Ředitel finské ligy Arto Järvelä o uzavření soutěže: Tajit platy nesmíme. Jak na hluché zápasy?

Ve Finsku nejvyšší soutěž neřídí svaz, běží na základě smlouvy mezi národní asociací a ligou. Bývalý mezinárodní rozhodčí a jeden z nejvyšších bossů Arto Järvelä v rozhovoru pro iSport Premium nastínil systém jejího fungování, kdy se každý klub snaží především na sebe vydělat, největší část peněz plyne ze vstupného, všechno je naprosto otevřené a transparentní, včetně rozpočtů a hráčských gáží. Z českého pohledu trochu utopie, i když i v zemi mistrů světa bojují s různými úskalími.

Ve Finsku se uzavřená liga hraje víceméně už dvacet let. Ale během té doby se měnila, že ano?

„Počet účastníků se v průběhu let střídal, Jokerit Helsinky v roce 2014 odešel do KHL, klub z Espoo o rok později zbankrotoval a dnes hraje o patro níž. Jednu dobu soutěž hrálo čtrnáct, potom třináct týmů, nyní se jejich počet ustálil na patnácti.“

Přitom lichý počet mužstev pro ligovou soutěž není ideální, souhlasíte?

„Máte pravdu. V praxi to znamená, že v situaci, kdy se hraje čtyřikrát každý s každým, musíme při 56 zápasech na tým rozepisovat pro jednotlivá kola víc termínů. S výjimkou Karjala Cupu hrajeme i během reprezentačních přestávek. Návštěvnost se snažíme posílit čtyřmi dalšími derby zápasy mezi celky ze sousedství. Podle reglementu by soutěž mohla být až šestnáctičlenná, nejnižší možný stav stanovený nemáme. Nicméně současná situace se v dohledné době nezmění. Zatím ne.“

Z jakého důvodu?

„Protože se teď nenajde žádný další tým, který by splnil všechny podmínky a do elitní soutěže by mohl vstoupit. Máme určitým způsobem nastavený systém licencí, kluby musí mít především odpovídající rozpočet a splňovat další podmínky.“

Jsou licenční podmínky natolik tvrdé a dodržují se tak důsledně, že jiné celky prostě nemají šanci postoupit výš?

„V některých případech to naráží hlavně na to, že klub nesplňuje rozpočtové kritérium. Proto ho nemůžeme pustit nahoru. Tohle byl i případ Espoo, které nyní působí ve druhé lize. Podmínky zahrnují třeba vybavení stadionu a jeho kapacitu. Musí pojmout minimálně čtyři tisíce diváků. Joensuu tuhle hranici překračuje, ale nemá zase juniory v elitní soutěži, což je další předpoklad. A zatím nemá ani dost peněz. V Turku kromě elitního TPS působí ještě další tým (TuTo). Hraje na stadionu pro dva tisíce lidí. Mohl by jít do velké arény, ale nechce, protože by tím vzrostly náklady.“

Kolik je požadovaný minimální rozpočet pro nejvyšší soutěž?

„Čtyři miliony eur (100 milionů korun). Je to o něco víc, než býval dřívější limit. Kluby nižší soutěže přitom počítají s částkou pohybující se mezi půl milionem a milionem (12,5 až 25 milionů korun). Jak sám vidíte, obě cifry jsou si dost vzdálené.“

Kdyby ovšem v budoucnu některý tým podmínky splnil, může případně do elitní společnosti vstoupit? Je to tak, že finská Liiga není úplně a natrvalo uzavřená?

„Ano. Tohle se v minulosti už řešilo, když jsme přibírali nejprve KalPa Koupio, později celky jako Sport Vaasa, Jukurit Mikkeli a KooKoo Kouvola. Ale v roce 2013 jsme zrušili systém kvalifikace a nahradili ho licencemi, kdy úspěšné kluby druhé ligy můžou zažádat o členství v nejvyšší soutěži.“

Proč jste se kvalifikace vzdali?

„Kdybychom se k ní ve Finsku vrátili, hrála by se do konce května. A příprava začíná v srpnu. Takže v klubech, jichž by se to týkalo, by do konce května neměli tušení, jakou soutěž budou v dalším ročníku hrát, zbývaly jim pak jen dva měsíce, což je dost málo času. I proto jsme zavedli systém licencí. V týmech, které se ucházejí o vstup mezi elitu, věděli rok dopředu, co je čeká, a mohli se připravit. Vytvoří si k tomu management, potřebujete tak šest až osm lidí na plný úvazek, ti začnou pracovat na zajištění sportovní a marketingové stránky a všeho ostatního. V klubech finské druhé ligy na všechno zaměstnávají často jen jednoho člověka, další pomáhají na částečný úvazek.“

Rozpočty klubů a platy hráčů nemají ve Finsku razítko Přísně tajné. Chcete být transparentní?

„Přesně tak, jsme otevření. Kluby fungují jako samostatné společnosti a každý může do jejich hospodaření nahlédnout. Vyplývá to dokonce ze zákona. Lidé tedy znají výši jejich rozpočtů, jak hráče platí. Každý ví, za kolik se kde hraje.“

V Česku se desetiletí neustále argumentuje tím, že na zveřejnění platů společnost není připravená.

„Ve Finsku se to tajit ani nesmí.“

Takže fanoušci vidí, s čím jejich klub hospodaří. Pokud se jedná třeba o skromný tým s nižším rozpočtem, můžou být spokojeni klidně se šestým místem, když vidí, že v rámci možností hrají dobře. Tím víc ho pak třeba rádi podpoří. Je to tak?

„Uvedu jiný příklad: naším posledním šampionem se stalo HPK (Hämeenlinna). Z hlediska platů byl klub ve finské lize až na devátém místě. Přesto vybojoval titul, což bylo něco úžasného. Dokazuje to, že peníze občas neznamenají všechno. Pomůžou, ale z nikoho ještě neudělají vítěze.“

Jsou velké rozdíly v rozpočtech jednotlivých klubů? Existuje ve Finsku platový strop?

„Stanovený rozpočet činí čtyři miliony eur, nejvyšší je dvanáct milionů. Pokud jde o hráčské platy, tam žádné omezení směrem nahoru nemáme. V licenčním řádu není zaneseno, že by rozpočty měly být v tomhle smyslu nějak limitované, ale je tam vymezena spodní hranice – 1,5 milionu eur, to je minimální částka z rozpočtu na platy hráčů.“

Nakolik jsou kluby závislé na příjmech ze vstupného?

„My říkáme, že vstupné by mělo pokrýt právě platy hráčů. To je důležité vědět. Pokud za platy uhradíte zhruba tři miliony eur, potřebujete na vstupném vydělat taky něco kolem tří milionů. Další příjmy plynou například z marketingu, z nich musíte hradit náklady na provoz klubu. Například IFK Helsinky má na platy vyčleněno 3,6 až 3,7 milionu eur a za lístky vydělá podobnou částku. Jukurit dává na hráče 1,7 milionu a stejné peníze získá na vstupném od fanoušků.“

Ovšem pokud nikdo nepadá a některé týmy v určité fázi nemusí mít o co hrát, můžou se v soutěži urodit hluché zápasy nebo překvapivé výsledky. Nemáte obavy, že občas nemusí být všechno úplně v pořádku?

„Myslím, že se tomu dá předcházet. Už právě tím, jak týmy fungují a že jejich příjmy plynou do značné míry ze vstupného. Potřebují se zajistit na další sezonu a chtějí hrát. Zápasům v tomto období říkáme zápasy sezonních vstupenek. Během ledna a v prvním únorovém týdnu, kdy začínají prodeje permanentek, máte nejlepší šanci lidi nalákat, aby chodili i příští sezonu. Do léta jich musíte prodat co nejvíc, to máme ověřené. Kluby tedy hledají i jiné způsoby, jak si pomoct. Třeba tím, že jakmile už jim dál o nic nejde, uvolní svoje nejlepší hráče jiným celkům, které budou hrát play off a míří vysoko. Pokud někdo má zájem, je ochoten si je najmout a zaplatit za ně, to je jasné.“

Takže všichni do toho jdou pořád naplno?

„Sami chtějí hrát dobře, protože je to prospěšné z marketingového a obchodního hlediska, kvůli prodeji sezonních permanentek. Tohle je klíčová doba, v tomhle čase jsou domácí zápasy velmi důležité, abyste fanouškům ukázali, že vám na nich záleží, že si vážíte toho, že vám zachovají přízeň. Právě v téhle době se nejvíc z nich rozhoduje, zda si koupí vstupenky na hokej nebo něco jiného.“

Jedním ze zaklínadel českých zastánců uzavření soutěže je, že v ní dostane šanci víc mladých hráčů. Uzavřela se druhá nejvyšší soutěž, ale mladí hrají jen někde. Jaké máte zkušenosti ve Finsku?

„Nemáme žádné povinné kvóty, ale už jsem zmínil, že každý klub s ligovou licencí musí mít zároveň vlastní juniorský tým, který hraje elitní soutěž své kategorie. Tohle taky bývá problém celků z nižších soutěží, právě tohle většině z nich schází. V rámci dohody s hokejovým svazem jsme zavedli pravidlo, že každý elitní celek automaticky hraje mládežnickou soutěž nejvyšší úrovně. Jmenuje se Junior A SM-Liiga, má však osmnáct účastníků. Kromě juniorů ligových týmů v ní mají svoje mládežnické celky Jokerit, Espoo a TuTo Turku.“

Funguje ve Finsku systém farem?

„Elitní kluby mají dohody o spolupráci s celky nižších soutěží, ale samy je nevlastní. Dolů do některého z nich můžou posílat na střídavý start pět hráčů.“

Když to tedy shrneme, jak jsou kluby ve Finsku spokojeny s uzavřenou elitní soutěží? Nejsou tendence ji zase otevřít?

„Myslím, že jsou spokojené s tím, jak to funguje. Pokud bychom se drželi kvalifikačního systému, musely by obvykle nejslabší týmy investovat víc peněz, než vydělaly, končily by proto v minusu. Je důležité, že téměř všechny kluby vydělávají, pouze dva jsou v této sezoně ztrátové. TPS Turku však má za sebou silné vlastníky, kteří můžou investovat velké peníze. A prodělek Jukuritu vyplývá z toho, že propustili trenéra a museli ho vyplatit, což je stálo dost peněz navíc. Myslím, že licenční systém je jeden z nejlepších, protože každý funguje jako společnost v čele s ředitelem, snaží se na sebe co nejvíc vydělat. Ztrátovost nebo dokonce bankrot je poslední, co by si přáli. Už jsme to zažili, znovu už nic takového nechceme. A pomáhají tomu i nastavené podmínky."