V play-off jde bolest bokem, tvrdí Silvester Kusko. Jaké jsou úkoly jeho lajny?

Jak jste si užíval zápasovou porci minut, kterou jste dostal při zranění Jana Hrušky v prvním zápase semifinále?
Samozřejmě to bylo velké oslabení pro tým, protože Hrouda je fantastický hokejista, ale na druhou stranu jsem strašně rád, že jsem dostal prostor. Série je vypjatá, fanoušci tím žijí a ta atmosféra, co tu byla v domácích zápasech, byla neskutečná. Moc si to užívám každý zápas.

S pozicí centra jste se opět dobře sžil?
Centra jsem hrával už od mladšího dorostu, možná už dříve. Myslím si, že mi to sedí více než křídlo, které jsem paradoxně hrával více poslední tři roky v Třebíči. Cítím se momentálně dobře.

Jak vám bylo po prvním zápase, kde Liberec rozhodl v přesilovce po vašem faulu?
Nebylo to nic příjemného. Všichni víme, co se stalo. Udělal jsem kličku a pak jsem to musel hasit faulem, nicméně je to hokej a chyby se stávají. Dělá je každý. Jsou to pro mě obrovské zkušenosti a i z tohoto se snažím poučit. Snad se to zlepší v dalších zápasech.

Brněnský útočník v souboji s Tomášem Filippim během čtvrtého semifinále. Foto: Michal Eger.

Snažili se vám spoluhráči poté po psychické stránce pomoci?
Přesně tak. Přišli za mnou Ondra Němec, Tomáš Malec a podpořili mě také trenéři. Martin Erat mi ještě večer volal, takže podpora od kluků byla velká. Určitě mi to pomohlo.

Vaše lajna s Petrem Kratochvílem a Alexem Malletem dělala Liberci pořádný průvan v obraně. Sedli jste si?
Chceme svými výkony vždy nějakým způsobem pomoci týmu. Nemusejí to být nutně góly, klidně to může jen vybojované útočné pásmo nebo nějaké znepříjemnění hry protihráči. Nejdůležitější je výhra, takže spokojenost po čtvrtém zápase určitě byla.

Úkolem je tedy pořádně se na ledě vybláznit a hrát v rychlosti?
Chceme hodně bruslit, napadat a být aktivní. A jak jsem zmínil, chceme dalším lajnám přenechávat útočné pásmo. Samozřejmě jsme útočníci a měli bychom chtít dávat i góly, ale tenhle úkol leží na prvních dvou lajnách. Našim úkolem je unavovat soupeře.

Přitom mnoho kilogramů dohromady vaše formace nemá, abyste rozráželi obranu...
To možná nemáme, ale o to rychlejší zase jsme. I když to tak možná nevypadá, tak i v plné rychlosti to může soupeře bolet. Neleží na mě úkoly jako v Třebíči, kde jsem hrál první lajnu a více tvořil, ale zároveň se tady nechci bát a chci hrát svůj hokej.

Brněnský útočník se strkanic a provokací od soupeře nebojí. Foto: Michal Eger.

Nevadí vám tedy dostávat se pod kůži i těm největším hvězdám soupeře?
Když chcete udělat například buly v útočném pásmu, tak musíte dojet až ke gólmanovi a protihráči už vás hned chtějí osekat. Není to úplně příjemné, ale na druhou stranu hrajeme semifinále a před takovou kulisou, takže bolest jde bokem.

Vypjaté zápasy si užíváte?
Nějaké postrkovačky a vzájemné hecování k tomu patří, to je prostě play-off. Mě osobně to hrozně baví, dostává to do varu i fanoušky a potom je o to větší rachot. To je jedině dobře.

Oproti základní části jsou ale zápasy ve vyřazovacích bojích úplně jiné, souhlasíte?
Určitě. Mnohem více se dohrává a celkově jsou zápasy mnohem více fyzicky náročnější než v základní části.