Prezident Komety Egbert F. Zündorf slaví šedesáté narozeniny

Slavíte jubilejní 60. narozeniny. Patříte k lidem, kteří to hodně prožívají, nebo raději moc ne?
Nepatřím k těm, kteří si užívají stát ve středu dění, ale jsou určité události, kde se tomu nedá vyhnout. Jednou z nich jsou i šedesáté narozeniny. Jsem toho názoru, že v den narozenin by se měla oslavovat matka, ne dítě, protože já jsem jakožto dítě tehdy žádný výkon nepodal. (úsměv)

Naordinujete už si nyní více relaxu, nebo práce nemůže jít stranou?
Jednou z mých vlastností je, že si na narozeniny ani na Silvestra nedávám žádná předsevzetí, která bych za pár dnů nebo týdnů zase zrušil. Převzal jsem tady několik úkolů, které mě baví, a zhruba před dvěma lety jsem měl nějaké vážnější zdravotní potíže. V té době jsem aktivity hodně zredukoval. Pracuju ale rád a věci, které dělám, mě baví, a to o sobě nemůže tvrdit mnoho lidí.

Jestli se nemýlím, v Brně jste od roku 1998, už jste si na město zvykl, nebo stále musíte unikat relaxovat domů?
To je pravda, jsem tady od 11. května roku 1998 (řekl česky – pozn. red.). Minimálně pět let jsem Brňák a když utíkám domů, tak utíkám do Brna.

A jaká událost se váže k 11. květnu daného roku, že si den přesně pamatujete?
Byl to den, kdy jsem byl poprvé v Brně. Moje matka z toho byla hrozně zklamaná, protože byl zrovna Den matek.

Teď jsme slyšeli, že ovládáte i češtinu. Jak jste se s ní za ty roky popral?
Rozumím 85-90% toho, co slyším, ale mluvení funguje dobře jen ohledně těch věcí, na které myslím, které mám v hlavě. A těch není moc (smích).

11 mistrovských titulů, 6 stříber a 2 bronzy. To vše zvládla Kometa za 60 sezón. Podle jejího prezidenta by dvanáctý titul rozhodně neznamenal konec tvrdé práce.

Když se vás někdo zeptá na Brno, co mu kromě hokeje vychválíte?
Myslím si, že Brno je město, které má mnoho co nabídnout. A to také říkám všem, kteří se mě na Brno ptají. Když si promítnu, co se tady všechno odehrálo od roku 1998, je toho hrozně moc. Město se vyvinulo ke svému prospěchu, je málo škaredých míst. Co se týče čistoty a dobrého pocitu ve městě, se Brno hodně vyvinulo. Je tu skvělá nabídka volnočasových aktivit, je tu skvělý veletržní areál a skvělý hokej (smích).

Jste prezidentem klubu, můžete fanouškům prozradit, co tato funkce obnáší?
Hokejový klub je akciová společnost s tím, že v Brně máme velké štěstí, že je jen jedjeden majitel. Struktura, kterou tady máme, se vyvíjela od roku 2005. Společnost má jasné rozdělení a úkolem prezidenta klubu je v případě Komety to, že se převážně stará o finance a dává pozor, aby vše fungovalo tak, jak má – dodržování předpisů, zákonů atd.

V roce 2005 jste při vstupu do Komety prohlásil, že vás těší, že můžete být u ekonomického vzestupu klubu a doufáte, že se dočká i sportovního vzestupu, ale že k tomu vede dlouhá cesta. Jak se Kometa od té doby posunula?
První tiskovou konferenci v Kometě jsem začínal slovy, že i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem. První krok jsme společně učinili v roce 2005 a myslím si, že Kometa se v posledních osmi letech neskutečně vyvinula. Cesta vývoje ale neskončí nikdy. I kdyby se nám podařilo vyhrát titul, což je ten největší cíl, bude hned nový – obhajoba.

Dříve jste dle vlastních slov k hokeji moc blízko neměl. Kdy se to změnilo?
Od listopadu 2004 jsem byl s panem Zábranským v užším kontaktu a od té doby jsem byl skoro na každém utkání Komety ještě v 1. lize. Ten velký zlom nastal, když jsem viděl, co všechno můžeme rozpohybovat. Pořád je pro mě nejsilnějším momentem, když jsem v hale a slyším „vyprodáno“. Když jsme tu byli v roce 2004, tak tu totiž bylo třeba jen 600 lidí. Sportovně založený jsem býval vždycky, hrával jsem aktivně házenou a fotbal. Vyrostl jsem v Düsseldorfu, kde je jen jedna hokejová hala, což vedlo k tomu, že neumím ani bruslit. Když se vrátím ke Kometě – miluju atmosféru a ta atmosféra u nás v hale je jedinečná. To jsou důvody, proč nás to všechny baví, i když je to obrovské množství práce.

Rád slyšíte „vyprodáno“, ale KAJOT ARENA už bohužel nemůže pojmout větší počet fanoušků. Potěšila by Vás větší nová hala?
Je to těžká otázka. Z pohledu Komety by bylo dobré, kdyby existovala větší a čistě hokejová hala. Ale jen s tím, že by do toho mohla Kometa i sama mluvit. Z mého pohledu je to ale velice neekonomické. Kdyby to byla hala i pro jiné zaměření, tak by to Kometě moc neprospělo. Máme na to dost příkladů, v Düsseldorfu to znám nejlépe, tak to řeknu o něm. Měli halu ve středu města pro 8.000 diváků, kde byla skvělá atmosféra, diváci byli blízko hráčům (ledu) a přeskakovala mezi nimi jiskra. Často vyhrávali, a tak se začala stavět nová hala. Düsseldorf se tam přestěhoval, shon po lístcích opadl, protože fanoušci věděli, že je tam 13.500 míst a mohli si kdykoli koupit lístek, tak s tím otáleli, a nakonec nešli. Hala byla postavená bez souhlasu klubu, co se týče zařízení. To mělo za následek, že tam bylo jen 400 míst na stání. A hokejoví fanoušci nechtějí jen sedět ve vypolstrované sedačce, ale chtějí stát. Na starém zimáku se permanentky dědily. Pak se zničehonic stalo, že kluci hráli před třemi tisíci diváky, nadšení a atmosféra byly pryč. Od té doby hraje tým neustále o sestup. Myslím si, že by se to v Brně nestalo, protože Kometa má tak silné jméno, že by do uspořádání haly mohla mluvit, ale nesmíme zapomenout na to, že se spousta peněz nedávno investovalo do opravy KAJOT ARENY. V krátkodobém až střednědobém výhledu tu žádnou halu nevidím. Jsou určitě nápady i dobrá místa, kde by se hala hodila, ale opravdu všechny velké arény v Hamburgu nebo v Kolíně nad Rýnem jsou v červených číslech, i když říkají, že ne. Je potřeba, aby to investor, kterým je vždycky město, věděl. Pak si za tím člověk musí stát, kdyby se pro novou halu rozhodl.

Překvapilo Vás, jak mohou být lidé do hokeje, nebo sportu obecně, vtáhnutí? Spát v noci u pokladny, jezdit na výjezdy…
Vnímám to tak, že to ke Kometě už nějak patří. Stává se to i v jiných městech nebo u jiných sportů, ale v takovém měřítku jako v Brně jsem to ještě nezažil. Je jasné, že lední hokej je sportem číslo jedna v České republice, i když jsme teď vypadli proti vicemistru světa. Samozřejmě se občas objeví jiná hvězda jako například Martina Sáblíková, ale číslem jedna zůstává pořád hokej. Lidé chtějí vidět kolektivní sport. Mají radost, když uslyší, že Sáblíková vyhrála a je nejlepší, ale nespustí to takovou lavinu radosti, jako když se vyhraje v kolektivním hokeji. Fotbal se jakoby posouvá na druhou kolej.

Fandil jste na mistrovství světa České republice, Německu nebo Rakousku?
To je divná otázka, fandil jsem samozřejmě Česku (úsměv).

Není tajemstvím, že jezdíte s Kometou na venkovní utkání. Vloni hrála Kometa finále extraligy. Byly to zápasy, které jste si nejvíce užil, nebo raději vzpomenete na jinou sérii play-off? Například ještě z první ligy.
Nejhorší zápas, který jsem tu zažil, byl sedmý zápas play-off v Mladé Boleslavi, kde se Boleslav zachovala velice nesportovně. Loni, když Mladá Boleslav sestoupila z extraligy, poslal jsem prezidentovi Chomutova velkou gratulaci.

Takže si pamatujete spíše tento negativní zážitek než ty pozitivní?
Naopak. V Boleslavi tehdy bylo až 3000 fanoušků z Brna a už jsem řekl víckrát, že jejich chování bylo úžasné. Byli sice velice rozčilení, když museli zůstat před halou, ale chovali se velmi ukázněně, nebyl tam žádný chaos. To bylo to, co mi zůstalo v paměti velmi pozitivně. Nikdy ale samozřejmě nezapomenu na to, co tam Boleslav předvedla. Měli jsme v kabině naplno puštěné topení a zašroubovaná okna, Brňákům se neprodávaly žádné vstupenky. Když zjistili, že jsem z Komety, tak mě muži z ochranky tlačili nějakým pletivem na zeď, abych se nedostal dovnitř. Pak mi naši sponzoři pomáhali dostat se odtam. Takové věci se prostě nezapomínají. Stejně tak nikdy nezapomenu na to, jak úžasné bylo loňské vystoupení Komety v Plzni. Večer jsem se podíval na zápas, pak jsem jel do Düsseldorfu na jednání, po kterém jsem sedl do auta a jel do Plzně na druhé utkání.

Nejen za brankou bylo v semifinálové sérii první ligy ročníku 2007/2008 hodně horko. Na sérii hranou na sedm utkání prezident klubu Egbert F. Zündorf velice dobře vzpomíná. V Brně Boleslav vstřelila jedinou branku za tři zápasy, naopak jich 13 inkasovala. Ale nejen to utkvělo dnešnímu oslavneci v paměti. Foto: Ivo Dostál.

Do Komety jste vstoupil zřejmě i díky přesvědčení od Libora Zábranského. Prohloubil se váš vztah za téměř 9 let hodně, nebo je pouze profesionální?
Nikdy to nebylo na oficiální úrovni. Od začátku jsme měli velice přátelský a zvláštní vztah. Z toho se to potom celé vyvíjelo.

V poslední sezóně těsně uniklo play-off, už se těšíte na nadcházející?
Těším se na novou sezónu, protože ta letošní rozhodně optimální nebyla. I když je zajímavé, že jsme měli letos jen o dva body méně než loni, kdy jsme nakonec skončili druzí. Doufám, že příští sezóna bude lepší.

Kometa oslaví stejně jako Vy 60 let. Co byste jí popřál do nadcházejících let?
Popřál bych jí, aby se jí i nadále dařilo dobře. My pro to uděláme všechno. Ve sportu ale hraje roli tolik faktorů, že nebude jednoduché získat titul. Česká extraliga je velice vyrovnaná, což dokazuje i fakt, že se nikomu nepodařilo v poslední době titul obhájit. Když se podíváte například do Německa, Berlín je letos mistrem potřetí, v Rakousku pořád Salzburg, někdy se tam zapojí i Vídeň. To si myslím, že je to zajímavé na české extralize. Může vyhrát čtrnáctý s prvním.

HC Kometa Brno přeje vše nejlepší!