Poražení, ale nezlomení...

Brněnský tým, často označovaný za soubor žoldáků, se v letošním play off obdivuhodně semkl a předváděl výkony, které zde v novodobé historii nemají obdoby. V nádherné a dramatické čtvrtfinálové sérii přehrála Kometa houževnatý Hradec, statečně vzdorovala i největšímu favoritu první ligy, celku Mladé Boleslavi. Po šesti zápasech byl stav vyrovnaný, Kometa svého soka třikrát doma smetla a třikrát mu nepovolila rozhodnout sérii. Finalistu tak musel určit až sedmý duel. Prakticky dva dny před ním vešlo ve známost, že lístky pro fanoušky Komety k dispozici nebudou. Tato informace však paradoxně příznivce Brna semkla a neodradila je od podpory svých miláčků.

V onu památnou sobotu vyráží fanoušci směrem Boleslav již od ranních hodin. Krátce po poledni se pak na cestu dává i pět autobusů, dávno beznadějně zaplněných. Je zima, většina tuší, že se na stadion nedostane, nikdo ale nedává ani slovem najevo rozmrzelost. Znát je jen nervozita, obrovské napětí všech. Všichni vnímají podporu, které se dostává hráčům i fanouškům Brna ze všech koutů republiky. Každý v skrytu duše přemítá, doufá a věří, že zrovna jeho kůň by dnes sedmý zápas mohl rozhodnout. Bude to dravec Dlouhý, kapitán a největší dříč v týmu Barus, velezkušený snajpr Zelenka nebo hromotluk Mikel? Nikdo si ale tu krásnou možnost postupu nechce připustit veřejně, nikdo nechce nic zakřiknout. A pak už je tu Boleslav...

Tam, navzdory informacím, že mělo být již dva dny vyprodáno, se lístky prodávají. Tento fakt ještě více stmelí skupinu, oděnou do modrobílých dresů a šál. K hloučku fanoušků přichází bek Březina, který jménem kabiny prosí o podporu a nabízí 25 lístků, sebraných od celého týmu. Těžko by něco mohlo více vyjádřit soudržnost celého Brna. Mezi příznivci se objevuje prezident klubu pan Zündorf. Promlouvá i veterán Luboš Rob, který slibuje, že se tým pokusí divákům to finále vydřít. A pak se již začíná. Na stadionu je jen mizivá část příznivců Brna, zbytek nyní definitivně ví, že se dovnitř nedostane. Přitom již po internetu kolují fotografie poloprázdného sektoru hostí ve Zlatopramen Aréně.

První buly. Informace o dění na stadionu se šíří, jak se dá. Někdo poslouchá rádio na MP3 přehrávači, jiný sleduje online na telefonu. Zásadní informace se vyhlašují megafonem. Boleslav hraje dvojnásobnou přesilovku a těsně po návratu Houdka se trefuje Boháč - domácí vedou. Odhodlání ale nemizí, každý doufá ve vyrovnání. To přichází za pár chvil. Radost však netrvá dlouho - branka Padělka není uznána. To diváci zjišťují jen postupně, během oslav. Smutek a skepse na chvilku převládají. Není to však nic proti tomu, co má dnes ještě přijít... Bojovná krev se do promrzlých žil fanoušků postupně vrací, ani tato rána Brno nesmí zlomit. Fandí se dál.

Oslavu branky před stadionem si Brněnští vyzkouší ještě jednou, tentokrát již doopravdy. Taktéž na sklonku dvojnásobné přesilovky vyrovnává Houdek. Radost je obrovská, každý se objímá s každým a vlezlá zima je zahnána. Pak kdosi přináší rádio, to se umisťuje u stánku s občerstvením a od té chvíle většina fanoušků v těsném hloučku napjatě poslouchá komentář. Teplota klesá, málokdo to ale vnímá. Pokud se někdo třese, je to nervozitou, zápas je totiž neuvěřitelně dramatický. Oba týmy se střídají v iniciativě, prodloužení se blíží. Jarina čaruje, vychytává Šindela i Krále, na druhé straně je Černý 20 centimetrů od rozhodnutí, Dlouhý míjí. Je tu siréna, přichází náhlá smrt.

Jedno z nejdiskutovanějších pravidel v ledním hokeji - pravidlo o rozhodnutí v prodloužení. Kolika týmům již zlatý gól uťal naděje na úspěch, kolika týmům onen úspěch naopak daroval. Ten pocit, kdy víte, že už nic nejde vrátit zpátky... A právě ten bylo souzeno dnes zažít brněnským divákům. Prodloužení se hrálo jen pár minut, když éterem zní - jdeme do čtyř. Pěsti se zatínají, nikdo už nevnímá v tu chvíli velmi silný mráz. Jedna skupinka se staví doprostřed velkého srdce, vyrobeného pro letošní play off. Lidé se objímají kolem ramen a bez dechu sledují rádio, popřípadě vzhlíží nahoru ke hvězdám. Žádná šťastná tam však dnes večer Brnu nesvítí. Schnabel od modré napřahuje a Ríša Král jemnou tečí pro letošek zastavuje modrobílé srdce...

Obličeje se halí do šál, oči jen nevěřícně pohlíží k hale. V jejích útrobách se nyní jeden tým raduje z postupu a z ukončení této památné série, druhý pak klesá vyčerpaně na led, hlavy v dlaních. Není větších emocí, než po takovémto konci. Venku pak nikdo nevnímá nic, jen jedno slovo se každému neodbytně dere na mysl. Konec... Konec krásného snu, konec fantastického play off, které přineslo spoustu neopakovatelných zážitků. To slovo se nedá zaplašit, ten pocit se nedá umlčet. Hlavou víří ve zběsilém víru momenty z celé letošní sezony. Po roce jsou tu opět slzy smutku, tentokrát však jiné. Kometa je poražena, Kometa je vyřazena. Není však zlomena. Naděje a touha žijí dál... A letošek všem dokázal, že cesta je správná.

Památný den ještě nekončí. Každý se z posledních sil dopraví na své místo, do auta, do autobusu. Tam klesne na sedadlo. Někdo stále brečí, někdo přemýšlí. Ještě je ale před fanoušky jeden úkol. Zimu přežili, nic je nezlomilo. Ještě je ale třeba poděkovat týmu, který jim připravil tolik nezapomenutelných chvil. Čekání u Ronda je dlouhé, málokdo to však vnímá. Pak už jsou tu. Původně pro někoho žoldáci, dnes pro všechny hrdinové. Definitivně poslední okamžik letošní sezony, poslední rozlučka. Zarostlí, unavení a zjizvení bojovníci se vmísí mezi promrzlé fanoušky a v tuto chvíli se za emoce nestydí již vůbec nikdo. Letos naposledy je možno sledovat soudržnost a kompaktnost brněnské Komety, kdy v celém týmu tepe jedno jediné, společné srdce. Naposledy...