V Česku mě začal hokej znovu bavit, vzpomíná Sasu Hovi. Jak prožívá šampionát v Tampere?

V současné době pracujete jako skaut pro Seattle Kraken, co je náplní vaší práce?
Mou prací je hledání mladých talentovaných hráčů, kteří by mohli být v budoucnu draftováni. Konkrétně pro Kraken pokrývám Finsko. Navíc k tomu ještě sleduji volné hráče ve Finsku, kteří by mohli být pro Seattle zajímaví. Nezaměřuji se jen na brankáře, ale i na obránce a útočníky.

Na mistrovství světa se pohybujete mezi novináři, jste tu v rámci svých pracovních povinností?
Ano, sleduji tady volné hráče a mladé, potenciálně draftovatelné hokejisty. Pozornost věnuji také finskému národnímu týmu.

Narodil jste se v Toijale, asi 40 kilometrů od Tampere. Letošní šampionát pro vás jistě má speciální nádech…
Samozřejmě, bydlím teď v Tampere. Pro celé město a kraj je to obrovská událost. I díky tomu jsem na Tampere hrdý. V posledních letech se tady hodně investovalo, máme spoustu nových budov, nové tramvajové linky a hlavně novou arénu. Město teď vypadá skvěle a já mám velkou radost, že se s ním v průběhu šampionátu můžu pochlubit svým zahraničním přátelům.

Jak se vám zatím líbí finský tým?
Nerad bych jej zezačátku přechválil. První zápasy ve skupině vypadaly slušně, ale turnaj bude ještě dlouhý. Považuji za velmi důležité, že se k týmu připojil Miro Heiskanen. S ním v sestavě určitě patříme mezi aspiranty na zlato. Ta pravá zkouška ale přijde až v play-off, kde potkáme minimálně stejně kvalitní týmy.

Foto: Michal Eger

Skvěle zatím hrají třeba Valtteri Filppula, Mikael Granlund nebo Sakari Manninen. Ti ale mají všichni přes třicet let, nejmladším hráčem je šestadvacetiletý Juho Lamikko. Kde jsou mladí Finové?
To je dobrá otázka. Ve Finsku máme spoustu mladých hráčů, ale Jukka Jalonen se drží svého systému, na základě kterého skládá tým. Nevybírá do sestavy ty nejlepší hráče, ale ty správné hráče. Hodně také sází na zkušenosti, pro jeho tým jsou současní hráči zkrátka ti správní. Dokazují to úspěchy z posledních let.

Zatím to vypadá, že brankářská dvojice bude tvořena Jussim Olkinuorou a Harrim Säterim, který z nich se vám jako bývalému gólmanovi líbí více?
Oba jsou podle mě stejně dobří. Myslím si, že se po případných prohrách budou střídat a trenéři na základě toho nakonec rozhodnou, kdo bude chytat v nejdůležitějších zápasech.

Máte silný vztah k českému hokeji, sledujete na turnaji český tým více než ostatní?
Samozřejmě, na Českou republiku mám ty nejlepší vzpomínky. Byl jsem tam mnohokrát i v letošní sezóně, když jsem sledoval některé hráče. Vždycky Čechům fandím a zápasy s Finskem jsou moje nejoblíbenější. Pokaždé totiž odcházím spokojený, je mi jedno, kdo vyhraje (smích)!

Co si myslíte o angažování finského trenéra Kariho Jalonena?
Podle mě to je skvělý krok. Nejdůležitější pro vývoj hokeje je sdílení zkušeností. Když mají Češi finského trenéra, mohou si vzít to nejlepší z finského hokeje a spojit to s českým. Na stejném principu funguje i moje práce v Seattlu, kde představuji zástupce evropského hokeje.

Asistentem trenéra národního týmu je Libor Zábranský, jak na něj po angažmá v Kometě vzpomínáte?
Pamatuji si ho velmi dobře. Jako generální manažer v Kometě mi mnohokrát pomohl. Vždycky jsem s ním měl dobré vztahy a rád na něj vzpomínám.

Kometou prošel i druhý asistent Martin Erat, v týmu je i spousta hráčů, kteří v Brně hráli. Máte mezi nimi nějaké přátele?
Hrál jsem s Michalem Kempným, s tím se bavím dodnes. Nejblíže mám ale asi k Lukášovi Dostálovi, kterého jsem v létě trénoval ve Finsku. Měl jsem velkou radost, když vychytal první výhru českému týmu, snad na tom mám také částečný podíl (smích).

Foto: Ivo Dostál

Nejmladším členem české sestavy je osmnáctiletý David Jiříček, co na něj říkáte?
Jednoznačně je to hráč pro draft, takže je mým úkolem jej také sledovat. S přihlédnutím k jeho věku je to skvělý hráč. Není úplně obvyklé, aby osmnáctiletí kluci hráli na seniorském šampionátu. Češi v posledních letech neprodukovali moc kvalitních obránců, ale na něm je jasně vidět, že přicházejí lepší časy.

Kometa v posledních letech vyprodukovala spoustu mladých talentů. Na mistrovství světa osmnáctek letos hráli hned tři. Eduard Šalé, František Němec a Michael Schnattinger. Sledoval jste je?
Turnaj jsem sledoval. Osobně znám Eduarda Šalého, protože při výluce českých soutěží hrál v Ilves Tampere. Trénoval v mém tréninkovém centru, dokonce jsem ho i vozil na tréninky. Pomáhal jsem mu s prací na individuálních dovednostech. Sledoval jsem ale i ostatní hráče na osmnáctkách.

Jako bývalého brankáře vás jistě zajímal Michael Schnattinger…
Taky se mi líbil. Je to další produkt brněnské brankářské školy, která produkuje skvělé gólmany.

Co se vám vybaví, když se řekne Ievan Polkka a Hala Rondo?
Úžasné vzpomínky! Moc jsem si to užíval, brněnští fanoušci mě vždycky naplňovali energií a já jsem byl hodně energický gólman. I když už jsem nemohl, atmosféra mě nakopla. Tanečky po zápase byly takovou formou poděkování lidem za jejich podporu. Cítil jsem při tom s nimi nezapomenutelné spojení.

Atmosféra v Tampere zatím není bůhvíjak bouřlivá, na nefinské zápasy nechodí moc diváku…
Máte pravdu, přesto je na finských zápasech atmosféra paradoxně ještě lepší než na obyčejných zápasech Liigy. Finští fanoušci nejsou moc bouřliví, jsou zvyklí sedět a sledovat zápas, což mi popravdě moc nevyhovuje. Před Kometou jsem hrál ve Slovanu Bratislava. Když mi tam zbýval ještě rok ze smlouvy, musel jsem ji zrušit. Po třech letech jsem začal ztrácet energii a tamní kulisa mi ji nedodávala. Potom jsem se vrátil domů a dlouho čekal na nový kontrakt. Když mi můj agent zavolal s nabídkou od Komety, neváhal jsem ani vteřinu, bylo mi jedno, kolik mi nabídnou peněz. Během kariéry na Slovensku jsem se byl podívat na hokej i do Brna a když jsem viděl tamní fanoušky, bylo mi jasné, že v Kometě chci hrát za každou cenu.

Takže jste raději hrál mimo Finsko?
Hrát ve Finsku bylo zvláštní. Začínal jsem v Tappaře Tampere, ale nehrál jsem tam rád. Při zápasech jsem se necítil dobře. Několikrát jsem dokonce přemýšlel i o konci kariéry. Když mi agent zavolal kvůli nabídce tehdy extraligového Vsetína, přistoupil jsem na roční smlouvu. Nakonec to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mojí kariéře. V Česku jsem chytil druhý dech a hokej mě začal znovu bavit. Jedním z hlavních důvodů byla právě atmosféra na Lapači.

Sledoval jste letos cestu Vsetína chanceligovým play-off?
Vsetín jsem sledoval, ale na žádném zápase jsem bohužel nebyl. Jsem v kontaktu s trenérem Janem Srdínkem, se kterým jsem hrál. V průběhu sezóny jsme si vyměnili pár zpráv.