Rozhovory
06.01.2020
B r n o - 1. října loňského roku jsme informovali o tom, že šestnáctiletého Stanislava Svozila čeká premiéra v nejvyšší české soutěži. Od té doby odehrál šikovný bek za Kometu už 23 utkání a hokejová veřejnost si začíná zvykat na to, že jeho icetime se pohybuje kolem patnácti minut na zápas. Posbíral první asistence, v účasti na ledě se drží v pozitivních číslech a reprezentuje Českou republiku v mládežnických výběrech. Jak Standa hodnotí uplynulé měsíce?
Stando, od vašeho prvního zápasu v extralize už uběhlo něco málo přes tři měsíce. Co vám toto období ukázalo?
Ze začátku to pro mě bylo náročnější, ale postupem času jsem se do toho dostával víc a víc. Vyvíjí se to dobře. Působení v extralize mi ukázalo, že rozdíl oproti juniorce je obrovský a po hokejové stránce je to úplně jinde. Zpětně cítím velký vděk za to, jakou šanci jsem dostal a vlastně pořád dostávám.
Co konkrétně jste za tu dobu zjistil o sobě?
Tušil jsem, že přestup do dospělého hokeje bude oříšek, ale myslím, že to zvládám v pohodě. Chtěl bych určitě zapracovat na technickém bruslení, kde jsou ještě nějaké rezervy. Pak si někdy musím uvědomovat, že už to není juniorský hokej, umět rychleji přepnout.
Váš čas na ledě se pravidelně pohybuje kolem patnácti minut. Vyhovuje vám taková zátěž?
Za tuhle porci minut jsem hodně vděčný a řekl bych, že co se týče fyzické náročnosti, nedělá mi to problém.
Stanislav Svozil při extraligovém utkání. Foto: Ivo Dostál.
Místo zraněného Ondřeje Němce už jste naskočil i do přesilové hry. Jaké z toho převládají pocity?
Samozřejmě cítím důvěru trenérů. Byl to jen záskok, abych si to vyzkoušel, ale beru to jako velkou zkušenost, která mě může posunout zase o kousek dál.
Často vás vidíme střílet ze slibných pozic. Co vás dělí od první extraligové trefy?
Je fakt, že příležitostí mám dost. Snad každý zápas tam je nějaká šance, ale zatím to tam prostě nechce spadnout. Až přijde správný čas, ten gól dám. Nejdůležitější je, aby se dařilo týmu.
Vnímáte, že dává Kometa šanci velkému množství mladých hráčů?
Uvědomuju si to a byl to pro mě jeden z faktorů, proč jsem šel právě do Brna. Pro nás mladé kluky je to obrovský posun, když dostaneme šanci naskočit do nejvyšší české soutěže.
Co reakce od protihráčů, jak se k vám chovají?
Já se hlavně snažím nemyslet na to, že mně je 16 a někomu 30. Všichni hrajeme ve stejné lize. Někteří hráči jsou na mě ohleduplnější více, někteří méně, ale to je prostě hokej. Několik protihráčů už mě za výkon pochválilo a většinou to byli ti hodně zkušení.
Šestnáctiletý brněnský obránce se stabilně usadil v sestavě Komety. Foto: Ivo Dostál.
Jak se zpětně díváte na své nedávné působení v české reprezentaci?
Hrát za naši zemi je snem každého hokejisty. Všichni se do reprezentace chtějí dostat, ale pro každého je to složitá cesta. Se sedmnáctkou jsme byli bronzoví, což je pro nás parádní umístění. Pak jsem jel na kemp U20, a to pro mě byla taky velká zkušenost. Obecně každá příležitost být v nároďáku je pro mě čest.
Prožíval jste Mistrovství světa juniorů 2020, přestože jste se nakonec do týmu nedostal?
Sledoval jsem skoro každý zápas. Určitě by bylo příjemnější se tam dostat, ale přece jenom mám ještě tři roky čas. O to méně mě to mrzelo.
Vraťme se ještě zpátky k Brnu. Už jste si zvykl na vyprodanou DRFG arenu a tisíce fandících fanoušků?
Hrát před tolika lidmi mi žádný problém nedělá, navíc Brno má nejlepší fanoušky.
Co vaše kariérní cíle, změnily se nějak v průběhu posledních měsíců?
Asi pro každého hráče je to NHL, jenže k tomu vede strašně dlouhý a náročný proces. Já jdu trénink od tréninku, zápas od zápasu. Chci se každý den zlepšovat, abych se hokejem mohl živit i bavit zároveň.
