Páťáci rozdělili tým na dva. Nižší ročníky si hokej hlavně užívaly

Dvojitě rozdělené páté třídě se dařilo

Jedinou věkovou kategorií, která družstvo rozdělila na dvě části, byla pátá třída vedená trenérem Janem Niznerem: „K tomu kroku jsme se rozhodli v průběhu letní přípravy. Do soutěže jsme přihlásili dvě mužstva, která na sobě nebyla závislá. Chtěli jsme totiž dát všem klukům příležitost, aby měli pořádné zápasové zatížení. Z pozice trenérů se nám trošku ztížily podmínky, protože jsme se s Milošem Náprstkem na mistrovská utkání museli rozdělit. Nakonec se však ukázalo, že ta volba byla výborná. Kluci dostali v základní části absolutní prostor, hráli všichni. To by při počtu 27 hráčů a dvou brankářů jinak nebylo možné.“

Od začátku byla dohoda, že jeden tým bude výkonnostně kvalitnější. Ten se měl snažit vybojovat postup do lepší osmičky. „Po základní části se nám to podařilo. V součtové tabulce jsme se společně se sedmou třídou dostali do krajské ligy skupiny P1, k lepším týmům. Pro oba týmy jako celek splnila základní část naše očekávání. Odehráli jsme ji tak, jak jsme si představovali. Pracovalo se nám dobře i na tréninku, kde jsme obě mužstva trénovali společně,“ oceňoval trenér Nizner, že měli hráči z mužstva číslo II. možnost vybojovat si cestu do prvního týmu. „Jsem spokojený a uvidíme, jak bude vypadat nadstavbová část.“

Podobně jako všechny další ročníky se zúčastnili i obě družstva páťáků povánočních turnajů. První jelo do Pardubic, kde se utkalo osm celků. Svoji skupinu Kometa vyhrála a celkově skončila například mezi Plzní, Budějovicemi, Pardubicemi nebo Krkonošemi třetí. Druhý tým pátých tříd cestoval do Prahy, kde obsadil třetí místo poté, co porazil Litvínov 3:2. V pražském turnaji mezi sebou soupeřily Liberec, Litvínov, domácí Slavia a Kometa.

Čtvrťáci na výsledky nehleděli, hrají pro zábavu

Trenér Jiří Horáček

Téměř třicet hráčů má jako hlavní trenér čtvrté třídy od začátku sezóny 2011/2012 pod svým vedením Jiří Horáček, který začal své hodnocení od přípravy: „Už od začátku sezóny, kterou jsme začali soustředěním v Brumově je nás i s gólmany 26. Tam jsme se dali dohromady jako parta. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Hrajeme všichni, nikdo nestojí. Nerozlišuju, jestli jsou kluci slabší nebo silnější. To by byla ve čtvrté třídě úplná hloupost. Snažím se kluky naučit hokejovým základům. Taky pracujeme na tom, aby mezi sebou, ať už v kabině nebo na ledě, neměli žádné hádky, což bylo ze začátku na denním pořádku. Co se týče hokeje, hodně bruslíme, pracujeme na individuálních činnostech, a tak budeme pokračovat.“

Jiří Horáček se drží kréda škola hrou, které funguje nejen v učení hokejovém, ale i ve všeobecném. „Nesnažím se kluky zahlcovat taktickými pokyny, to přijde v páté šesté třídě. Hlavně, aby si to užívali a chodili sem rádi a ne pod tlakem. Pevně věřím, že si to užívají. A výsledková stránka? Na tu v této kategorii nehrajeme, ale samozřejmě už od mala chceme navodit v partě vítězného ducha.“ Přestože nikdo na konečné výsledky nehledí, můžeme napsat, že byly až na výjimku kladné, a to dává klukům potřebnou motivaci do dalších bojů v sezóně, kdy začali hrát poprvé na celé kluziště.

Od třetí třídy dolů se pracovalo hlavně na bruslení

Možná největší počet dětí v mládeži Komety má na starosti Vlastimil Kočí, který je hlavním trenérem třetí, druhé, první třídy a přípravky. Pod vedením pana Kočího a jeho asistentů se na ledě střídají kluci tak, aby všichni dostali prostor. Většinou hrávají turnaje v minihokeji s barevnými páskami na rukou a postupně se střídají, aby odehráli všichni stejně času. „Nechci říkat, že je nás hodně, ale Technika, Hodonín a další týmy hrají většinou maximálně na dvě čtveřice nebo dvě trojice. My hráváme často se třemi čtveřicemi nebo čtyřmi trojicemi. Když jsou děti zdravé a chodí na tréninky, všechny je stavíme do utkání. Tím pádem se proti našim třetím a čtvrtým formací dostanou soupeřovy první a druhé, což se může promítnout na výsledku, ale to pro nás není stěžejní. Chceme, aby hrál co největší počet dětí,“ opakuje zkušený mládežnický trenér.

Trenér Vlastimil Kočí

Je jasné, že přístup různě starých chlapců k tréninkům i zápasům byl odlišný, což Vlastimil Kočí potvrdil: „Čím jsou kluci starší, tím spíš pochopí věci, které po nich chceme. Ale ať to vezmeme třídu po třídě nebo dohromady, jde vidět, že se kluci na hokej těší a to je pro nás důležité. My klademe důraz hlavně na abecedu bruslení. Bruslí na hranách, dělají power skating a takové věci. Chceme, aby o bruslení vůbec nepřemýšleli, aby jim následně nedělalo problémy vedení kotouče. Také se snažíme rozvíjet herní činnosti jednotlivců.“

Vlastimil Kočí se zamyslel také nad největšími problémy, které malí hokejisté mají: „Klukům dělá kromě bruslení problémy i zmíněné vedení kotouče. Obzvlášť když hrajeme s tím odlehčeným pukem, který se po chvíli hraní kolikrát zastavuje o sníh nebo se všelijak kutálí. Zajímavé je to také se střelbou. Kdo totiž umí vystřelit do horní poloviny brány, dá gól. Problém ale je, že to zatím všichni kluci neumí, ale všichni samozřejmě chtějí dávat góly,“ usmívá se bývalý trenér juniorky Komety. „Snažíme se, aby kluci všechno dělali precizně, někdy je i zpomalujeme, aby všechno dotáhli. Co jim jde, dělají sami rádi, ale my to schválně vynecháváme. Vezměme si pro příklad brzdu na druhou stranu. Každý brzdí na jednu stranu, protože to umí, ale na druhou mu to nejde. A to se je právě snažíme naučit.“ Důležitou vlastností, kterou všichni trenéři od třetí třídy dolů po svých ovečkách požadují, je také bojovnost, bez které by to určitě nešlo.

Přes veškeré nástrahy Vlastimil Kočí moc dobře ví, že se mladé hokejové naděje na ledě snaží: „Chtěl bych kluky pochválit, že se na každý trénink těší a hltají každé naše slovo. Aby je to bavilo, děláme spoustu her i mimo led. Také bych chtěl strašně poděkovat mým asistentům, kteří mi s klukama strašně pomáhají. V jednom by to určitě nešlo zvládat. Je jasné, že čím více lidí na ledě je, tím je to lepší a každý má na starosti menší počet dětí,“ říká Vlastimil Kočí o rozdělení mladíků na různá tréninková stanoviště, která mají každé jiné zaměření. Trenérů bývá na trénink jedné třídy na ledě pět šest, což je počet, který práci s dětmi výrazně zkvalitňuje.

Související články:

Manažer mládeže Jiří Mífek: Na hokej nehledíme pouze z výsledkové stránky

Sezona v roce 2011 z pohledu mládežníků osmé, sedmé a šesté třídy

Sezóna 2011/2012 z pohledu juniorky, staršího a mladšího dorostu - připravujeme.