Ve slovenské reprezentaci do dvaceti let na tebe zbyla sice jen pozice třetího brankáře, ale přesto jsi měl možnost do Kanady jet. Jak jsi prožíval zápasy, když jsi nemohl klukům přímo pomoci ?
Tak já jsem tam byl až jako trojka, protože tam byly dvě 89ky (ročník narození), které jsou tam výhledově na příští rok, jako hodně dalších hráčů. Tak se to ve slovenské reprezentaci dělá. Jinak jsem to prožíval skoro tak, jako hráči. Stál jsem na střídačce stejně jako oni a úplně stejně jsem se s nimi radoval, když jsme vyhráli. Horší to ale bylo, když jsme prohráli (usmíval se).
Tvůj reprezentační kolega Jaroslav Janus se mezi tyčemi představil ve vynikající formě. Jak hodnotíš jeho výkon ?
Ten chytal parádně. Já jsem ho viděl už předtím a taky se mi líbil. Jeho nejlepší zápas byl určitě s Amerikou (Slovensko vyhrálo 5:3 a postoupilo do semifinále). Určitě ho to posune dál.
Co říkáš na to, kolik diváků chodilo na jednotlivé zápasy ?
Bylo to dobré. Parádní bylo, že povzbuzovali nás. Samozřejmě díky naší výhře nad Amerikou, kterou oni v Kanadě moc rádi nemají. Dá se říct, že hned po domácím týmu jsme byli druzí nejoblíbenější.
Takže atmosféra byla dobrá ?
Neskutečná. To jsem ještě nezažil.
Dala by se nějak srovnat třeba se zápasy Komety v play off ?
V té Kanadě je to jiné. Oni nefandí pořád, ale jenom když se něco stane. To pak lidi křičí. Nahoře na kostce je měřič hlasu, který ukazuje sílu jednotlivých pokřiků. Tohle je hodně odlišné. Prostě tam není nikdo, kdo by vzal buben a šel na hokej.
Jakými městy a stadiony jste prošli ?
My jsme po příjezdu bydleli v Kitcheneru, kde jsme také odehráli přípravný zápas s Čechy. Potom jsme byli v Hamiltonu. Tam jsme hráli s Kanadou. No a samozřejmě nakonec jsme se přesunuli do Ottawy, kde jsme hráli na stadionu 67, což je domácí stadion Ottawy Senators. Když jsme postoupili, zůstali jsme na stadionu Sens.
A líbil se ti ten stadion Ottawy ?
Ten byl úplně super. Všechny věci v něm byly naprosto prvotřídní. Takový stadion jsem u nás ještě nikdy neviděl. Posilovna a všechno ostatní bylo prostě parádní.
Měli jste čas prohlédnout si alespoň trošku město ?
V Ottawě jsme byli. Ale po památkách jsme moc nechodili. Spíš jsme chodili nakupovat. Taky jsme byli na slovenské ambasádě na oběd.
Když jsi nakousl ten oběd, tak se musíme zeptat, jak se v Kanadě vařilo ?
No to jsme se právě pořádně najedli až na té ambasádě (smích). Protože jinak to tam byla samá ryba a kapusta. Tu nám udělali také na Vánoce, v podobě kapustové polévky. Kapusta byla vážně každý den. Na ambasádě nám udělali řízky, za což jsme jim byli vděční. Slíbili nám tam, že když porazíme Američany, tak si máme nadiktovat, co chceme k jídlu. My jsme je potom nečekaně porazili, takže se na ambasádě vařily halušky.
Jak jste oslavili Vánoce ?
To jsme se zrovna stěhovali z Kitcheneru do Ottawy. Tam se nám pokusili udělat dobré jídlo, s kapustovou povévkou. Popřáli jsme si a šli jsme spát, protože ráno byl trénink.
Co ti v Kanadě připadalo zvláštní ?
Hlavně že tam berou ten hokej úplně jinak. On se tam vlastně taky začal hrát. Lidi na ambasádě nám říkali, že juniorské ligy jako OHL, WHL a tady ty ostatní, na sebe lákají více lidí než NHL.
Jaký hráč (brankář) se ti na mistrovství nejvíce líbil ?
Dobrý byl Kanaďan John Tavares (po šampionátu byl vyhlášen jako nejužitečnější hráč celého mistrovství). Na něm mě zarazilo, že dával góly jenom z jednoho místa. V normální hře i v přesilovkách střílel pořád z kruhu. Nechápu, že si ho ti hráči nepohlídali. Z něj tam dělali největší hvězdu. Byl všude, kam jsme se podívali. Na všech reklamách, ve všech televizích, prostě pořád.
Potom se mi ještě líbil švédský brankář Jacob Markström. Byl hodně vysoký a pochytal úplně všechno.
Od nás byl určitě nejlepší Tomáš Tatar. On je sice menší postavy, ale je velice dobrý. Ti lidi ho tam taky hodně brali. Už tam jeho jméno hodně znají.
Byli jste se podívat na finále ?
Ano, na tom jsme byli. Atmosféra byla neskutečná. Ale čekal jsem od Švédů trošku lepší výkon.
Slovensko nakonec obsadilo bramborovou čtvrtou pozici. Myslíš, že jste mohli Rusko v souboji o třetí místo porazit ?
Myslím, že jsme nad Ruskem mohli vyhrát. Potom, co jsme díky skvělému výkonu brankáře porazili Ameriku, se mi zdálo, že jsme byli nějací unavení. Hráli jsme úplně jinak. Bylo to mnohem horší.
Váš tým uspěl zejména dobrým kolektivním pojetím, čím to bylo ?
Po úvodní skupinové prohře s Ruskem jsme si udělali s klukama na hotelu poradu, bez trenérů. Tam jsme si řekli, že se to musí změnit, protože někteří kluci byli uražení, že nehrají. Prostě tam byla taková divná atmosféra. Porada zabrala, což se projevilo na naší kolektivní hře. Nikdo už na střídačce na nikoho nenadával. Myslím, že i kvůli tomu jsme uspěli.
Slovenská juniorka hrála tento rok jako samostatný tým ve slovenské nejvyšší soutěži. Pomohlo k týmovému pojetí hry také toto ?
Kluci říkali, že to určitě pomohlo. To říkal i Matěj Mišura, který se teď vrátil do Komety. Měl ale trošku smůlu, protože kvůli nemoci se musel vrátit domů.
Myslíš, že by to byla dobrá cesta i pro Česko ?
Podle mě by to Čechům taky pomohlo. Ale ještě co jsem tak slyšel, že říkají lidi, že by bylo lepší, kdyby junioři hráli první ligu. Protože extraliga je přeci jen dost náročná soutěž a moc se v ní nevyhrává.
Těšil ses domů, nebo bys ještě chvíli zůstal ?
Už jsme se nemohli dočkat. Poslední týden všichni říkali: „Konečně už budeme doma.“ Navíc když se k tomu ještě přidala ta dlouhá cesta. Nejdřív jsme totiž letěli z Otawy do Toronta. Tady jsme dvě hodiny čeklali na letišti, aby další let do mezipřistání trval jen hodinu. Následovaly další dvě hodiny čekání a pak takřka devítíhodinový let do Vídně. Odtud jsme se přesunuli do Bratislavy na hotel, kde byla tisková konference. Taky nám tam uvařili a poděkovali za předvedené výkony. Hned potom nás konečně pustili domů.
Jaký máš z celého mistrovství pocit ?
Hodně se mi to líbilo. Už se těším na příští rok.
Díky za rozhovor a přejeme hodně úspěšných zákroků.