Jak se zrodila nabídka vrátit se do Komety?
Nedávno jsem rozvázal smlouvu ve slovenském prvoligovém týmu z Levice a hned v ten den večer mi přišla smska od Libora Zábranského. Seděl jsem doma na gauči a vykřikl jsem na manželku, na své dcery, na celý barák, že mi píše Libor, co prý dělám? Žena mi říkala, že si z tebe dělá srandu, ať tě ani nenapadne nastoupit na led. Myslela si, že budu zase hrát (smích). Všechny nabídka trénovat hrozně nakopla, Kometu máme v celé rodině hrozně rádi. Holky rovnou oblékly můj komeťácký dres s číslem 6.
Je tedy jasné, že bude nově členem trenérského týmu. Nastupujete rovnou do rozjetého vlaku?
Je to tak. Bavili jsme se o další sezoně, ale nastoupit už jsem mohl do této rozběhlé. Neváhal jsem ani minutu. Moc mě to překvapilo, prožil jsem tady krásné roky a jsem šťastný, že se vracím.
Trenérské zkušenosti máte, byl jste u mládeže, u mužů. V Brně budete mít možnost se dál posouvat, za což jste jistě velmi rád?
Musím říct, že je to něco jiného. Teď už jsem ve fázi, kdy to můžu srovnávat. Dvakrát týdně jsem měl v pět hodin ráno trénink s dorostem, pak jsem šel na led s chlapama, trávil jsem na zimáku celý den a celý týden. Bylo to fakt náročné, byl jsem vyčerpaný. O víkendu jsme měli zápasy, bylo období, kdy jsem padal hubou na zem.
Jozef Kováčik se svými dětmi na mistrovských oslavách. Foto: Ivo Dostál.
Koneckonců, svůj mančaft jste několikrát vzal do Brna na utkání...
Snažil jsem se klukům předávat své hráčské zkušenosti, ukázat jim místo, kde jsem hrál. Vzal jsem je právě do Brna na duel se Spartou. Chtěl jsem jim ukázat kvalitní soutěž a také to, že když budou tvrdě pracovat, mohou se někam posouvat. Jsem typem motivátora, byl jsem takový hráč a jsem takový i trenér. Naučil jsem se mnoho věcí, samozřejmě je důležité, aby v kabině byla pohoda a sranda, ale vše musí být v určitých mantinelech.
Vy jste jako hráč Komety měl v kabině velké slovo, že?
Jako starší hráč jsem se společně s dalšími zkušenými snažil mladší borce nahecovat, vybudit, rozebrat si to. Vzpomínám si na zápas v Pardubicích. Hráli jsme o play-off a prohrávali 0:3. Udělal jsem v kabině slušně řečeno bordel, rozflákal několik košů, nebylo slyšet ani mouchu. Mančaft se zvedl a nakonec se nám to povedlo otočit. Kometa bude pro mě velká škola, je to klub, který mi dal všechno. Rád bych ji to oplatil.
Jaká bude vaše pozice v trenérském týmu?
Jsme domluvení, že budu asistentem hlavního trenéra a budu mít na starosti beky. Budeme společně komunikovat, rozebírat video, záležitosti na ledě, ale i detaily. Těším se na to. Musím se rozkoukat, poznat mužstvo. Samozřejmě mnoho kluků z toho mistrovského jádra znám, pevně věřím, že to bude fungovat.
Libor Zábranský razí teorii, že by rád v týmu viděl srdcaře, bývalé hráče, kteří v klubu zanechali stopu. Jste vlastně prvním hráčem z mistrovské éry, který jde po kariéře trénovat a v této práci se posouvat. Může to být i výzva pro ostatní?
Nebudu lhát, je to pro mě obrovská pocta. Jako první jsem dostal tuhle šanci, kterou beru s velkou vážností. Je jasné, že všechno hned nejde nebo nešlo udělat tak, jak bych si přál. Měl jsem však dostatek času na to, abych přemýšlel, co budu dál ve svém životě dělat. Prošel jsem si trénováním od nejmladších po muže, původně jsem ani tuto práci dělat nechtěl, ale manželka věděla, že hokej je můj život, neustále mně říkala, že tohle je tvá práce. Já si během toho zhruba čtyřletého období vyzkoušel vše možné, dělal jsem i jinou práci, kamarád má firmu, tak mě zaměstnal. Hokej ale miluju a návrat do Komety beru jako krásné gesto a nabídku od Libora Zábranského. Jsem za to vděčný.
Když jste přijel na parkoviště DRFG areny a šel do kabiny, co se vám vybavilo?
Obrovská nostalgie. I když jsem tady párkrát byl a našel si čas podívat se na Kometu, prosil jsem lidi, nechejte to tak, už tady nehraju. Stejně mě vyvolávali, celý stadion křičel moje jméno a měl jsem slzy na krajíčku. Když vás vyvolává osm tisíc lidí, jste z toho dojatý. Říkal jsem si, že jsem hrozný blbec, proč já odtud odcházel? To víte, chtěl jsem ještě hrát hokej, pomoct doma Topolčanům, ale někdy něco zlé, je pro něco dobré. Získal jsem zkušenosti a v Brně se můžu dál učit. Je tu skvělý trenérský tým a dobrá parta lidí.
Foto: Ivo Dostál.