Pohled na podporu kultury a sport v Brně

Podpora kultury a sportu z veřejných rozpočtů, to je brněnské téma těchto dnů. Pojďme se podívat na fakta, která občanům města Brna připomenou skutečnosti o výši podpor jednotlivých oblastí z městského rozpočtu.

Předně je třeba říct, že tento přehled si v žádném případě neklade za cíl očerňovat práci kulturních institucí, jejich ředitelů a představitelů. Podle ohlasů nejen z České republiky je jejich práce hodnocena velmi vysoce a například úroveň divadel je v Brně obecně vnímána jako velmi vysoká.

Druhým pohledem jsou ale podmínky, za jakých tyto instituce pracují. Jelikož se jedná převážně o instituce zřizované městem, případně krajem či přímo státem, drtivou většinu jejich příjmů představují příspěvky z veřejných rozpočtů, především tedy rozpočtu měst Brna. A jak je možné slyšet přímo od představitelů těchto institucí, podmínky, které město Brno pro kulturu, a divadlo především, jsou opravdu nadstandardní.

Jak uvedl bývalý ředitel Národního divadla v Brně Mgr. Zdeněk Prokeš v rozhovoru pro web Moderní Brno v roce 2006: "Obecně musím říct, že město Brno dává na kulturu skutečně hodně prostředků ze svého rozpočtu. Tomu však také odpovídá nabídka, která je veliká, to je třeba si uvědomit." Jak ale následně dodal, dostává se současná kulturní nabídka již na samou hranici toho, co jsou vůbec obyvatelé Brna schopni vstřebat. Vždyť denně je k dispozici více než 4000 míst v kulturních zařízeních. "Národní divadlo (včetně Reduty) nabízí zhruba 2000 míst, pak je tu ještě Městské divadlo se zhruba 1200 místy, Centrum experimentálního divadla se 300 místy, Besední dům se 400-500 místy, Radost, Polárka, G Studio, divadlo Bolka Polívky,... Podle mého názoru to bude více než 4 tisíce míst. Myslím si, že kulturní nabídka je veliká a je už na hranici toho, co město a jeho obyvatelé mohou vstřebat," uvedl ředitel Prokeš.

Podobně se nechal slyšet také ředitel Loutkového divadla Vlastimil Peška, který dokonce situaci popsal tak, že je výsostně spokojen. "Myslím si, že můžeme být na město Brno hrdí, protože divadla, která si zvolilo jako své příspěvkové organizace, v rámci možností podporuje opravdu dobře," uvedl ředitel Peška.

Od pocitů ke konkrétním číslům. Příspěvky na provoz pro pětici kulturních institucí (Národní divadlo v Brně, Centrum experimentálního divadla, Městské divadlo, Loutkové Divadlo Filharmonie), jejichž zřizovatelem je město Brno, činily v letech 2003-2006 v průměru 353 milionů korun ročně. Celkově pak město investuje ročně do kultury zhruba půl miliardy, a to mluvíme pouze o provozních nákladech či dotacích... Přičteme-li investiční náklady, dostaneme se k číslům mnohem vyšším.

Samozřejmě, mnoho kulturních stánků jsou zároveň i historické budovy, jejichž náklady na rekonstrukce jsou mnohonásobně vyšší než u moderních staveb, i mezi divadelníky se ale objevují pochybnosti, zda například výstavba Janáčkova kulturního centra v hodnotě necelé miliardy korun je smysluplnou investicí. Zvláště pak v situaci, kdy i stávající budovy prochází modernizací - např. rekonstrukce Janáčkova divadla v hodnotě 500 milionů již probíhá a na dalších půl miliardy se hledají zdroje.

Oproti tomu se investice do sportu pohybují o několik řádů níže. Stejně jako město podporuje menšinové žánry v kultuře, jako je vážná hudba nebo balet, podporuje i menšinové sporty, sportování mládeže nebo investice do sportovišť pro veřejnost. Na samotnou podporu vrcholového sportu, který se z velké většiny stará o prezentaci města v rámci České republiky i zahraničí, a zároveň představuje formu trávení volného času pro tisíce obyvatel Brna, však zbývají doslova jen drobky.

Město Brno poskytlo v posledních 4 letech na vrcholový sport v průměru 17,5 milionů korun ročně. Po uvážení, kolik špičkových a populárních klubů se o tyto peníze uchází (kromě hokejistů také fotbalisté, basketbalistky, basketbalisté, volejbalisté, volejbalistky, baseballisté a další), to jistě není mnoho. Samozřejmě, profesionální kluby musí těžiště svého financování hledat ve sponzoringu a vlastní ekonomické činnosti. Bývá však zvykem, že městské finance směřují do investic na rekonstrukce a výstavby sportovišť, protože např. využití ledové plochy pro profesionální tým představuje jen jednotky procent času jeho provozu. Zbytek zaberou mládežnický mužstva, hobby týmy nebo další sporty.

Jak se tedy město Brno stará sportoviště na svém území? Na investiční dotace na obnovu všech sportovišť město vyčlenilo v posledních pěti letech v průměru 32 milionů korun ročně. Což je v porovnání s investicemi do kulturních zařízení mnohonásobně méně - jen podíl města na investici do soudobé Hudební scény Městského divadla byl ve výši 77 milionů, tedy více než dvojnásobek průměrných ročních investic do všech sportovišť...

Podle vyjádření Libora Zábranského, šéfa hokejové Komety, je tato situace už dále neudržitelná. "O víkendu příjde v Brně na hokej šest a půl tisíce a na fotbal osm a půl tisíce diváků, a to přesto, že se oba sporty odehrávají na stadionech, jejichž stav má do standardů jednadvacátého století velmi daleko," řekl Zábranský. "Podle našeho odhadu směřuje na sport ročně jen cca 80 milionů korun, kdežto na kulturu přibližně půl miliardy," dodal.

Otázka návštěvnosti je vždy ošemetná, protože u kultury, podporované z veřejných rozpočtů, není návštěvnost zejména u menšinových žánrů vždy prioritní, nicméně jistý obrázek z ní je možné získat. Například průměrná zaplněnost kapacity při představeních Národního divadla je cca 75%, což činní cca 820 diváků na jedno představení. Nutno dodat, že na rozdíl od hokeje, který se hraje v průměru dvakrát týdně, probíhají divadelní představení po většinu dní v měsíci.

Zatímco návštěvnost sportovišť je všeobecné známa a město Brno v ní vždycky představovalo historicky nejsilnější fenomén v České republice, návštěvnost kulturních institucí už tak veřejně známá není. A zde by se také nemuseli divadelníci či filharmonici stydět, v průměru obsazují svá představení z více než 90%.

Divadlům tento zájem je jistě možné přát, vždyť vynakládat tolik peněž v situaci, kdy by na představení nikdo nechodil, by bylo ještě více pochybné. Druhou stránkou jsou ale potom náklady, které za každou prodanou vstupenku vynaloží město Brno. V přepočtu pak kulturní instituce inkasují příspěvek na vstupenku, případně na jednoho posluchače, od výše cca 300 Kč (Městské divadlo) až po 630 Kč (Filharmonie). Až půjdete tedy příště do divadla nebo na koncert vážné hudby, vzpomeňte si, kolik na vaši návštěvu přispívají další občané města Brna.

Podobné názory na podporu sportu v Brně jako Libor Zábranský má také šéf fotbalového klubu 1.FC Brno Roman Pros. „Co se podpory týče, musím konstatovat, že město nepodporuje vrcholový sport v Brně podle našich představ, jak je to zcela běžné v jiných městech. Město, které spravuje městský majetek, by se mělo postarat o stadiony a klub, který si je pronajme, ať je to 1. FC Brno nebo Kometa, ten by se měl postarat o to, aby naplnil svůj rozpočet,“ uvedl Roman Pros.

Okolo fotbalového stadionu se ale snad začíná blýskat na lepší časy a Roman Pros ve věci rekonstrukce lužáneckého stadionu vkládá v představitele města Brna své naděje. „Architektonický návrh má být se vším potřebným odevzdán na podzim a já věřím, že to tým architekta Hrůši stihne. Pak už zbývá jen doufat, že město opravdu najde finanční zajištění tohoto projektu. Primátor slíbil, že jeho osobním cílem je, aby stadion stál v roce 2011. Kdybychom dokázali stavbu stadionu zafinancovat sami, udělali bychom to. Bohužel toho schopni nejsme a tak musíme důvěřovat silnějšímu partnerovi, tedy městu,“ řekl Pros.

Jakub Koudelka, představitel Jihomoravského basketbalového centra, sice vnímá, že bez podpory města, kraje a také Brněnskch veletrhů by jejich mládežnický basketbalový oddíl nemohl fungovat, určitě zde ale stále nachází rezervy, které je možné zlepšít. "Největším problémem, který nás trápí, jsou nájmy za haly. Ročně platíme víc než milion korun za pronájmy hal. Je sice pravda, že nám město v tuhle chvíi pomáhá se situací v hale Moravské Slavie, ze které by chtělo udělat městskou halu, ale jinak je to velký problém," říká Jakub Koudelka. „Nájmy představují velkou část našeho rozpočtu,“ dodal.

Další problém vidí představitel basketbalové mládeže, která sdružuje ve svých týmech více než 450 dětí, také v tom, že městské peníze na sport příliš nerozlišují podporu profesionálního sportu, vrcholové mládeže a sportu pro všechny. "Domnívám se, že právě podpora pravidelné činnosti je pro mládež nejefektivnější, na rozdíl od jednorázových akcí. Pokud mají děti nějaký režim a třeba třikrát týdně chodí na trénink, tak to z mého hlediska přínosnější nejen pro ty děti samotné, ale i z hlediska prevence kriminality a dalších negativních jevů," dodal.

Podle Koudelky jsou pracovníci odboru školství se situací obeznámeni a uvědomují si, problémem je ale množství peněz, které z rozpočtu na sport jde. "V celém systému je málo peněz a proto je asi situace taková, jaká je," shrnul Jakub Koudelka.

Platby za pronájem prostor považuje za největší problém i předseda mládeže v hokejové Kometě Lubomír Strnad. Klub sice dostává dotace na pronájem ledu, přivítal by ovšem, pokud by právě platby za pronájem ledu byly v nějaké symbolické výši, jak je tomu zvykem v mnoha jiných mestěch. "Ročně dáme za pronájem ledu více než 4 miliony korun, v Rondu stojí hodina ledu 2000 Kč. Vzhledem ke komfortu, jaký tam je, je to docela vysoká částka. Navíc Rodno je víceúčelová hala, takže musíme často pro některý z našich 11 mládežnických týmů hledat náhradní plochu," dodal.

Na druhou stranu ale potvrdil, že na samotný provoz mládežnického hokeje město přispívá v rámci svých dotačních a grantových systémů. "Tady si uvědomujeme, že se tomu město věnuje a z těchto prostředků můžeme zčásti hradit výstroj, dopravu nebo další náklady, na dotace jsou přesná pravidla, samozřejmě ale na to není žádný nárok a vždy je zde každý rok trochu nejistoty, jakou podporu zastupitelstvo schválí," uvedl.

Cílem tohoto přehledu nebylo vyvolávat kontroverze mezi příznivci sportu a kultury. Ostatně, nemálo z fanoušků si klidně zajde jak na Brabence s Černým do Ronda, tak na Bolka Polívku do jeho divadla. Smyslem bylo upozornit na výrazný nepoměr ve výši podpory, které tyto dvě oblasti lidské zábavy a trávení volného času v Brně dosahují. Jak špičková kultura, tak špičkový sport se v současném ekonomickém prostředí České republiky bez podpory měst neobejdou. A je škoda, že zatímco v jiných městech dokáží představitelé orgánů města tuto podporu vyvážit tak, aby alespoň v rámci možností uspokojily ob strany, tak v Brně tomu tak není.