„Trénuji už asi 14 dní. Chodil jsem převážně do posilovny a v pondělí jsem začal chodit na led. Doufám, že nohu co nejrychleji posílím a naskočím do plného tréninku. Čím bude noha pevnější, budu mít jistotu, že můžu došlápnout, tím dříve budu v plném tréninku,“ popisuje Pivko svůj aktuální tréninkový program.
Soutěžní zápasy však nejsou tím jediným, co rodáku z Nového Jičína chybí. Postrádá totiž také pověstnou atmosféru v brněnské KAJOT ARÉNĚ, na kterou se při svém příchodu do Brna těšil. „Diváci mi chybí od začátku, co jsem se zranil. Když se to stalo, hrozně jsem to prožíval, protože celé léto se připravujete, těšíte se, až začnete hrát a najednou přijde zranění. Nyní bude strašná dřina se vrátit zpátky, ale musím se s tím popasovat,“ uvědomuje si Pivko, co ho čeká.
Svoje brněnské angažmá po příchodu z běloruského Minsku tak nenačal dle svých představ. „Strašně dlouho jsem nebyl zraněný, takže to pro mě byla velká rána. Hodně jsem se s tím pral a stále budu muset. Ale k hokeji často zranění patří,“ odmítá Pivko jakékoliv možné spekulace o smolném brněnském angažmá.
Po návratu do kabiny si tak musel vyslechnout několik narážek od svých spoluhráčů. „Po tom měsíci, co jsem nemohl chodit, byl jsem o berlích, jsem si vyslechl pár řečí, že jsem se vrátil z dovolené,“ říká s trpkým úsměvem. „Ale to k tomu patří, být mezi kluky mi strašně chybělo,“ dodává urostlý útočník.