Sezóna probíhá plynule i nejmladším Komeťákům

Úvodní slovo si vzal Robert Holas, jenž loni působil u výběru staršího dorostu: „Kluci už chodí pravidelně na led. Všechny kategorie ho mají třikrát týdně. Třetí, druhá, první třída i mateřská škola. V Brně se už také hrál další turnaj. Přijela tři družstva a se dvěma jsme hráli. Podobné turnaje máme dvakrát do měsíce.“ Hned objasnil, proč se jich mladíci Komety zúčastňují: „Zdá se nám, že je málo zápasů, tak se klukům snažíme domlouvat i přípravné. Byli jsme hrát v Letňanech, kde jsme sehráli dva zápasy. Pro oba soupeře to byla velice kvalitní zkušenost. Normálně se totiž nepotkáme. Pro kluky to mělo velký přínos a na obě strany byl hokej vyrovnaný. Nebyly vidět žádné rozdíly, takže jsme spokojeni, že se kluci zlepšují a zároveň, že je Praha na stejné úrovni jako my. Nic není zanedbáno,“ těšila ho úspěšná konfrontace s týmy z hlavního města.

Miroslav Barus

Na jeho slova souhlasně navázal i Miroslav Barus: „Na turnajích nám jde hlavně o to, aby se kluci potkali s jinými týmy. Vidí, jací soupeři se tam motají a chtějí úspěch. Zároveň vědí, že má turnaj jeden den a dá se získat medaile, pohár, tak jsou velmi dobře motivováni.“

Oproti tomu jim běžné ligové zápasy tolik nedávají. „Ve skupině máme týmy kolem Brna. Břeclav, Hodonín, Vyškov, Technika, Vídeň,“ vyjmenovával Barus nejbližší soupeře. Je zajímavé, že do tohoto distriktu nespadá například Zlín, jehož mládežnické oddíly jsou na výborné úrovni. Trenéra Komety to mrzí a láká ho myšlenka uspořádat s výběry Ševců také nějaký ten zápas či turnaj. Jenže má to jeden háček: „Záleží to na možnostech. Musíte se domluvit, kde se to sehraje a hlavně aby na to byl čas a prostor. To je asi největší problém. Když máme v současnosti tři hodiny ledu, je strašně těžké sehnat další dvě na zápas se Zlínem. Navíc to musí být o víkendu, protože kluci nejsou velcí, aby se do Zlína nebo ze Zlína dopravili sami,“ postěžoval si na nedostatek ledu a těžkou organizaci nejrůznějších zápasových akcí.

Samozřejmě, že prostor k zápasům navíc se nabízí i mezi brněnskými celky. To se však bývalému hráči příliš nezamlouvá: „Včera jsme se na něčem domlouvali s Úvozem. Jenže kluky ani nás to moc neláká, protože si spolu můžeme zahrát kdykoliv. Pro nás jsou prestižnější zápasy se soupeři, s nimiž se normálně nepotkáme, ale jejich domluva je strašně těžká.“ Přesto pojedou hráči Komety na další turnaj do Uničova.

Robert Holas

Sezónu trenérům žáků někdy neulehčují ani ambiciózní rodiče. „Co se bavíme s kolegy, musím přiznat, že je to asi současný nešvar hokeje, možná celkově českého. Rodiče přijdou a připadá jim, že toho spousta odehráli a mají spoustu zkušeností, jak se to má dělat. Chtěli by radit. Navíc každý svého syna vidí trošku zkresleně. Málokdo se na to dívá objektivně,“ vyprávěl Barus. „Není to problém jen u našich nejmenších kluků, ale i u páté, šesté nebo sedmé třídy,“ přidává se Robert Holas.

Oba trenéry tato situace velmi mrzí. Miroslav Barus se pokusil záležitost ještě více objasnit: „Snažíme se s nimi domluvit, co od kluků požadujeme. V klubu je jasně daná politika, koncepce, podle které postupujeme. Nejsme malý klub a nesmíme to brát po jednotlivcích, ale jako celek. To je hrozně důležité.“

Ne vždy se však všechno podaří rozmluvou vyřešit. Ani Kometa není výjimkou. Bohužel i odchody k hokeji patří a nevyhýbají se ani nejmladším chlapcům, kteří z toho sami asi příliš moudří nejsou. I když to Roberta Holase mrzí, i takové věci se stávají: „Jeden hráč přijde, jeden odejde. Je jasné, že ti co odchází, mají důvod. Můžou si myslet, že se jeho synovi tolik nevěnujete. Potom odejdou do jiného klubu a zjistí, že je to ještě horší. S tím vám však nikdo neporadí. Rodiče naši koncepci znají a respektují ji. Pokud je nějaký problém, snažíme se jej vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných,“ ujišťoval, že se pro vyřešení situace dělá vždy maximum. Jeho myšlenku závěrem doplnil i Miroslav Barus: „Z hokejové praxe víme, že někde je něco horší, někde lepší. Nedostatky se však většinou vyrovnávají v jiných aspektech.“