Páťáci i sedmáci často hrají proti zřetelně větším a starším soupeřům

Jan Mikel: Hráči musí po hokejové stránce šlapat

I když si sedmáci pod vedením bývalého obránce Komety Jana Mikela museli na výhru počkat až do třetího kola, vysoko porazili Boskovice 15:1, trenér je s dosavadním průběhem základní části spokojen. „Platí to i s předváděnou hrou i nasazením. Kluci vypadají dobře. Kromě jednoho utkání jsme všechny ostatní odehráli ve výborném tempu.“

V zápasech přitom jeho svěřenci často stojí proti starším: „V naší kategorii je možnost, aby se tým složil ze sedmých a osmých tříd, ročníků narození 2000 a 2001. Pokud nastoupíme proti Vídni, kde hrají kluci vesměs 2000 a my hrajeme s klukama 2002, ten dvouletý rozdíl je prostě poznat. Například Znojmo k nám přijede s osmi osmáky, byli tam kluci, kteří měli na helmě nálepky z extraligy mladšího dorostu. Navíc hráli na dvě pětky. My měli v sestavě šesťáky a dokonce dva páťáky. Je to obrovský rozdíl. V zápase s Capitals byli zase všichni hráči kromě brankáře ročníku narození 2000. Hodonín si vytáhl hráče, měl tam i nějaké Slováky a zápase vypadal hned jinak, než když proti nám hráli v přípravě bez těchto kluků. Jedním z týmů, který mají tým poskládán jako my, jsou například Boskovice,“ porovnává Jan Mikel v krátkosti soupeře a poukazuje na fakt, že celek, který hrál proti Kometě se stejně starým výběrem, prohrál.

Jan Mikel však nad nerovností síly skládaných z různě starých hráčů nenaříká: „Například v posledním zápase s Vídní byla polovina jejich kluků starších, ale zápas měl výbornou úroveň. Takže je těžké jednoznačně říct, jestli je to dobře nebo špatně. Pro naše kluky je to určitě zajímavá zkušenost a určitě jim to něco dá. V prvním zápase byli sice docela nesví, moc dobře se s tím nevyrovnali, šli do něj vyloženě se strachem. Ale proti Znojmu, kde byli kluci o hlavu nebo dvě vyšší, jsme hráli parádně. V Hodoníně jsme prohrávali 4:2 a tlačili jsme je do té doby, než jsme vyrovnali. Po hokejové stránce kluci musí šlapat, hrát naplno, možná jim to pak přidá trošku více, než když hrajeme proti Technice a vyhrajeme 11:2. Z pohledu trenéra je to pro mě i vítané, ale z pohledu člověka, který hledí na výsledky a neví více, je to trochu zmateční.“

Týmy zvyklé na výhry tedy musí čas od času kvůli jasně nastaveným pravidlům skousnout i nějakou prohru. Jejich trenér však věří, že ani několik zaváhání nepřipraví sedmáky o finálovou skupinu, která se hraje po základní části: „Do ní postupují čtyři nejlepší týmy. Doufáme, že nás to neovlivní. Nebyl by problém, stáhnout si čtyři nebo pět kluků, kteří hrají za osmou třídu a zápasy vyhrát. Ale bylo by to na úkor mladších hráčů. Máme v týmu převážně kluky ročníku narození 2001 a můžeme využít i tři hráče mladší, tedy 2002, čehož využíváme. I mezi nimi jsou totiž šikovní kluci. Jeden hraje dokonce v osmé třídě. Přiznám, že na zápasy využíváme jednoho kluka z osmé třídy, dvoutisícovku,“ říká Mikel.

Dle jeho mínění se tedy Kometa umí poprat s nastaveným systémem krajských soutěží, ale zda je nastaven správně, je podle něj k diskuzi: „Čím mladší kategorie, tím je ten rok náskoku zřetelnější. U páťáků dělá rok hrozně moc, a když sem přijedou šesťáci, kteří hrají proti páťákům, nemá to moc smysl. Když totiž například Vídeň porazí někoho 29:0, zápas ztrácí svůj smysl. Nad tím by se měl někdo zamyslet. Týmy sice dodržují pravidla, nemají starší hráče nad jejich rámec, ale jestli jsou správně nastaveny, to je druhá otázka,“ říká závěrem trenér aktuálně pátého týmu v devítičlenné tabulce.

Kluci vědí, jak mají proti silnějším soupeřům hrát, těší Aleše Křetínského

Také Aleš Křetínský si ročník, jenž hraje prvním rokem od začátku sezóny na celou plochu kluziště, pochvaluje: „S klukama jsem spokojený. Čím dál více se ve hře objevují věci, které trénujeme. Aby hráli s kotoučem, aby jej zbytečně neodhazovali, aby měli přehled o svých spoluhráčích i soupeřích. Už to není minihokej, kde jedou tři dopředu a dozadu. Každý post už má své povinnosti. Kluci jsou ještě pořád hodně mladí, ale někteří už to zvládají na jedničku. Ve čtvrté třídě se vše učili. Do prosince jsme hráli minihokej a najednou ze dne na den jsme hráli na velké hřiště. Dodneška tam máme ofsajdy, ale ono to klukům časem sepne,“ věří bývalý hokejista Komety, Znojma či Hradce Králové.

Čtyři prohry, které páťáci nedokázali odvrátit, přišly s týmy, které Kometa vždy porážela. Jedná se o Vyškov, Techniku a Vídeň. Naopak v Hodoníně je mládež dlouhodobě dobrá a s Kometou se v nejnižších kategoriích pere o přední příčky tabulky. Aleš Křetínský se k těmto utkáním vrací zpět: „Zrovna Technika není přihlášená do soutěže šestých tříd. Jsou jen do páté a sedmé. Kvůli tomu ti hráči, co by měli hrát za šestou třídu, hrají za pátou. Když se podívám na zápis, většina hráčů je tam ročníku narození 2002, u nás jsou to převážně hráči 2003, někteří 2004. Máme prostě čistý ročník 2003, plus povolené tři hráče mladší. Pak to vypadá, jak když hrajete s páťáky proti šesťákům. Nebo kdybyste s muži z druhé národní hrál soutěž první národní. Ale já jsem za to paradoxně rád, protože kluci jdou nahoru. Proti nim stojí větší a silnější soupeři a oni tak musí jít do všeho naplno, vyrovnávat se jim. Musím říct, že se kluci zápas od zápasu zlepšují.“

Se strachem už do utkání proti vyspělejším soupeřům rozhodně nejdou: „Protože jim řekneme, jak na to. Protihráče nepřetlačí, ale když si puk pokryje, dá si tam koleno, nikdo mu kotouč nevezme. Kluci to chápou a i zápas v těchto kategoriích je stále o zlomku vteřiny. Jde o to, zda se to klukům povede uvědomit a dobře provést. Kolikrát pak přijdou a řeknou, že si vzpomněli, že měli něco dělat jinak. To pak máte i radost, že si na to pamatují,“ těší hlavního trenéra páté třídy. Navíc Kometa se se soupeři pere zatím bez zranění, což trenér rychle klepe na dřevo.