Nemíním utíkat
Po čtvrté prohře v řadě však mluvil výhradně trenér Zdeněk Venera: „Chtěl bych, aby lidé věděli, že se k tomu hlásím. Není to milé ani příjemné. Vím, že nejsou výsledky, jaké jsme si představovali. Proher je hodně. Chtěl bych se vyjádřit k dotazům, zda bude rezignovat nebo ne. Nemíním utíkat. Určitě ne v tuto chvíli. Když jsem se pro Kometu rozhodoval, nešel jsem do ní ani z těch důvodů, že bych šel kvůli penězům, nebo že bych neměl co dělat.“
„Jediným zájmem pro mě byla obrovská motivace. Přišel jsem s tím, že bych chtěl Kometě pomoct a spolupodílet se na vytváření kádru, který bude v extralize dlouhodobě dobře fungovat, z dlouhodobého pohledu se někam posune,“ vysvětloval trenér s bohatými extraligovými zkušenostmi.
Lodivod Komety se snažil vymyslet, co by tým ze současné situace mohlo vyvést: „Dílčí neúspěchy mně vadí. Pocity po prohraném zápase jsou velice nepříjemné. Myslím, že co mužstvo v současné chvíli potřebuje, je určitá trpělivost. Jsou věci, které se ovlivnit dají i ty, které ne, potřebují čas. Co se týká mužstva, je to poskládané a hráči ví, že tu zkrátka není základ z místních kluků. To není vina těch hráčů, není to vina vedení klubu, ani naše jako trenérů. Je to objektivně dáno tím, že Kometa dlouho extraligu nehrála. Mužstvo se z něčeho musí poskládat, utvořit základ. A to chce právě trpělivost.“
„Když jsem do Brna šel, věděl jsem, že to bude těžké. Také jsem na to byl různými lidmi upozorňován. Věděl jsem, že bude tlak. Jsem připravený nést za výsledky zodpovědnost,“ říkal Zdeněk Venera a dodával: „Není to tak jednoduché, že by trenér přišel a řekl pár kouzelných vět, začal na střídačce na hráče křičet, nebo na ní poskakoval. Věci chtějí čas. Věřím, že podporu najdeme. Pokud mám mluvit za sebe, v pokračování potřebuji cítit důvěru jednak vedení klubu, kterou mám a potřebuji cítit důvěru i trpělivost ze strany fanoušků, i když se některým může zdát třetí sezóna v extralize už hodně, že čekají na play-off už strašně dlouho.“
Pro vysvětlení uvedl pan Venera, jenž do Brna přišel před sezónou ze Zlína, jeden příklad z vlastní praxe: „Podobnou situaci jsem zažil v Karlových Varech, kde se mužstvo po koupi extraligové licence skládalo, jak se dalo. Pořád dokola se měnili hráči, třikrát za sezónu se měnili trenéři. Když jsem tam přišel, říkali mi, že jsou devět roků v extralize a ještě nehráli play-off. Devět let! Tím však v žádném případě nechci naznačit, že se tak dlouho bude čekat i v Brně. O play-off se chceme porvat už letos a věříme, že se nám to ještě podaří. Chtěl jsem tím říct, že dva roky nejsou dlouhá doba na to, aby si mužstvo dokázalo nějak sednout.“
O výsledek se rveme do poslední minuty. To je základ, na kterém se dá stavět
Hlavním problémem je podle něj častá obměna kádru zapříčiněná zraněními. „Že máme letos spoustu změn hlavně v útočných řadách, s tím se nedá nic dělat. Ani já nejsem příznivcem častého míchání se sestavou, ale musíme to dělat. Všechny ty věci však byly vynucené z důvodů zranění hráčů. Plus teď samozřejmě odchod Petra Hubáčka. Zkrátka budeme bojovat dál,“ ujišťuje.
Situace, se kterou se nyní potýká, není jednoduchá. Když se nad ní člověk zamyslí, vyplynou mu dvě možnosti řešení. Jednou je se situací se poprat a zůstat. Nabízí se však i možnost odchodu. „Neříkám, že jsem se tou myšlenkou nezabýval. Těsně po zápase jsou pocity různé. To by však bylo z mojí strany strašně jednoduché. Dřív nebo později bych se zase objevil někde jinde a znova bych začínal. Podobných případu, kdy to trenér zabalí, je dnes poměrně dost. S tím jsem do Komety nepřišel, že bych se potřeboval někde upíchnout, přežít kousek a pak zase jít někam dál. Chtěl bych se podílet na té dlouhodobé stránce, i když to zatím není podle našich představ. Věřím, že to půjde,“ zařadil se na stranu těch, kteří se s nastalou situací míní porvat.
„V tuto chvíli je na místě trpělivost. I když jsme v neděli dopadli špatně, pořád jsem od mužstva cítil, že se chce o výsledek poprat. V první půlce zápasu to bylo možná trošku nervóznější, křečovitější, což bylo dáno vstupem do zápasu. Tým se o výsledek do poslední minuty rval a já věřím, že je to základ, na kterém se dá stavět,“ všímal si po těsné prohře se Spartou také pozitivní stránky.
Protože Zdeněk Venera jako trenér působí už dlouho, může dobře posoudit, jak se série špatných výsledků podepisuje na hráčích. „Jednogólové porážky jsou horší, než když člověk dostane nějaký příděl. Člověk totiž cítí, že je to hodně blízko a nakonec to o kousek uteče. Když je to o hodně, člověk to hodí za hlavu a řekni si, že mu to dneska ujelo a zítra jede znova. Když jste zápas po zápase kousíček od vítězství a vždy se to zvrtne na druhou stranu, tak to samozřejmě hodně deprimuje. Slabé mužstvo to může zlomit, silné posílit. Uvidíme. Teď se ukáže charakter mužstva, jak jsme schopni držet pohromadě, táhnout za jeden provaz,“ řekl Zdeněk Venera, který závěrem poděkoval všem, co tým podporují i v situaci, kdy se nedaří.