Rozhovory
12.01.2010
B r n o - Na Petra Hubáčka čekal v úterní odpoledne první trénink v Brně, na který se tolik těšil. Kvůli následujícímu rozhovoru na něj však málem přišel pozdě. Několik minut trpělivě pózoval fotografům a poté se uvolněně rozmluvil nejen o přestupu z Vítkovic do Brna, ale i o zkušenosti z ruského angažmá či o pocitech rodiny z přestupu, čímž potvrdil svou pověst otevřeného a sympatického hokejisty. Nyní již brněnského.
Petře, jak se těšíte na svůj první trénink v Brně?
Těším, těším. S moc klukama jsem sice nehrál, ale znám prakticky všechny. Před sezónou trénovali na halách za Lužánkami, kde malá vedle bruslila, tak jsem se za nimi stavil. S kým jsem ale hrál a s kým ne, to z hlavy nevím.
První zápas za Kometu odehrajete v Plzni. Jste rád, že to nebude hned před plným Rondem?
Těžko říct, moc jsem nad tím nepřemýšlel. Možná je to lepší, ale na druhou stranu se v Plzni hraje vždycky špatně, už za mého taty a dřív. Když navíc letos tak šlapou, tak to bude těžký zápas.
Neměl by však hrát Martin Straka, je to pro vás výhoda?
Jasně. S Červenkou je to nejlepší hráč extraligy. Kdyby hrál, je to pro Plzeň obrovské plus. Jeho herní kvalita je obrovská a navíc, když hraje, se jeho spoluhráči vybičují k lepším výkonům. Podle mě je to ten důvod, proč Plzeň letos tolik šlape.
Na lavičce Komety Vás povedou hned tři kouči. Znáte se s nimi už?
Trenéry moc neznám. Mojmíra Trličíka znám z Vítkovic dlouho, vím, jaký je, ale ostatní kouče prakticky ne, rozhodně ne po trenérské stránce. Uvidíme.
 |
Jsem moc rád. Celou sezónu jsem si dával pozor a pozoroval příchozí hráče, jaké si berou číslo. Byl jsem rád, že desítka byla pořád volná, i když jsem netušil, že tu skončím. I když jsem na to trochu myslel, tak jsem to pozoroval jen ze zvědavosti, jestli ji někdo má, nebo ne. Člověk cítí, že v tom Brně jednou skončí, neví kdy, ale mohlo se to stát. Stalo se to už teď a je dobře, že desítka byla volná, po očku jsem si to hlídal (úsměv).
Informace o Vašem možném přestupu do moravské metropole prosákly už ve čtvrtek, kdy jste měl před sebou ještě dva zápasy ve vítkovickém dresu. Jak jste to nesl?
Bylo to pro mě nepříjemné, protože jsem nevěděl, jak to budou lidi v Ostravě vnímat. Samozřejmě mě napadlo, že když je to v médiích a každý to bude vědět, že to jednání třeba někdo utne. Ale fakt jsem měl signály, že se to už uzavírá, že se to blíží a že to tak dopadne.
Jak to tedy lidí v Ostravě brali? Poslední utkání jste odehrál ve Zlíně, jak se vítkovičtí fanoušci chovali?
Bylo to super. Po zápase mi před stadionem poděkovali. Upřímně jsem z nich cítil, že ke mně chovali sympatie. Rozloučení a poděkování bylo moc pěkné.
Ve Vítkovicích jste hrál mnoho let, proč jste vícekrát neokusil cizinu?
V roce 2002 jsem se vrátil z Ameriky a během osmileté pauzy pak jsem byl vždycky nějak dlouhodobě vázaný ve Vítkovicích. Hokej není fotbal, v hokeji se hráči, kteří mají smlouvy, do ciziny neprodávají. Výjimkou je samozřejmě Rusko, proto jsem tam šel.
Tam jste však dlouho nepobyl...
Nebylo to moc povedené angažmá. Tahali jsme třeba jednoho nebo dva spoluhráče na pneumatikách za sebou, hodinu dvacet jsme je tahali tam a zpět. Tři kluci se u toho pozvraceli a trenér nás jen seřval, že branková je prostě branková a že jsme jezdili o metr míň... Že bereme akorát prachy a on neměl nic, když hrával. To je fakt k naštvání.
Ani v Americe to nebylo úplně ono?
Byl jsem mladý kluk bez zkušeností s americkým stylem života. Nevyznal jsem se v jejich smyslu života. Rok a půl mi trvalo, než jsem zjistil, jak se mám chovat ke spoluhráčům a trenérovi. Pak už jsem si cestu vzhůru zavřel. Ale Amerika na farmě mi dala do budoucna hrozně moc, hlavně v tom, že se člověk naučí starat sám o sebe a soustředit se na hokej. Mimo hokej si můžete dělat cokoli, ale musíte odevzdat na zápase a tréninku úplně vše.
Šest zápasů jste odehrál s Letci z Philadelphie, jaké to bylo mezi hvězdami v kabině?
Starší hráči nás mladé podporovali, to bylo perfektní. Hvězdy se nebojí, že je připravíte o místo, takže vás berou v pohodě. Ale pro mě to bylo hrozně rychlé, kemp, pár zápasů v NHL, než jsem se stačil rozkoukat, hned mě poslali na farmu. A z toho už jsem se nevyhrabal.
Váš gól v NHL si vybavíte?
Jasně, dostal jsem přihrávku od Toccheta zpoza brány, vystřelil jsem z první pod vyrážečku. To si člověk vybaví, bylo to proti Vancouveru. Pak do týmu přišel Jirka Dopita i Tomáš Divíšek. Divizna pak byl ale taky na farmě, protloukali jsme se spolu. I tak bych opravdu doporučoval těm mladým to zkusit. V tom juniorském systému a v tom, jak je to tam nastavené, bych tam šel znovu.
Po této anabázi jste se ocitl ve Zlíně, jak k tomu došlo?
Moc detailně si to již nevybavím. Měl jsem v Americe ještě smlouvu, ale v létě jsem se dozvěděl, že mě chtějí vyměnit. To nemělo smysl, když tam člověk začne pendlovat, je zle. Sekl jsem s tím na začátku prosince, kdy už byla celá Evropa obsazená. Vítkovice měly taky kádr hotový, tak jsem šel do Zlína. Nebylo to ono, ani si nevybavuju, kolikátí jsme tam byli, rychle jsem to pustil z hlavy.
V době, kdy jste byl na Rondu ještě jako divák, Váš bývalý spoluhráč Vladimír Svačina odehrál pár zápasů v brněnském dresu. Řešili jste to tehdy spolu?
Byl jsem na jednom jeho zápase v Brně, dal zrovna gól do prázdné brány při power play. Po zápase jsem si šel do centra pro auto a procházel jsem mezi lidmi. Tak jsem hned říkal Sváčovi, že jeho jméno volaly ve městě asi tři tisíce lidí. Říkal jsem mu, že to už se mu asi nikdy nestane. Byl unešený, jako prakticky každý, kdo v Brně hrál. I kluci z Vítkovic se o přestávce v kabině letos v říjnu bavili o tom, jaká je tu atmosféra. Já to tu znám, ale oni byli fakt překvapení.
Zamávalo to dnes s Vámi, když jste vstupoval do haly nikoli už jako divák, ale jako hráč?
Zamával se mnou vrátný, když mi řekl, že si mám zaparkovat jinde (smích). Ne, je to v pohodě. Jsem tu sice poprvé, ale na to, jak byl poslední týden hektický, jsem už do toho docela vpadl.
Stihl Vám už trenér oznámit, s jakou rolí v týmu pro Vás počítá?
Nestihl. Potkali jsme se jen v poledne a pozdravili jsme se. Nebyl čas na povídání, jen jsme se seznámili. Ještě je čas do prvního zápasu. Četl jsem v novinách, s kým bych měl nastoupit. Fakt ale teprve uvidím.
Co na přestup říkala rodina? Váš bratr Radek tu před pár lety hrál, napadlo Vás tehdy, že si v budoucnu role vyměníte?
Věděl jsem, že se sem jednou vrátím, že bych chtěl za Kometu jednou hrát. Mám v Brně zázemí, takže to rodina brala v pohodě. Stejně doteď pendlovali mezi Brnem a Ostravou, podle toho, jestli jsem tam byl. Vítkovice totiž na všechny zápasy v Čechách musí jezdit o den dřív, takže se někdy stávalo i to, že jsem byl v Ostravě jen dva dny v týdnu, tudíž rodina byla v Brně. Manželka je z Brna, dcera se sice narodila v Ostravě, ale je brána za Brňáka. Po prázdninách jde do první třídy, takže je to i takto ulehčené. Kamarády má tam i tady, takže to je dobré, navíc děti si rychle najdou nové kamarády.
A co váš otec, má z vašeho přestupu radost?
Tata trénuje přípravky, třetí třídu. Tak mi říkal, že mě čeká na ledě (smích). Jen nesmím střílet bekhendem, to se vždycky sotva doplazí do branky a moc velký vzor bych asi nebyl (smích).
Netajíte se velkým koníčkem – fotbalem. Komu nejvíc fandíte?
Kromě Zbrojovky nemám vyhraněný tým. Fandím anglické reprezentaci, vždycky jsem chtěl vidět anglický nároďák ve Wembley. To se mi v dubnu povedlo. Že bych měl ale v anglické lize nějaké favority, jako třeba Biči Chelsea, to ne. Určitě se zase půjdu podívat na Zbrojovku, letos jsem byl čtyřikrát. Doufám, že když to bude v neděli, bude hrát napřed Kometa a pak Zbrojovka, abych mohl jít na fotbal.
Teď už se nedá vybrat, že?
Teď už ne (smích).
S fotbalem souvisí ještě jedna otázka. Jaké pro Vás bylo dělat rozhovor s fotbalovým trenérem Uličným?
Bylo to s ním super odpoledne. Měl jsem ještě dvakrát tolik otázek, než nakonec vyšlo, ale všechny o Zbrojovce nám neprošly, protože by to nezajímalo celou republiku. Na deset vteřin jsem byl poplácán po zádech jakožto novinář, bylo to fajn, na gymnáziu jsem dokonce chtěl dělat novinařinu.
Poslední otázka míří samozřejmě k reprezentaci. Máte stříbro z mistrovství světa, nebojíte se, že z Komety už se na další nedostanete?
S reprezentací člověk nikdy neví, záleží na výkonnosti. Tu stříbrnou medaili někde mám, mám ještě jednu ze švýcarské ligy. Malá má z bruslení dvě zlaté čokoládové medaile, tak se mi směje, že mám jen dvě stříbrné a ona dvě zlaté. Ve Vítkovicích jsem nevyhrál nikdy nic, kam vlezu, tak se nic nevyhraje. Snad to tak nebude i tu.
Díky za rozhovor a ať se Vám v Brně daří!
Poznámka: Dalších deset odpovědí Petra Hubáčka najdete v dotazníku v nedělním PUKu.
