B r n o - Jozefu Balejovi je sice 28 let, ale už toho stihnul za svoji kariéru opravdu dost. Ve velmi mladém věku odešel do zámoří, kde prošel několika celky a zahrál si i slavnou NHL. Mezitím si zkusil i angažmá ve Švýcarsku. Po návratu ze zámořské štace zakotvil v české extralize. Nejprve oblékal třinecký dres, ale v této sezóně už je z něj Komeťák. Šikovný slovenský útočník tak spojil své bydliště i s působením v klubu, což si velmi pochvaluje.
Na úvod se ještě vrátím k poslednímu utkání v Pardubicích. Jak složité bylo získat tři body?
Tak určitě těžký zápas, hlavně v Pardubicích, tam se velmi špatně vyhrávají zápasy. Neměli jsme ani moc šancí, když jsme dali gól, tak jsme bránili a snažili jsme se, abychom to urvali a vyhráli celý zápas.
Jozef Balej ještě v dresu Třince
Jaká taktika vám k výhře napomohla?
Hráli jsme hlavně podle pokynů, které nám dal trenér, abychom splnili systém, s kterým jsme do Pardubic přijeli. Hlavně nedostávat góly. Navíc nás podržel brankář, Sasu chytal výborně. I oslabení jsme zahráli dobře, lehali jsme do střel, vyhazovali puky. Snažili jsme se trochu i bořit hru soupeře. A i to byly faktory, proč jsme vyhráli.
Pardubicím se v nové sezóně v domácím prostředí moc nedaří. Nepřekvapuje tě to trochu společně s tím, že jste tak dobře eliminovali jejich útok, který byl v minulé sezóně hodně úderný?
Já ani nevím, já to moc nesleduji, jestli vyhrávají doma nebo venku. Snažím se soustředit na náš tým. Samozřejmě jsme měli respekt z jejich útoku. Ale jak jsem již říkal, my musíme vycházet z obrany, hlídat si hráče, kteří dokážou dávat branky a každý hrát zodpovědně.
Kometa načala utkáním v Pardubicích třízápasovou sérii na venkovních kluzištích. Lepší start jste si asi nemohli představit...
Jistě nás potěšilo, že jsme vyhráli. Teď je před námi další silný soupeř. Takže musíme zápas s Pardubicemi hodit za hlavu a jít s pozitivním přístupem do dalšího utkání a nachystat se na něj stejně dobře.
Jak to hráč bere, když se musí tři zápasy obejít bez podpory domácího publika?
Pokud to beru z osobního hlediska, tak mi to nedělá velký problém. Já jsem byl zvyklý hrát i šest zápasů za sebou venku, když jsem hrál za mořem. Pro mě je to zápas jako každý jiný, samozřejmě doma je výhoda, že máme fanoušky, kteří nás podporují a atmosféra je naprosto úžasná.
Hra Komety vychází z obrany, teď ji však čeká cesta do Plzně, kde to bývají v tomto ročníku velké přestřelky. Podaří se vám stejně jako v Pardubicích eliminovat útočnou sílu soupeře?
To je těžké říct, jak to bude. My máme určitý systém a určité dané věci, které musíme plnit. Budeme se snažit hrát to stejné, uvidíme podle toho, jak se to bude vyvíjet. Některé zápasy jsou takové, že jsou čtyři střely a čtyři góly a někdy je dvacet střel a žádný gól. Každý zápas je jiný, je těžké říct, jestli to bude přestřelka nebo ne.
Plzeň má dva útoky, které patří k nejproduktivnějším v extralize. Přistoupíte k nějaké osobní obraně důležitých osobností?
Zatím jsme to nedělali. Nevím, jak to bude proti Plzni. Uvidíme, s čím přijdou trenéři a samozřejmě my to musíme dodržovat.
Sledujete, jak si vede Kometa v tabulce, nebo jdede prostě zápas od zápasu?
Sleduji, na jakém jsme místu, to je normální věc pro každého hráče. Ale že bych nějak speciálně sledoval statistiky a takové věci, tak to ne. Už vím, co na mě působí dobře nebo zle. Já se snažím na hokejové scéně odvést co nejlepší výkon. Mimo hokej mám jiné záležitosti, o které se musím starat, můj život není jen hokejový, mám i jiné aktivity.
Takže s pátým místem panuje spokojenost?
Je pro nás dobré, ale je to teprve začátek sezóny. Důležité budou další zápasy.
Je nějaký tým, který Vás v tabulce zatím překvapil?
Myslím, že všude se píše o Spartě, takže asi ona. Měli tým nabitý osobnostmi a podávali takové výkony, takže si myslím, že asi ta Sparta mě zklamala, jak hraje.
Zažil jste takovou situaci jako ve Spartě, že byste byl v silném týmu, kterému by se vůbec nedařilo?
No, to se mi vlastně ještě ani nestalo, že bychom měli silný tým a nedařilo se nám. Silný tým, i když se nedaří, se z té situace dokáže dostat. Pro mě je to těžké hodnotit, protože já jsem byl vždy v týmu, který byl na špici nebo ve středu tabulky.
Nevládla po prvních dvou prohraných utkáních Komety obava, aby se neopakoval loňský nepříjemný scénář?
Já jsem právě ty první zápasy neodehrál.
Ano, to vím, měl jsem na mysli celkově atmosféru v týmu.
Nyní už jako Komeťák
To víte, že byl každý nespokojený. Chtěli jsme úplně jiný začátek, než jsme měli, takže ta nespokojenost tam vládla. To je ale dobré na tom týmu, že my víme, kdy se máme dát dohromady. Věděli jsme, že musíme začít vyhrávat, a věřit v samy sebe, náš systém. Věřit v to, co trénujeme a tím pádem můžeme změnit i výsledky a začít vyhrávat.
Vy jste byl v létě zraněný a nestihl jste úvodní zápasy extraligy, už se cítíte na ledě stoprocentně?
Cítím se dobře už dlouho, u mě to byla otázka fyzické kondice, já jsem hodně ztratil, protože jsem neabsolvoval letní přípravu a ještě se zotavoval ze zranění. Ale teď je to v pohodě.
Jak Vám vyhovuje souhra v útoku s Markem Kvapilem a Radimem Hruškou? Vytvořili jste vlastně takový severomoravský útok, podle působení v klubech v minulé sezóně.
Vyhovuje, my jsme trochu podobní hráči. Kombinace je dobrá. Ruda je dobrý v obraně a dokáže dát i gól, když má nějakou šanci. Marek má rychlé ruce a hokejově mu to hodně pálí. Je rychlý, takže kombinace je podle mě dobrá. Zatím nám to vycházelo, tak aby nám to vycházelo i dál.
Hecujete se nějak, kdo dá více branek, vedete si takovou interní minitabulku?
Kdo dá více gólů to asi ne. Nejsme už junioři (smích). Už to bereme trochu z jiného hlediska. My se hecujeme jinak, děláme si ze sebe srandu.
Vy jste si ale na sebe ušil bič, vstřelil jste totiž čtyři branky, což z Vás dělá nejlepšího střelce týmu. Teď na Vás bude kanonýrská zodpovědnost.
Nevadí, mně to právě vyhovuje. Pokud je na mě kanonýrská zodpovědnost, tak proč ne. Pokud mám dávat góly, tak se je budu snažit dávat, a čím víc jich dám, tím lepší to bude pro nás pro všechny.
Dáváte si před sezónou cíl, kolik byste chtěl nasbírat bodů nebo vstřelit branek?
Já si dávám cíle od zápasu k zápasu. Už jsem se poučil z předchozích roků, už si nedávám cíle dát dvacet třicet branek. Snažím se každý zápas odvést naplno. Hlavně potom jak jsem si prošel velkým zraněním, tak jsem si řekl, že je lepší si dávat zápasový cíl, a to mně vyhovuje.
Působil jste dlouhou dobu v zámoří. Přenesl byste nějaký aspekt zámořského hokeje sem do Evropy?
To je těžká otázka. Ten aspekt hokeje je úplně jiný. Američani jsou tvrdí, nepříjemní, důrazní. U nás jsou techničtí hráči, rychlí. To je vidět i na NHL. Když se podíváte na tabulku střelců. Většinou tam dominují evropští hráči, kteří mají technické dispozice na vyšší úrovni, čímž nechci shazovat Američany. Oni mají zase jiné přednosti. Jsou tvrdí, rozbijí někomu držku, jak se říká. U nich je to prostě jiný styl, nedá se to moc porovnat.
Takže byste třeba nezužoval hřiště?
Mně například úzké hřiště vyhovuje, je tam větší kontakt a menší střelecká dráha.
Takže Vám vyhovuje kontaktní hokej?
Vyhovuje mi to, ale hlavně ta branka, že je blíž. Jako střelcovi mně to vyhovuje. Když je to daleko, tak má brankář více času, zatímco když je to blíž, tak nemá tolik času zareagovat.
Za mořem jste prošel několika týmy. Kde se Vám líbilo nejvíce?
Určitě v New Yorku, sezóna byla fakt výborná i město a spoluhráči. Bylo to prostě úžasné a nezapomenutelné. Pro mě to byl takový vrchol kariéry, fakt jsem si to užíval.
Když si zadám Vaše jméno do internetového vyhledávače, tak se mi objeví odkaz na Váš pěstní souboj s Robertem Kousalem v loňském play-off s Pardubicemi. Když na to přijde, rvačka Vám asi problém nedělá?
Určitě. Já si myslím, že už jsou to ty zkušenosti, jaké mám. Mně se například stalo, když jsem přišel do Ameriky v šestnácti, že druhý zápas si mě vzal jeden takový pětadvacetiletý borec do parády. Tak mi rozbil držku, že od té doby jsem se snažil něco naučit, abych potom věděl, co se děje. Tam se s vámi nemazlí jak u nás, hokej je hokej. Tam na mě nebrali ohled, že mám šestnáct.
Jaký máte názor na bitky u nás, nechal byste je jen s pětiminutovým trestem, místo trestu do konce utkání?
To je těžká otázka, u nás to není zažité, lidé nejsou zvyklí. Pokud chce někdo vidět bitku, tak jde na box, říká se u nás. I to k hokeji patří, pokud přijde nějaký špatný zákrok, někdy jsou v tom emoce, že se hráči vyhecují a prostě se pobíjí. Já to neodsuzuji, ale zase to ani neuznávám, když je toho moc. V Americe to občas přehánějí, zažil jsem tam zápasy, že jsme se stále jen mlátili, tak toto moc neumusím, já mám raději tu hokejovou stránku.
Před Kometou jste působil v Třinci, jak byste tyto týmy srovnal, ať už hokejově nebo města jako takové?
První se nedá srovnat - fanouškovská základna. O tom nemá cenu se ani bavit, ta je tady naprosto úžasná. Ta se nedá srovnávat asi nikde v celé lize. Za druhé, já jsem doma v Brně, což je výhoda. Takže jsem teď vlastně, jak se říká v uvozovkách Brňák. Manželka je z Brna, bydlíme tu a i toto mě vyhovuje. Město mám rád.
Je nějaký rozdíl, když Třinec má pět nebo šest let seskládaný tým a doplňuje to dvěma nebo třemi hráči. Zatímco v Kometě tři roky dozadu před každou sezónou přišla polovina nových hráčů. Jde to poznat na tom týmu, sehranosti?
Z logického hlediska, když jsou noví hráči, tak se třeba známe, ale nehráli jsme spolu. Takže to delší čas trvá, než si hráči sednou a sehrají se. Jak jste říkal, pokud je v Třinci jedna lajna spolu pět roků, tak se poznají i poslepu. Poté mají výhodu.
Vím, že trenéři a hráči tuto otázku moc rádi nemají. Jaké má Kometa cíle či ambice pro tuto sezónu?
Celkové ambice jsou jasné - play-off. K tomu nemám, co dodat. Dále se uvidí.
Někteří fanoušci si stěžují, že dáváte málo branek. Myslíte, že s postupem čau se to vylepší, až budete mít třeba klidnou pozici v tabulce?
Chybí branky, ale když se podíváme na tu stránku těch šancí... Například proti Liberci doma jsme měli deset vyložených šancí. Takže je to otázka koncovky, ale také štěstí. Někdy se trefí hokejka nebo to jde do betonů, odrazí se to do rohu. Důležité je, že ty šance máme, kdybychom je neměli, bylo by to horší. Myslím, že je to jen otázka času, kdy ty branky začnou padat. Ovšem pokud budeme vyhrávat, tak nemůžeme mít důvod k nespokojenosti, když budeme vyhrávat, tak to je nejdůležitější. Jestli je to 1:0 nebo 10:0, na tom nezáleží.
Příští rok se koná na Slovensku MS, chtěl byste si zahrát na domácím turnaji? I když je to ještě daleko.
Určitě, i minulý rok mě chtěli zavolat, ale já jsem měl zrovna problémy se zády. Uvidíme. Já se moc na tyto věci nesoustředím. Hraji za Kometu, snažím se tu hrát co nejlépe. Pokud budu nominovaný, tak to bude pro mě potěšující zpráva.
Jaký je rozdíl mezi tím, když hráč přijede před bouřlivé publikum jako soupeř, a když před ním hraje jako domácí hráč, třeba konkrétně v Rondu?
Je to velký rozdíl. Jsi doma. Když jsi soupeř, tak můžeš jen obdivovat, že to nemáš. Nebo já nevím, jak se to dá nazvat.
A vnímá hráč venku nějak publikum, pokřiky?
Já myslím, že ani ne. To je širokospektrální otázka. Já tyto věci osobně nevnímám na venkovních kluzištích, jestli tam někdo křičí, tak mě to nezajímá, já se soustředím na svoji hru.
A v domácím prostředí?
Doma je to právě jiné, doma jsi prostě doma. Čekáš na ty fanoušky, co se začnou křičet, když povzbuzují. Někdy jsou tam takové věci (smích)...
Jaké?
To tu raději nebudeme rozebírat (směje se).
Ať se pořád nebavíme jen o hokeji, jaké máš mimo led koníčky?
Můj koníček číslo jedna je posilovna. Do toho jsem trochu blázen. Zajímám se o nutriční stránku, jak se má správně stravovat, jaké se mají používat přípravky a takové věci. Také se zajímám dost o věci kolem byznysu a ještě také o školu (smích).
Je někdo v týmu, s kým máte společné končíky?
Já jsem v tomto trošičku samostatný, já si rad dělám svoje věci a po svém, už mám i svůj věk a mám rád, když mě nikdo neotravuje (smích).
Takže jste trochu takový introvert?
Introvert ani ne, já mám rád společnost spoluhráčů v kabině, chodíme s pár hráči spolu do posilovny. Ale mimo led mám rád takový svůj klid. Mám tu rodinu, s manželkou si rozumíme super. Takže my chodíme spolu. A když jsou jiné aktivity, tak také jen s rodinou.
Ty záliby, děláte i s výhledem do budoucna, až skončíte s hokejem?
Samozřejmě, musí to mít nějaký smysl. Asi nebudu hrát hokej do padesáti jako Chelios (smích). Takže musím se zajímat i o jiné věci, snažím se rozběhnout nějaké určité aktivity, které by mi mohly pomoci do budoucna, které jsou mi blízké, uvidíme.
Doufáte ještě v nějaké angažmá v zahraničí?
Já jsem celkem realista.
Hypoteticky.
Hypoteticky. Samozřejmě láká mě NHL, to byl vždy můj sen, ale už to beru z reálného hlediska. Pokud by se podařilo jít hrát do Ruska, samozřejmě bych si to rád vyzkoušel, je to super liga. Ale mě se líbí v Brně, a proč nehrát doma.
Jaký máte názor na projekt Hradce Králové, který měl hrát KHL?
Nevidím důvod, proč by to nefungovalo. Nápad to byl docela dobrý si myslím. A určitě by to přilákalo i hodně fanoušků, i mediálně zájem o Českou republiku by se zvýšil, jednoznačně. Lidi to berou jen z toho hlediska, že sem přijede hrát třeba Kovaljov. Ale zvýšila by se mediální prestiž České republiky, kdyby tu byla KHL.
Takže si myslíte, že rozšíření třeba o nějaké české nebo slovenské týmy by nebylo špatné?
Myslím si, že určitě ne, že by to pomohlo. Ale je to také třeba brát z hlediska hráčů. Cestování, dlouhé odloučení od domova. Třeba z Chabarovsku do Hradce by letěli dva dny (smích). Takže nevím. Podle mě, kdyby to rozšířili do Evropy a rozdělilo by se to na takovou velkou Evropskou ligu, tak by to bylo dobré.
A neznamenalo by to ztrátu kvality extraligy? Všichni by chtěli hrát v těch týmech, které by hráli KHL.
To se může stát i teď, nejlepší hráči chtějí hrát ruskou ligu. Myslím, že na té kvalitě by to určitě neztratilo, protože jsou hráči, kteří chtějí hrát v české lize. Ten kdo na to má, ať jde zkusit KHL.
Nevím, jestli plánujete s manželkou děti. Ale pokud byste měl syna, bude to hokejista, nebo ho od toho budete spíš odrazovat?
Určitě mi je ten hokej nejbližší, rozumím tomu, mám zkušenosti. Tak kdyby byl syn, tak uvidíme, doufám, že nebude nějaké nemehlo (smích). Ale určitě bychom ho zapojili do sportu, ovšem pro mě je důležité vzdělání. Beru to ze svého hlediska, já jsem musel ukončit školu, teď si ji dodělávám. Pro mě by to bylo velmi důležité, aby člověk nebyl v uvozovkách hloupý.
Kdybyste se rozhodoval znovu, šel byste znovu hrát hokej, nebo dělal něco jiného?
Určitě bych hrál hokej, to je úplně jasné. Ale chtěl bych přitom dělat ještě školu. Já jsem bohužel neměl tu možnost, musel jsem se rozhodnout, tehdy byla jiná situace i na Slovensku, takže jsem se musel rozhodnout, jestli chci hrát hokej nebo dělat školu, odletěl jsem do Ameriky a musel jsem přerušit studium. Bylo to takové komplikované. Pokud budu mít děti, tak budou určitě studovat. Bude právník a hokejista. (směje se)
Zaráz? (smích)
Ano, musí to zvládnout. (odpovídá pobaveně)
To se bude mít teda.
To si užije. (směje se)
Doporučil byste mladým klukům brzký odchod do zámoří? Vy jste touto situací prošel.
To je diskutabilní otázka. Já jsem získal zkušenosti, za prvé je to jazyk, to se v životě ve škole nenaučí...
To je teď otázka, o které se hodně diskutuje, jestli mají mladí hráči jít za moře, nebo hrát tady.
Myslím, že je to individuální. Mnoho mladých kluků si myslí, že to zvládne, ale nedokážou si to představit, co to obnáší v patnácti bez rodiny. Já vím jak to je, šel jsem do restaurace a nevěděl, jak si objednat pizzu, protože jsem nerozuměl. Dobře, tu hokejovou stránku hráč zvládne, ale to okolí, kdy je v mladém věku a nikdo mu nepomůže, tak je to dost těžké, a proto se někteří hráči v šestnácti, v osmnácti vrátí, protože to asi nezvládli, psychicky nebo z jiného důvodu. Tam se s vámi nepárají, tam se k vám nikdo nechová v rukavičkách, jakože přišel někdo z Evropy a my si před tebou sedneme na zadek. Tam je to prostě jiné, tam mají tisíce hráčů a Evropan musí být o sto procent lepší než ten Američan, aby uspěl. Takže nevím, jestli bych to doporučil, ale to záleží na tom člověku, jaký je.
Někteří hráči to mívají tak, že bydlí v tamějších rodinách, jak jste to měl Vy?
Já jsem to měl tak, že jsem byl na začátku na hotelu a pak mi přidělili rodinu. Rodině jsem nerozuměl ani prd, takže komunikace byla taková o ničem. (směje se)
Ale bylo to určitě lepší než na hotelu?
Tak to určitě, alespoň jsem byl s lidmi, tak mi to trochu situaci ulehčilo. Potom jsem se naučil anglicky, tak to bylo docela jednoduché.
Ale nelitujete toho, že jste odešel za moře tak brzo?
Určitě toho nelituju, to jsou zkušenosti do života. Jak říkáš, až budu mít děti, tak budu vědět, jak je usměrnit.
Jak dlouho vůbec v Brně žijete?
Už rok, moje manželka je rodačka z Brna, vyrůstala tu, sice tu momentálně není. (směje se)
A kde je?
Je v Německu, hraje profesionálně volejbal.
Takže děti budou určitě sportovci.
No tak určitě, ona je také blázen do sportu.
Takže buď to bude hokejista, nebo volejbalista.
Ona říká, že volejbal je takový nedoceněný, že je to ještě v kolébce, že to není z fanouškovského hlediska tak populární, že to lidí neobdivují. V Německu to je jiné, tam to lidé žerou. Ale u nás je to takové, že chodí 250 lidí a to je konec.
Můžeš nalákat fanoušky, třeba budou chodit na volejbal.
No, to by bylo super. Ale ona hraje v Německu (smích).
Tak možná až se vrátí.
Až se vrátí.
Děkuji za rozhovor, ať se Vám daří.