Uběhlo dvanáct let od doby, co jste skončil s aktivní hráčskou kariérou a koupil akcie Komety. Jak na to období vzpomínáte?
Ze sportovního hlediska smutně, v září 2004 jsem musel ukončit profesionální kariéru. V říjnu 2004 začalo jedno z mých nejtvrdších manažerských období. Kupoval jsem první podíly v klubu a nikdo si nedokáže představit, čím jsme si tenkrát museli s panem Medlíkem procházet, abychom klub zachránili. V prosinci 2004 se k nám přidal i pan Zündorf s Monikou Krejčí.
Dvanáct let strašně rychle uteklo, ale já toho vůbec nelituju.
V neděli skončila první čtvrtina soutěže, jaké je vaše hodnocení?
Při pohledu na tabulku, počet bodů a na to, jak se fanoušci na tribunách baví, jsem docela spokojený. Sami však víme, že ve hře jsou stále velké rezervy a máme celou základní část na to, abychom na zlepšení zapracovali.
Plní tým vaše očekávání? Kometa ani jednou nepohrála v základní hrací době.
Před sezónou se objevilo mnoho škarohlídů, kteří nevěřili, že šanci dostanou mladí hráči. Nastoupilo jich do této chvíle víc, než jsme měli v plánu. Například Petr Kratochvíl začal výborně sezónu v juniorce, řekl si o to, abychom mu dali šanci v A týmu. Myslím si, že jedenáct let tvrdé práce u mládeže je vidět. Mladí kluci, kteří nastoupili do extraligy, se šance zhostili skvěle, zvládli tlak hlavně po psychické stránce a ukázali, že mají obrovskou perspektivu. Co se týče očekávání, jsem hrozně rád, že Marek Kvapil, Martin Erat, Ondra Němec, Martin Zaťovič a další posily, které jsme přivedli, hrají tak, jak hrají. Ukázali svou kvalitu a posouvají Kometu dál, ale není to jen o nich. Celý tým šlape dobře.
Říká se, že vždy je na čem pracovat. Co musí dle vás Kometa zlepšit?
Asi bych zmínil poslední zápas doma s Olomoucí. Měli jsme utkání rozehrané dobře, výsledek měl skončit jinak, a to říkám s velkým respektem k soupeři a trenéru Venerovi. Začali jsme si až moc hrát, přidržovat puky. To jsou momenty v utkání, které bychom měli řešit líp. Celých šedesát minut nemůžeme hrát jen hokejově. Není to výtka, pouze konstatování, že jsou situace, které se dají řešit lépe. Někdy chceme hrát až moc kombinačně, a to v určitých fázích utkání nejde.
Změnili jste po přípravě herní systém?
Samozřejmě příprava byla ovlivněná tím, že jsme dávali větší šanci mladým hráčům, které jsme chtěli vidět. Zkušenější hráče jsme šetřili a nevzali je například na turnaj do italských Dolomit. Sportovní výsledky v přípravě nebyly asi takové, jak by okolí čekalo. Upřímně říkám, že se mi od začátku přípravných utkání nelíbila hra v obranné činnosti. V ofenzivě máme velkou sílu, ale musíme mít pořádek a systém v obranném pásmu. Přišla zásadní změna v systému hry v obranném pásmu a právě na tom musíme stále pracovat. Na druhou stranu je perfektní, za jak krátkou dobu a jak dobře na tu změnu kluci zareagovali.
Na střídačce působíte klidně. Přesto jsou pro vás zápasy z pozice hlavního kouče hodně emotivní?
Kamarádi mi s nadsázkou vyčítají, že když dáme gól, ani se neusměju. Samozřejmě mám radost - za kluky, za naše fanoušky. Už před časem jsem deklaroval, že mým cílem je klukům především pomoct. Nebudu lítat po střídačce jako blázen, házet flaškama s vodou nebo křičet po rozhodčích. Pokud mám hráče a střídačku vést, musím být klidný. To platí i při komunikaci s rozhodčími, což je jedna z důležitých věcí při zápase.
Odehráli jste těžké zápasy proti Třinci, Spartě, Liberci nebo v Chomutově. Jste rád, že tým tato silná čtveřice prověřila a ukázala kvalitu brněnského týmu?
Týmu věřím, kluci mají obrovskou sílu, což v těžkých zápasech dokázali. Například první a třetí třetinu jsme v Třinci dominovali a byli lepší týmem. Díky přísným vyloučením se zápas trochu překlopil na stranu domácího týmu. Tím bych ale utkání nechtěl znehodnotit. Hrál se parádní hokej a utkání to bylo špičkové. Se Spartou, byť je ten výsledek pro ně hrozivý, to byl také těžký zápas. Liberec to stejné, řekl bych, že nezvládli emoce, ale to k hokeji patří. Když srovnám zmíněné zápasy například s tím, který jsme odehráli v Karlových Varech, to bylo něco úplně jiného. Je to dáno stylem soupeře. Když jedete do Třince, nebo Sparta jede k nám, očekáváte útočný hokej. Zápas pak vypadá jinak. Zápasy každopádně ukázaly sílu a charakter. Třeba v Chomutově, kdy jsme smolně prohrávali 0:2, tak ho nakonec kluci zvládli a vyrovnali. Ukázali morálku a charakter.
Také ukázali, že se umí jeden druhého zastat. Co říkáte na situaci v utkání s Libercem, kdy se Martin Erat pral za svůj tým a chránil o téměř dvacet let mladšího Martina Nečase?
Jednoduše řečeno, tohle ukázalo morálku, kterou v kabině všichni cítíme. Kluci spolu drží, za každého bojují a tohle pro mě znamená hrozně moc. Stejně tak jaké kluci mají v zápasech nasazení a jak bojují. Samozřejmě nesmíme polevit, protože každý tým, proti kterému budeme hrát, se na nás speciálně připravuje. Tuto roli musíme přijmout.
Co říkáte na Martina Nečase, který v podstatě přeskočil juniorku a v extralize se slušně zabydlel?
Když jsme podepsali Martina Erata a Marka Kvapila, Martina Nečase jsem od začátku chtěl mezi nimi. Je strašná spousta lidí a odborníků, kteří o Martinovi tvrdili, že pozici centra v první formaci nezvládne. Myslím, že jim to svými výkony vyvrátil. Pro Martina bylo hrozně důležité, že ho oba zkušení kluci vzali. Je jasné, že jsem s nimi o tom dopředu mluvil. Aniž by ho znali, chtěli mu pomoct v jeho růstu. Koneckonců Martin Erat se jel podívat na Memoriál Ivana Hlinky do Břeclavi, aby věděl, jakého bude mít v sezóně vedle sebe centra. A vidím to i na ostatních hráčích, kteří chtějí mladým pomáhat.
Kometa má i další mladé naděje - Filipa Krále, Dalimila Mikysku, Libora juniora a další kluky. Potěšili vás, že svou šanci chytili za pačesy?
Hodnotí se mi to o něco lépe, než ostatním kolegům trenérům. Například Filipa Krále trénuji od 2 - 3. třídy. Nechtěl hrát beka. Pořád jsem ho viděl v obraně. A vidíte, dnes je v nároďáku U18 a hraje za tým Komety. Ničím mě nepřekvapili, protože je znám a vím, že jsou hokejoví. Každý z nich je jiný. Budoucnost mají, je potřeba s nimi pracovat a dát jim šanci.
Je potřeba dát větší prostor mladým na ledě?
Pokud na to mají, tak ano. Klubem najatý trenér je součástí týmu, ale vždycky bude hájit sám sebe a nevezme na sebe tu zodpovědnost, aby vám v rámci koncepce nasazoval mladé hráče. Dám příklad, byli jsme kolem třetího místa, hráli jsme proti beznadějně poslední Slavii. Nastoupit mohl tehdy výborný útok z juniorky - Dufek, Dymáček, Tadeáš Král. Chtěli jsme je vidět. Trenér Kýhos sestavu tři hodiny před utkáním změnil a řekl, že nebude riskovat. Nakonec jsme vyhráli 7:1. Asi to byl pro kluky špatný signál, že se jim nevěří. Také postupně někteří utekli do zahraničí. Buď jim věříme a dáme jim šanci, nebo pak nedělejme mládež.
Velký prostor na ledě dostává například obránce Ondřej Němec, ale obecně mají hráči ice time vyvážený. Jste spokojený s jejich vytížeností?
Plán je takový, abychom kluky nepřetěžovali. Ondra Němec má největší ice time, ale nesmíme zapomínat na to, jak byli v minulosti kolikrát přetěžovaní Honza Hanzlík nebo Michal Kempný. Ti hráli skoro třicet minut za zápas a konkrétně u obou těchto beků se stalo, že nám v klíčových fázích sezóny chyběli. Myslím, že jejich zranění mohla pramenit z únavy. Nechceme tedy kluky přetěžovat. Chceme kvalitně trénovat a rozložit čas na ledě tak, aby to mělo hlavu a patu. Myslím, že se to zatím daří. Například Honza Hruška, který byl ve čtvrté lajně, je členem druhé přesilovkové formace. Má v průměru v podstatě stejný ice time jako třeba Vojta Němec. Samozřejmě sestava se v průběhu zápasu kolikrát protočí, protože musíme reagovat na vývoj utkání.
Plánujete aktuálně nějaké změny v kádru?
Teď k nim není důvod. Naštěstí jsou kluci zdraví a myslím, že jak u Tomáše Vondráčka, tak u Hynka Zohorny jsme to vyřešili dobře. Než aby u nás měli málo času na ledě, odešli na měsíční hostování jinam. Uvidíme, jak se jim tam bude dařit. Vycházíme z faktu, že máme hodně mladých. Kdyby se nedej bože někdo zranil, nejsme nuceni někoho okamžitě shánět, ale dostane prostor náš jiný hráč. To je pro nás důležité a jsme šťastní, že to tak je.
Média pasují Kometu za jednoho z favoritů na titul a zároveň jednoho z nejbohatších klubů extraligy. Jaká je vaše reakce?
Za dvanáct let od doby, co jsem koupil první podíl Komety, jsme si prošli velkým marastem. Proto bych byl šťastný a hrdě bych prohlásil, že firmu, která byla na krach a v mínusu, jsem dovedl do pozice nejbohatšího klubu v republice. Bohužel to tak není. Mezi sportovním úspěchem a penězi není přímá úměra. Znovu opakuji, že z loňského kádru odešlo třináct nadstandardně placených hráčů a trenér Hadamczik. Přišlo sedm nových hráčů a žádného nového hlavního kouče jsme nehledali. Nevím, proč někdo spojuje úspěch ve sportu s penězi. Z principu mi to vadí. S rozpočtem, který máme, pracujeme velmi citlivě a nedokážu si představit, že bychom ho přestřelili. Nikdy jsme nevyhlásili útok na titul. Přece nemůže být cílem vyhrát titul a pak si lízat ekonomické rány. A kdo dává do přímě úměry finance a výkon, pak sportu nerozumí.
První místo v tabulce momentálně patří nejen A-týmu, ale i juniorce. Je to předpoklad, aby v Brně pro vrcholový hokej vyrůstali další a další hráči?
Musíme vycházet z toho, jaké ročníky v jednotlivých kategoriích máme. Teď se nám sešly tři špičkové ročníky 1998, 1999 a 2000. Bylo by nabubřelé říkat, že všechny mládežnická družstva budou hrát na špici svých soutěží. Ale v těchto ročnících jsou vítězné typy a ti hráči jsou šikovní. Mají nadstandardní podmínky a přístup. Bez podpory města bychom mládež vůbec nemohli dělat. Také provoz haly znamená obrovský balík peněz a osmdesát procent času na ledě, šaten a ostatních ploch vytěží děti. Hala slouží hlavně jim.