie. Jak se na to díváte vy?
Tak já na tohle asi těžko dokážu přesně odpovědět, přeci jenom jsem tady dlouho nepůsobil. Ale měl jsem jsem nějaké signály, třeba od Libora, když jsme se bavili. Mě se to před těmi čtyřmi roky netýkalo, když do toho vstupoval. On říkal, že tady byl hrozný “bordel“. Nějaký ten rok, dva to pomalu vyčistili s těmi lidmi, co tady byli a určitě hodně pomohly veletrhy a pan Zündorf. Jinak chod klubu – to já těžko můžu říct, protože nevím. Ale určitě má na tom velkou zásluhu Libor a ti lidi, co jsou ve vedení. Vyčistily se vztahy, přišli noví sponzoři a s nimi dobré peníze, pak přišli i kvalitnější hráči. Od toho se to odvíjí. Když jsou peníze, jsou hráči, kteří tady za to odvedou adekvátní práci a samozřejmě ti lidi to vidí a mají tendenci chodit na hokej. Když by tady hrál někdo, komu je to jedno a na tom klubu mu nezáleží, a jde mu jenom o to, aby měl dvacátého peníze, tak to taky není dobře. Je to věcí trenérů a managementu, aby vybrali ty správné lidi a ti měli chuť pomoct Brnu, i když to třeba vždycky nejsou Brňáci, ale snaží se klubu pomoct a tím i sobě, protože se můžou dostat o patro výš.

Přišel jste do Komety z extraligy. Jaké to pro vás asi tak bude, když se na zápas někde venku přijde podívat ani ne tisícovka lidí, horší stadiony, zázemí a podobně?
Tak já už jsem to zažil s Budějovicemi, když jsme hráli 1. ligu. Někdy jsem z toho byl takový vykulený, co se tam děje, ale dneska už docela vím, co od toho můžu čekat, ty zimáky znám. Ti kluci, co hrají tuhle soutěž vůbec nejsou špatní, i když určitě v něčem horší jsou, než ti v extralize. Pár týmů bude srovnatelných, pár týmů bude horších. Uvidíme na ledě. Co od toho čekat? Asi si na nás soupeři budou dávat větší pozor, samozřejmě nás budou všichni pasovat do role favorita spolu s Ústím a Chomutovem. My se s tím budeme muset vyrovnat a bude to hlavně záležet na nás, co my uděláme a co si dovolíme.

Minimálně půlku zápasů ale budete hrát doma v Brně a tam bude určitě atmosféra výborná. Těšíte se, až budou diváci skandovat vaše jméno?
Tak určitě (úsměv). Na to se těší každý, každý to rád slyší a já jenom doufám, že budou skandovat kladně a ne záporně. Nějaké obavy ale nemám, to bych sem vůbec nemohl jít. Jsem v takovém napětí, ale doufám, že těm lidem ukážu, že nejsem špatný hokejista, že se nám tady něco dobrého povede.

Poslední otázka, chtěl byste fanouškům něco vzkázat?
Fanouškům bych chtěl už teď poděkovat za přízeň, protože už teď, co víme od managementu, tak je koupených hodně permanentek, takže víme, že ti lidi chodit budou. Zároveň bych je chtěl poprosit, aby třeba ze začátku, než to dáme do kupy, tak aby byli shovívaví, protože je tady několik nových kluků a možná to bude chvilku trvat, než si ideálně sedneme i na ledě, není to pro nás jednoduché. Hlavně bych jim ale chtěl vzkázat, ať jim to vydrží minimálně stejně jako loni, protože co jsem viděl ty čtyři zápasy, tak to bylo fantastické a těším se na to, až začnou točit šálami a zpívat. To mě opravdu běhal mráz po zádech. Doufám, že to proběhne vícekrát za zápas (úsměv).

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v barvách Komety!