Vladimír Nadrchal bezesporu patří k největším postavám české hokejové historie. Narodil se roku 1938 v Pardubicích, za tamní Dynamo chytal až do roku 1957. Pak přišel velký milník v jeho kariéře, konkrétně přesun do Brna. Hned ve své první sezoně pod Špilberkem získal mistrovský titul, za dobu svého působení v dresu tehdejší Rudé hvězdy (v roce 1963 přejmenované na ZKL) jich nakonec tento fenomenální gólman shromáždil osm! K tomu přidal i dvě stříbrné a tři bronzové medaile, celkem v Brně nastupoval s maskou dlouhých 18 let. V závěru kariéry v dresu ZKL působil ve dvojici s další legendou – Vladem Dzurillou. Jeho bilance zápasů za Brno se zastavila na čísle 486, což je dnes naprosto nedostižný výkon. Svými zákroky nutil soupeře k šílenství a diváky zvedal ze sedaček. Jeho fenomenální výkony předznamenaly do budoucna tvář brněnského hokeje - ať bylo jakkoliv, takřka vždy se mohl opřít o výkon gólmana a zrodil i další velké osobnosti s maskou. Za všechny jmenujme Karla Langa, na jehož růstu se mimochodem pan Nadrchal podílel.
V závěru gólmanské kariéry působil Nadrchal ještě v druholigovém Prostějově, s aktivním hokejem skončil v roce 1975, kdy již příliš příležitostí nedostal. Celkem oblékl výstroj ve více než pěti stech duelech. Nakoukl samozřejmě i do reprezentace, zde odehrál 65 utkání. Na světových turnajích působil takřka pravidelně od roku 1958 do roku 1968, výjimky byly jen tři (rok 1963, kdy ČSR na protest proti neudělení víz reprezentaci NDR spolu se Sovětským svazem v USA nestartovala, 1964 a 1966). Ve své sbírce má tři stříbrné a dvě bronzové medaile, zlato jej bohužel minulo. Hned na prvním turnaji (1958) byl vyhlášen nejlepším gólmanem šampionátu. Startoval i na olympijských hrách v letech 1960, 1964 a 1968 (na té poslední získal v Grenoblu stříbro).
Do historie se tento gólman krom zmíněných úspěchů zapsal i svým novátorstvím. V roce 1960 si z Kanady přivezl tehdy v našich podmínkách nevídanou věc – gólmanskou masku (v té době jen čelní, plastovou). Podílel se i na propagaci lapačky. Po konci aktivní kariéry se pak rozhodl se hokeji nadále věnovat a pokračovat nadále v dráze trenéra.
Poprvé nakoukl pan Nadrchal k trenéřině v roce 1975, tedy ihned poté, co skončil s chytáním. Trénoval jako asistent po boku dalších legend – Jiříka a Bubníka, byl však v roce 1978 nahrazen Zdeňkem Kepákem. V sezoně 1994/95 se do Brna vrátil a jako trenér brankářů působil po boku dua Beránek – Železný. Následně se stal součástí trenérského tria Železný – Sršeň – Nadrchal, v roce 1998 pak na delší dobu opět u Komety skončil (a opět jako kouč gólmanů). Mimo Brno působil například v Třebíči či v Itálii. O takřka deset let později, v sezoně 2007/2008, jej však oslovil kouč Čada. Jedna z největších postav brněnského hokeje jeho nabídku vyslyšela a stala se opět trenérem brněnských brankářů.Jeho um tak nyní přispívá k tomu, aby se v modrobílém dresu Komety opět objevila postava, hodná jeho neblednoucího odkazu.