Speciální dvojrozhovor: V hlavní roli Libor Zábranský s Kamilem Pokorným

O začátku vzájemné spolupráce

LZ: Tehdy jsme s Jaroslavem Medlíkem a Pavlem Zubíčkem jezdívali sledovat hráče do Třebíče, Havlíčkova Brodu a dalších měst. Kamil měl výborné výsledky, už tehdy dokázal být na hráče hodně náročný, a my jsme někoho takového hledali.

KP: V první řadě bych chtěl říct, že mě to dost překvapilo. Když mi pan Medlík tlumočil Liborovu nabídku, byla to pro mě skvělá zpráva. Hokej je pro mě vším a dostat se do tak skvělé organizace, to nešlo odmítnout. Byla to pro mě čest a cítil jsem obrovskou motivaci. Když se ohlédnu zpětně, první sezona nebyla vůbec jednoduchá. Začínal jsem s Karlem Beranem a Aloisem Hadamczikem, hráli jsme na hranici play-out a předkola, nedařilo se nám, a v průběhu sezony jsme se nakonec sešli na střídačce s Liborem.

LZ: Alois Hadamczik se rozhodl skončit a my jsme přemýšleli, co dál. Nechtěli jsme měnit asistenty nebo přivádět někoho z venku. Asi to byl nejen pro hráče, ale i pro Kamila šok, když jsem se tam objevil já. Přišel jsem do týmu v únoru 2016 a první zápas jsme hráli v Olomouci. To jsem ještě nekoučoval, Kamil dělal útočníky, Karel dělal beky. Já se chtěl prvně podívat ze střídačky na hráče, jak reagují a jak jsou vtaženi do zápasu. Bylo mi jich až líto, v jakém zmaru byli. Tenkrát v pauze jsme hráli zápas o pohár Hejtmana Jihomoravského kraje, to už tady s námi byl i Martin Pešout. Říkal jsem jim, že budu na střídačce jako dozor. S Kamilem mě přemluvili, abych do toho šel a začal trénovat. Dal jsem jim teda podmínku, jestli dneska nevyhrajeme, budu jako dozor a budete si to řešit sami. My jsme vyhráli a od té doby jsem to vedl i co se týče řízení, organizace a sestavy. Samozřejmě po poradách s Kamilem Pokorným, Jirkou Horáčkem a Martinem Pešoutem. Takhle vlastně začala naše spolupráce.

Libor Zábranským s Kamilem Pokorným na střídačce v utkání s Pardubicemi. Foto: Jiří Grulich.

O zlomovém utkání proti Pardubicím a námluvách Martina Erata

LZ: Kdybych měl zůstat u nejsilnějších zážitků s Kamilem mimo finále extraligy, byl to jednoznačně zápas v Pardubicích, který jsme ještě po druhé třetině prohrávali 0:3. Než jsem přišel o přestávce do kabiny, Jožka Kováčik s Leošem Čermákem rozsekali hokejky a řekli, že play-out hrát prostě nebudeme - to neexistuje. Řekli to v podstatě za mě. Tehdy jsem měl pocit, že do zápasu nejsou vtaženi všichni hráči. Nechal jsem sedět Petra Tona, stáhl jsem hru na tři lajny bojovníků a dokázali jsme vyrovnat. Když Jožo Kováčik dal na 3:3 a Honza Káňa rozhodl prodloužení, uvědomil jsem si, jakou má Kamil sílu. Zvedl mě jako malé dítě za pas a já kmital nohama ve vzduchu. Pak jsem se ho před autobusem ptal, jestli má v pořádku záda (úsměv). Mrzí mě, že se to nedá někde dohledat. To byla neskutečná euforie, že jsme díky těm našim bojovníkům dokázali zápas otočit a vyhrát.

KP: Jak říká Libor. Byla to náplast na zpackanou sezonu, kterou jsme alespoň tímto způsobem zachránili. Nakonec to nebyl takový propadák.

LZ: Musím říct, že jako majitel jsem s klukama na závěrečnou akci po sezoně nechodil, ale teď jako hlavní trenér jsem pozvání přijal. Byl jsem rozhodnutý, že pokračovat jako kouč nebudu, ale tam to zlomili Jožka Kováčik s Hynkem Zohornou, kteří mě přemlouvali, že je v tom přece nemůžu nechat. Takže jsme se domluvili s Kamilem a Pažim, že u toho budeme společně. Nakonec se povedlo poskládat vynikající tým.

KP: Libor tenkrát přišel s tím, že by chtěl přivést do kádru Martina Erata. Vzpomínám si na to, jak jsem mu do Ameriky zavolal z náměstí v Třebíči. Snažil jsem se Špenáta hned při prvním hovoru přesvědčit o tom, že Kometa je výborná organizace, která si jde za titulem. Neřekl ne, což pro mě bylo zásadní sdělení. Pak jsem ho spojil s Liborem, který ho definitivně přesvědčil, ať za Kometu hraje. Myslím, že toho ani jeden z nich nelituje.

Foto: Ivo Dostál.

O stylu hry a vyhraných play-off sériích

KP: Přiznám se, že v první titulové sezoně panovala před sérií se Spartou trochu nervozita. Libor přišel s tím, že budeme hrát jinak než v základní části. Chystali jsme veškeré porady, servis hráčům a chtěli jsme změnit naši hru. Nakonec se ukázalo, že to bylo správné rozhodnutí, Libor si ty změny prosadil, zase rozhodl. Hokej, který jsme hráli proti Spartě, přinášel úspěchy. I když to vypadalo, že soupeř je víc na puku, je aktivnější, stejně jsme je dokázali vyřadit 4:0. Bylo to zkrátka dané stylem hry.

LZ: Měli jsme obrovskou kvalitu v kádru a možná si vzpomenete, jaký jsme měli fantastický vstup do soutěže. Pak mi ale přišlo, že ve vlnách přicházejí výpadky. Od hráčů mně chybělo, aby některé věci zjednodušili, hráli přímočařeji. Místy nám nefungovaly přechody přes modrou čáru, což je alfa a omega všeho. Tím, že jsem celou dobu trénoval napříč všemi kategoriemi, a i když jsem jako hráč skončil ve třiceti, tak i přesto jsem zažil mnoho play-off sérií. Dokázal jsem si udělat obrázek. Řekl bych, že občas byla naše hra lehkovážná, profesorská, že s tímto proti Spartě nemáme šanci uspět. Kluci s tím ze začátku možná trochu nesouhlasili, ale já jsem tomu prostě věřil a tím ten systém byl daný. Vše jsme zjednodušili. Vezměte si, kolik gólů jsme dávali z brejků. Kluci tomu začali věřit, vyřadili Spartu a šli jsme na Hradec, což byla velmi těžká série. Asi byla vůbec nejtěžší z toho období, které jsme zažili na střídačce. Herní styl jsme drželi po celé ty roky v play-off až do semifinále, ve kterém jsme vypadli s Libercem.

KP: Hra možná vypadala trochu pasivně, ale v tomto případě platilo otřepané, „účel světí prostředky“. Soupeři se na nás vybláznili a my je vyloženě trestali. Z naší strany to bylo týmově velmi chytře nastavené a soupeři si s námi nevěděli rady. Jak už říkal Libor, potřebujete mít kvalitní kádr, vysokou produktivitu a hráče do přesilovek. Ty jsme měli excelentní. Samozřejmě nesmíme zapomenout na fantastického Marka Čiliaka v bráně. To všechno bylo klíčem k úspěchům.

LZ: Hodně prvků vidím i v letošním play-off. Proč vymýšlet něco, co už dávno funguje. Když jsem po prvním finále mluvil v létě s Martinem Eratem, který se jel podívat do Nashvillu, kde hráli také finále, říkal mi „nás kritizovali za střední pásmo, že se proti nám nedá hrát, ale oni to hráli úplně stejně.“ Hokej je pořád jen jeden. Rozhoduje momentální forma, nasazení, obětavost a srdce.

KP: A srdce u tohoto týmu bylo neuvěřitelné. Od prvního po posledního hráče. Někdo čeká na titul celou kariéru, jiný se ani nedočká. Z tohoto pohledu nemůžu na Kometu vzpomínat jinak než v dobrém. To je naprosto bez diskuze. Opravdu jsem tady zažil téměř vše, co se dá. Neuvěřitelných šest let. Kdyby mi předtím někdo řekl, že si přičichnu k extraligovému titulu, nevěřil bych. Vždycky se mi to zdálo šíleně vzdálené. Najednou se objevíte v Brně a následuje taková jízda. Splněný sen.

S mistrovským pohárem. Foto: Jiří Grulich.

O bujarých oslavách mistrovských titulů

KP: Živě se mi vybavuje zážitek s rolbou. Příjezd na Zelňák a Libor, který si usmyslel, že když se vyhraje titul, ředitel DRFG areny Martin Krpec pojede od zimáku na rolbě. Všechno bylo zase splněno. Jen jsme měli trochu obavy, že někteří při mávání vlajkami zasáhnou do drátů.

LZ: Konkrétně můžeme jmenovat třeba Martina Pešouta (smích).

KP: Přesně tak. Tohle jsou vzpomínky, které se zkrátka nedají vymazat. Pamatuju si z oslav spoustu detailů a musím říct, že ještě teď mi to přijde neuvěřitelné. Navíc pro mě, který měl v té době padesátiny. Nikdo mi nemohl dát lepší dárek. Oslavil jsem to pak doma s pohárem, rodinou a nejbližšími.

LZ: Možná ještě jedna vsuvka. Vybavuju si, že nám psal Ritchie z ultras, kdy za nimi přijdeme na pivo. Tak jsem vzal Kamila a šli jsme. To byla oslava se vším všudy, pamatuješ?

KP: Jak se to vezme. Nic podobného jsem do té doby nezažil ani neviděl. Popravdě si mě tam vzali tak do parády, že si moc nepamatuju (smích).

Obrovská radost po zisku mistrovské trofeje. Foto: Jiří Grulich.

O vzpomínkách na Hokejové hry a Kometa expres

LZ: Když jsem tenkrát Kamilovi a ostatním ukazoval, že v lednu budeme hrát hokej za Lužánkami pod širým nebem, nikdo z nich mi nevěřil.

KP: Byl jsem v Brně půl roku a najednou měla přijít taková akce. Obrovská pecka, neskutečný zážitek. Tady jsem začal chápat, že když si něco vezme Libor do hlavy, je schopný uskutečnit téměř všechno. Podobně jako když ke mně jednou přišel, položil na stůl model vláčku a říká „v prosinci pojedeme na Spartu vlakem. Nastupovat se bude přímo u haly.“ Díval jsem se na něj a šrotovalo mi to v hlavě.

LZ: Asi sis říkal, jestli jsem normální, že? 

KP: Chvíli jsem přemýšlel, co se to vůbec děje. Pak jsem si uvědomil, že podobným způsobem začaly zmiňované Hokejové hry, takže jsem tomu začal věřit. A co se nestalo? Za půl roku jsme vyrazili po kolejích, o kterých jsem neměl ani tušení, že jsou pro vlak. Myslel jsem, že po nich jezdí šaliny (smích). Jak vidíte, v Kometě jsem zjistil, že všechno je možné.

O cestování letadlem

KP: Je o mně známo, že letadlem cestuju opravdu nerad. Po titulu jsme se dostali do Ligy mistrů, což byla samozřejmě čest, ale pro mě tak trochu noční můra.

LZ: Ale jako správní kamarádi jsme tě na to dokázali připravit, ne?

KP: To je pravda. Kolegové mě vždy kvalitně nachystali. Nějak jsem to nakonec zvládl, i když je pravda, že na druhý den jsem zápasil s tím, že neznám složení naši posádky (smích).

LZ: Vzpomínám si, když na Kamila ve finském Kuopiu někdo volal „Kamile, Kamile.“ Kamil se na mě otočil a v domnění, že na něj volá nějaký fanoušek říká „To není možné, oni mě znají i tady.“ Pak jsem mu musel vysvětlit, že je to náš pilot letadla, ale toho si Kamil nemohl pamatovat.

Foto: Jiří Grulich.

O covidové sezoně

LZ: Pro všechny byla hrozně náročná. Nikdo nevěděl dne ani hodiny, kdy bude muset do karantény, jak budeme trénovat a podobně. Po sportovní i ekonomické stránce byla těžce uchopitelná. Něco jsme plánovali a všechno bylo nakonec jinak.

KP: A hlavně tomu chyběli diváci, kteří jsou v Brně neuvěřitelní. Srovnat „vyprodáno - 7700 fanoušků“ s tím, že hrajete v DRFG areně před prázdnými tribunami, to je jako den a noc. I když byli všichni rádi, že můžou vykonávat své zaměstnání, bylo to neskutečně poznamenané.

O spolupráci s médii

KP: Trénuju už hodně dlouho, na tiskovky nebo reportáže jsem byl zvyklý už z první ligy. Moje mamka mi vždycky říkala, že jsem měl být politikem. Prý někdy mluvím hodně dlouho a nikdo vlastně neví o čem (smích). Tohle mi až takový problém nedělalo, ale je pravda, že někdy toho bylo až moc. Po vyhraných zápasech je to radost, ale opravdu těžce snáším prohry, takže to už bylo o poznání horší. V tomhle ohledu jsem si užíval play-off mistrovských sezon. Komentovat série, které vyhráváte poměrem 4:0, to se mluví dobře. 

Na Zelný trh vyrazili společně na rolbě Marušce. Foto: Ivo Dostál.

Vzájemná přání do budoucnosti

KP: Jak poznamenal pan Medlík, byl jsem nejdéle sloužící trenér v Kometě. Věřím, že to o něčem vypovídá a je to určitá vizitka. Liborovi jsem za spoustu věcí vděčný. Třeba za to, že mě umravnil v komunikaci s rozhodčími. Když jsem do Komety přicházel z Třebíče, uměl jsem v práci s rozhodčími opravdu velké věci. Libor mě naučil, že většinou je lepší být na střídačce v klidu. Tuhle zkušenost si chci přenést do dalšího angažmá.

LZ: Zaprvé musím říct, že co se týče našeho vztahu, z kolegů se stali kamarádi. Spolupracovat budeme i nadále. Se Třebíčí, ve které bude Kamil působit, jsme dlouhodobí partneři a na tom se nebude nic měnit. Věřím, že všechny systémové a tréninkové věci, které se v Kometě Kamil naučil, bude přenášet na mladé kluky. A co dalšího do budoucna? Chtěl bych, aby se nám vyplnilo jedno společné přání - že budeme mít o deset kilo méně.

KP: To by bylo výborné (smích). Já budu Kometu samozřejmě nadále sledovat. Když bude prostor, rád přijedu na utkání. Libor má další ze snů, kterým je nová multifunkční arena. Přeju mu, Kometě a celému regionu, aby v tomto ohledu vyšlo vše dle plánu. Ze sportovního hlediska bych se radoval z toho, že se po této covidové sezoně Kometa vrátí na špičku tabulky.

LZ: Nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že si tady zavzpomínáme na tituly, padneme si kolem ramen a nadobro se rozloučíme. Já věřím tomu, že se budeme v tom našem hokejovém hnutí potkávat i dál. Budu sledovat Kamilovu cestu v Třebíči, stejně jako naše kluky, kteří tam budou působit. Kluby v první lize to budou mít těžké – vedle ekonomických dopadů po covidu tady máme i fakt, že čtyři týmy sestupují a pátý od konce jde do baráže. Kamilovi i celému klubu přeju, ať to přečkají bez úhony a hrají v co nejvyšších patrech tabulky. Za Kometu můžu říct, že uděláme všechno pro to, abychom Třebíči pomohli.

KP: Děkuju. Určitě se potkáme i na rybách, na Liborův rybník to mám totiž kousek. Tam zase pokecáme a věřím, že se mi podaří vytáhnout i nějaký kapitální úlovek. Dosavadní rekord je téměř metrový, sedmnáctikilový kapr.

LZ: To já jsem vytáhl dvaadvacetikilového kapra.

KP: Můžu potvrdit. Stejně jako Martin Erat, který u toho byl s námi i se svým synem.

LZ: Asi bychom ale neměli říkat, že bylo 18:08 a zrovna v tu chvíli jsem měl v Praze přebírat cenu za nejlepšího trenéra a Špenát za nejlepšího hráče play-off (smích). 

Důkaz, že šlo opravdu o parádní úlovek. Foto: Kamil Pokorný.