Rozhovory s posledními třemi Štístky uplynulé sezóny

Prvním finálovým Štístkem byl Jakub Kocman, který strávil na střídačce vítězný zápas 16. března. Puky většinou prodává a kupují je pravidelně jeho rodiče. „Konečně to přineslo štěstí. Bylo to výborné překvapení. Ze zápasu jsem byl nervózní, protože jsem byl v Ústí a bál jsem se, aby Kometa nehrála stejně jako tam... Po prvním gólu to ze mě i z hráčů spadlo. Tým se ke mně choval velice dobře, jak Martin Krpec, tak ostatní členové týmu. Martin toho má sám hodně, je neuvěřitelné, kolik toho během zápasu kolem hráčů naběhá, a navíc se staral o mě. Dělá svou práci opravdu poctivě,“ chválí Jakub brněnského kustoda a maséra.

„Po vstřelené brance jsme si plácli s trenérem, asistentem i střelcem branky. Jinak jsem se snažil tým nerušit. Bylo to opravdu super,“ raduje se Kocman a vypráví, kdy se na Kometu dostal poprvé. „To bylo asi před pěti lety, kdy Kometa poprvé postoupila do play-off a začala se zvedat. Přivedl mě sem můj otec. Teď chodím pravidelně na každý zápas, letos jsem žádný nevynechal. Na výjezdy jezdím třetím rokem, poprvé to bylo se sestrou do Třebíče, ale poslední dobou jezdím na i ty delší výjezdy. V play-off jsem vynechal jen jeden Chomutov a jedno Ústí.“

I Jakuba jsme se zeptali, zda si dres Štístka ponechá. „Určitě, je to nový dres, líbí se mi a navíc je vítězný. Budu s ním tedy jezdit i na venkovní utkání a dres Pavla Maláče nechám odpočívat,“ směje se a prozrazuje, kdo je v současnosti jeho nejoblíbenějším hráčem v Brně. „Vyloženě nejoblíbenějšího nemám, ale velice se mi líbí Robert Kántor, Saša Hylák, Luboš Korhoň a Mira Barus. Dobrý byl i David Švagrovský. Zmíním i Kamila Brabence, který má v týmu slovo hned, jakmile se něco nepovede. Shrnul bych to tak, že byl úžasný pocit, vidět hráče spokojené po výhře,“ ukončuje první finálové Štístko.

O den později se na brněnskou střídačku postavil Roman Lecián. „PUK jsem si koupil poprvé a ani jsem nevěděl, že mohu vyhrát. O to příjemnější bylo překvapení. Po nervózním závěru zápasu, kdy kluci hráli oslabení, jsem cítil ohromnou úlevu a radost z vítězství. Byl jsem trochu nesvůj, ale po chvíli jsem se rozkoukal a byl to úžasný zážitek,“ pochvaluje si další z fanoušků. „Hráči i realizační tým byli skvělí, vzájemně jsme se hecovali a oslavovali každou naši branku a vítězný konec zápasu. Byl to opravdu neopakovatelný zážitek a přál bych to každému fandovi Komety.“

I pan Lecián prozrazuje, jak dlouho na brněnskou Kometu již chodí. „Fandil jsem už Zetoru, takže dlouho. Bydlím 50 kilometrů od Brna, mám doma patnáctiměsíční holčičku, tak toho času na hokej moc nebylo. Lístky sehnat není taky nic jednoduchého, ale snažím se být na hokeji co nejčastěji. Dres Štístka si vystavím do svého fandovského koutku. Všem hráčům a realizačnímu týmu bych chtěl poděkovat za krásný zážitek a popřát hodně štěstí do budoucna,“ zakončuje Roman Lecián.

Štístkem v posledním utkání právě uplynulé sezóny byl Radek Nečas. „PUK si kupuji pravidelně, po výhře jsem cítil překvapení a radost z toho, že zažiji atmosféru přímo u ledu. Byl jsem sice nervózní, ale tým se ke mně choval skvěle, s Robertem Kántorem jsme si pěkně popovídali. Pak mi Martin Krpec vysvětlil, jak to na střídačce při zápase funguje a kde mám stát.“ I pan Nečas se s námi podělil o vzpomínku, kdy byl na Kometě poprvé. „Bylo to už za Lužánkami a hrozně rád bych tam chodil zase. Teď se snažím na hokej chodit pravidelně, ale musím dojíždět 40 kilometrů, takže občas nějaké utkání oželím. Dres Štístka budu určitě nosit na utkání a jako nejoblíbenějšího hráče vyberu určitě Sašu Hyláka,“ odpověděl nám ve stručnosti na tradiční otázky pro Štístka i pan Nečas.