Tomáši, vstřelil jste první gól v extralize, jaké u vás převládají pocity?
Musím se přiznat, že jsem trochu v euforii, čekal jsem na svůj první gól strašně dlouho a hned mi to tam padlo dvakrát. To je skvělé a je to takový bonus.
Pojďme si ten váš první gól rozebrat. Asi vás nenapadlo, že budete mít možnost uprchnout po konci trestu a mířit sám na Furcha.
Kuba Koreis mě na modré zahlídl, když jsem zrovna vyskočil z trestné lavice, puk mi sice trochu přeskočil, ale naštěstí jsem ho stihl dojet a pak se mi povedlo puk poslat pod víko.
Druhá trefa byla pro změnu bomba od modré.
Opět u toho byl Kuba Koreis. Dostal jsem od něj ideální přihrávku, najel si do palebné pozice, zavřel oči a prošlo to do sítě (úsměv).
První třetina nebyla úplně ideální, ale další dvě jste už soupeře k ničemu nepustili. Určitě souhlasím. Prvních dvacet minut nebylo podle našich představ, chtěli jsme samozřejmě začít úplně jinak. Po první třetině jsme si řekli co děláme špatně, začali padat do střel, víc napadat, zapojit obětavost a nakonec se to vyplatilo.
Čím si vysvětluje tu nepovedenou první třetinu?
Těžko říct, tohle se nám nesmí stávat, první třetinu si musíme pohlídat a hrát od začátku až do konce na sto procent. Je velmi složité dohánět náskok soupeře.
Začal jste si po tom prvním gólu víc věřit?
Určitě, to mi dodalo velké sebevědomí a pak jsem si troufl i na tu střelu od modré.
Puk už máte schovaný?
Kluci na mě houkali, ať si ho nezapomenu vzít. Chtěli mi ho podat na střídačku, ale já byl v takové euforii, že jsem si nakonec pro něj přijel sám (smích).
Dalo by se říct, že to byl váš nejlepší zápas v kariéře?
Asi ano, přeci jen dát dva góly v jednou zápase, to je pro mě obrovský vrchol a náplast.
Posledním z těch mladších hráčů je Petr Mrázek, který nedal gól ze hry a také čeká na svou jubilejní branku, bude to teď mít na talíři?
Doufám, že ho dá co nejdřív. Už jsme se o tom bavili, že je posledním, kdo stále čeká. Přeji mu, aby mu to tam také spadlo.