Majitel extraligového zlata a stříbra s pražskou Slavií při své hokejové kariéře zatím mnoho měst neprošel. „To je pravda. Moc jich nebylo, ale byla samá hezká. Jindřichův Hradec byl malinký. O Praze se nemusíme vůbec bavit. V Brodě jsem ani moc dlouho nebyl. Teď jsem v Brně a jsem rád, že je to velké a pěkné město. Alespoň máme s rodinou příležitost něco podniknout. Líbí se nám tady,“ přidává přes devadesát kilo vážící obránce své první pocity z nového bydliště.
Problémy mu nedělá ani občasná nevraživost mezi Pražáky a Brňáky: „Na autě mám pardubickou spzetku, takže je to v pohodě. Lidi navíc vidí, že když někde bloudím, nejsem místní. Snad jsou na mě hodnější. A že bych byl Pražák? Já nejsem v podstatě ani Pražák, Brňák, ani Pardubičák. Život mě pokaždé někam zavál a tam jsem nějakou dobu žil. Ať už to byl Jindřichův Hradec nebo Praha. Myslím, že na mě nikdo skrze prsty nekouká. Doufám. Zatím jsem nic takového nepostřehl,“ říká pardubický rodák.
Hráč, jenž na ledě vyhledává nebojácné útočníky a rázným stylem brzdí jejich přechod do útočného pásma, čerpá svoji sílu také z rodinného zázemí. „Myslím, že je potřeba. Mám necelé tři měsíce starého kluka. Čtyři měsíce ho nevidět, by nebylo nic moc,“ dodává ke stěhování do Brna. „Manželka je na mateřské, takže s tím nebyl žádný problém. Trošku nám to čáru přes rozpočet udělalo. Člověk je někde zvyklý, s něčím počítá, obzvlášť takto před Vánoci a najednou se stěhuje dvě sta kilometrů jinam. Tohle však k naší práci patří. Hlavně bych tu chtěl podávat dobré výkony a strašně si přeju, abychom šli s Kometou do play-off. Vidím, že město má hokej rádo. Proč tedy lidem neudělat radost a play-off nehrát? Čekají na to dlouho a strašně si to přejí.“
Pokud máte současné dny spojeny převážně s pohodou a klidem, u Vašíčků to tak kvůli nečekanému přestupu nebylo: „S Vánocemi to bylo trošku komplikované. Očekávali jsme, že budou trošku klidnější, ale naopak byly dost hektické. Stromek jsme měli v Praze, kde jsme si trošku odpočinuli.“ Už dnes se navíc všichni hráči Komety museli znova hlásit trenéru Venerovi na tréninku.
A lepší to nebude ani na Silvestra, kdy Jiří Vašíček oslaví třicáté první narozeniny. Společně s Jakubem Svobodou (zítra slaví 22 let) je jedním z hráčů, kteří mají všechny oslavy naměstnané do krátkého časového sledu. „Nemám to vůbec rád. Už to v podstatě ani neslavím. Už taky není co. Věk mi říká, že hokej nebudu hrát věčně (smích). Takže jsem rád, že se v té době hraje a nemusím vymýšlet nějaké oslavy. Nikdy jsem to moc neslavil, ani Silvestr nemám extra v oblibě. Takové to organizované slavení pro mě moc není. Člověk se umí utrhnout, ale v tento moment to nejde.“