Máte za sebou jubilejní extraligový start, jak to vstřebáváte?
Jsem opravdu šťastný a zároveň vděčný za to, že jsem takovou příležitost dostal. První extraligový zápas je pro mě velká věc, premiéru jsem si samozřejmě užil o to víc, že se vyhrálo. Hodně mi pomohli všichni kluci v týmu, kterým bych chtěl poděkovat. Stejně tak i trenérům za důvěru, se kterou mě do utkání zařadili.
Dá se říct, že to pro vás byl zatím nejdůležitější zápas?
Určitě, momentálně to tak cítím. Zahrát si nejvyšší soutěž jsem si vždycky přál a že se to povedlo tak brzo, za to jsem velice rád.
V relativně krátkém časovém horizontu jste nastoupil za brněnský dorost, juniorku i muže. Jak vnímáte tohle prolínání napříč různými soutěžemi?
Bylo to tak, že 19. září jsem nastoupil za dorost proti Přerovu, 28. pak za juniorku v zápase s Plzní a 1. října za áčko. Na přesun mezi dorostem a juniory jsem zvyklý z minulé sezóny a nedělá mi to problém. Skok z juniorky do áčka je samozřejmě obrovský. Byl jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet už v přípravě před letošní sezónou, kdy jsem okusil mužský hokej poprvé. Od té doby se snažím přizpůsobit stylu a rychlosti hry, aby všechno klapalo.
V duelu ve Varech jste byl vedený jako sedmý bek, ale nakonec z toho byl icetime skoro dvanáct minut. Co říkáte na to, kolik jste dostal prostoru?
Upřímně jsem tolik minut nečekal. Přece jenom šlo o první ostrý zápas a můžu potvrdit, že je to o něčem jiném než v přátelských utkáních před sezónou.
Dokonce jste figuroval i v první lajně s Ondrou Němcem.
Je to tak. Ve druhé třetině a v půlce té třetí jsem byl na ledě s Ondrou. Je to super, že můžu sbírat zkušenosti po boku tak ostříleného obránce.
Smolný moment přišel snad jenom jeden, když jste za nerozhodného stavu 3:3 dostal dvě minuty za podražení.
V tu chvíli jsem si hrozně moc přál, aby to kluci ubránili. Nic jiného mi neběželo hlavou. Jen to, abychom nedostali gól. Naštěstí se to povedlo a branku na 4:3 jsme vstřelili my.
Jak se vám proti Varům hrálo? Na Karla Vejmelku šlo přes 40 střel, domácí byli zejména první dvě třetiny velice aktivní.
Nebylo to z naší strany úplně ono. Před třetí třetinou jsme si řekli, že to musíme všechno pálit na branku. Nakonec se to naštěstí povedlo.
Utkání nabídlo spoustu zvratů a hektických pasáží. Co si z něj odnášíte?
Nastupovat po boku takových hráčů je pro mě samozřejmě úplně něco jiného než v dorostu nebo juniorce. První dvě střídání jsem byl lehce nervózní, ale pak to ze mě spadlo. Musím do toho chodit s tím, že se jedná o zápas jako každý jiný, vůbec z ničeho nebýt nervózní a maximálně se soustředit na svůj výkon.
Dostal jste po utkání nějakou zpětnou vazbu od spoluhráčů nebo trenérů?
Od obou stran jsem slyšel, že to byl v mém podání dobrý zápas, takže jsem spokojený.
Na závěr jedna otázka na odlehčení. Máte nějaký hokejový vzor?
Svým stylem hry se mi nejvíc líbí Erik Karlsson. Ofenzivně laděný obránce, jakým chci taky být.