Vraťme se ještě zpět k minulé sezóně. Jaká byla z vašeho trenérského pohledu?
Minulý rok jsem trénoval přípravku a první třídu. Tam je hodnocení takové, že musíme kluky naučit především bruslit. Jako další je musíme naučit základní prvky, kterými jsou obratnost, starty, přenášení váhy zprava doleva či bruslení pozpátku. Prostě základní teorie a abeceda bruslení. To je vlastně celé v tom pojmu přípravky. Musí to být samozřejmě formou hry, aby to ty děti bavilo. Myslím si, že tohle jsme zvládli. V březnu jsme potom odehráli několik zápasů, aby to měli kluci pestré, protože v této kategorii ještě žádná soutěž není.
Vy jste byl i asistentem u osmé třídy, která se dostala na MČR. Jaká je pro vás rozdíl mezi asistentem a hlavním trenérem?
Poslouchám hlavního trenéra, říkám mu své názory. Poradím mu třeba to, co on nevidí, protože toho má hodně. Dávám recept na soupeřova brankáře, kde by mohl mít slabiny. Upozorňuji ho na lepší hráče. Takže jsem takový pomocník. Samozřejmě se od hlavního trenéra učím důležité věci. Třeba jak se chovat ve vypjatých situacích, kdy si vzít oddechový čas. Jakou taktiku zvolit proti různým týmům.
Osmá třída skončila na mistrovství těsně bez medaile, v čem byl problém?
Problém byl v hlavě. Kluci na to nebyli připraveni hlavou.
Vy pokračujete v práci s první, teď již s druhou třídou. Už jste v letní přípravě?
Letní příprava samozřejmě je! Pokračuji právě s bývalou první třídou. V přípravě na suchu musí být starty, aby kluci byli živí, potom také obratnost. Do přípravy musíme zapojit i míčové hry, aby se naučili hrát fotbal. Děláme ragby, což je dobré pro odolnost. Máme tam různé překážky, které nutí hráče přemýšlet. Také hry, kde musejí dávat pozor na mé pokyny. Snažíme se docílit toho, aby hráči byli obratní a uměli všechno.
Přístup k tak mladým hráčům je zcela jiný, než když pracujete se starší kategorií, nepletu se?
Ano, přistup musí být úplně jiný. V tomto ohledu mi dala hrozně moc práce u starší kategorie a viděl jsem nedostatky, které již kluky nešlo jednoduše odnaučit. Já jsem své zkušenosti převedl ke svým druháčkům. Řekl jsem, že mi nikdo z druhé třídy neodejde, dokud nebude umět oblouky (bogny) zprava či zleva, což je takový můj závazek. Dále je to střelba. Starší hokejisté se při střelbě dívali na puk, místo aby se koukali na brankáře. To jsou takové maličkosti, které když poskládáte, tak je z toho jedna velká věc. Tyhle poznatky bych chtěl přenést na své hráče, aby to do čtvrté třídy uměli. Protože když se to naučí teď, tak je to pak samo potáhne k lepším výsledkům.
Vy již trénujete přes pět let. Změnila se výchova mládeže za tu dobu?
Změnilo se toho dost. Já jsem prošel několika kategoriemi jako asistent nebo hlavní. Naučil jsem se toho hodně. Přišly nové prvky ohledně bruslení. Měli jsme tady i trenéra z Kanady, který nám ukázal trénink bruslení, přenesení váhy. Naučil jsem se, kdy mají kluci odpočívat mezi různými typy tréninku. Je toho velká spousta.
Co vás vůbec přivedlo k trénování?
Miluji hokej, takže jsem nechal hraní, protože mi volala manželka, že mám doma kluky, kteří jsou šikovný, a že ona jim již nemůže nic dát, protože je bývalá profesionální basketbalistka (Andrea Samsonová). Takže jsem nechal hokeje a vrátil se. Následně mi volal pan Mífek, jestli mu nechci dělat asistenta třetí třídy. V této kategorii právě hrál můj starší syn, takže takhle jsem se dostal k trénování. Týden poté mi zavolal pan Zábranský a nabídl mi funkci asistenta kondičního trenéra Norma Lacombeho u áčka. I kdyby tyto nabídky nepřišly, u trénování bych stejně skončil, protože miluji led a hokej obecně. Jen ta vůně ledu mi dává stejný požitek, jako bych jej sám hrál.
Zmínil jste, že trénujete i vlastní syny. Je k nim přístup odlišný?
Přístup je jiný. Každý táta chce mít kluka, který bude jeden z nejlepší. Aby to dotáhl na mou úroveň ba i ještě dál. Takže ano, ten přístup je trošičku jiný. Jsem na ně více tvrdý. Každý si myslí, že bych jim měl dát více prostoru než ostatním, ale tak to právě není, spíše naopak. Říkám jim věci do detailu, řvu na ně, ale také je pochválím za úspěch, ale jinak jsem na ně tvrdší, než na ostatní hráče.
Vy jste dlouhou dobu působil v zámoří. Všiml jste si rozdílu ve výchově mládeže?
V té době se zde s mládeží pracovalo dobře. Já to nemůžu úplně porovnat. Osobně jsem využil v zámoří vše, na co mě zde komunistický režim připravil. Vrátil jsem se po pětadvaceti letech a přijde mi, že se ten styl trénovaní vrací. Samozřejmě jsou zde moderní prvky, začíná se například víc běhat. Teď se také hodně vzhlíží k mé generaci, kde hrál například Ručinský, Lang nebo Eliáš, a pídíme se po tom, co vlastně dělali, že byli úspěšní. Takže jsem už několikrát slyšel, že bychom se měli vrátit zpět k tomu, co jsme dělávali a přidat k tomu moderní techniku světového hokeje.
Vy jste prošel hlavně v Americe několika soutěžemi. Proč to ani jednou nevyšlo do NHL?
Měl jsem smůlu. Když jsem byl v kempu Pittsburghu, tak jsem se zranil hned druhý trénink. Urval jsem si tříslo na měsíc. Pak jsem se dostal už jen na farmu, kde jsem pendloval mezi farmou a farmou farmy. V zámoří je to hodně o štěstí. V Brně jsem na začátku hrál za Brno, tehdy to byl ještě Zetor. Moc hráčů se z Brna do národního týmů do reprezentace nedostalo, kromě Roberta Krona a Romana Meluzína a pana Zábranského, jenž šel podobnou cestou jako já. Šance se ukázat byla tehdy malá, takže se nešlo dostat do zámoří přes draft, bez kterého je ta cesta trnitá. Teď už je na tom Kometa mnohem lépe. Každý chce hrát za Kometu, práce se tady dělá dobře. Když se podíváme na mládežnické reprezentace, v každé kategorii najdeme několik hráčů z Komety. Dalším příkladem je třeba Michal Kempný, který šel cestou, jakou jsem šel tehdy já. Také nebyl draftován a dnes slaví zisk Stanley Cupu.
Vy jste svou kariéru začal v Brně a zažil jste poslední sestup Komety. Jaké na to máte vzpomínky?
Byl jsem tehdy ještě bažant (úsměv). Mně to dalo hrozně moc, bylo to vypjaté a o nervy. Nikdo nechtěl sestoupit. Snažil jsem se makat ze všech sil. Bohužel to tehdy bylo o hlavě a psychice. Všichni byli kvalitní hráči, ale nezvládli jsem to psychicky a sestoupili.
V závěru kariéry jste vyzkoušel hrát v Grenoblu a později i v Anglii. Jaké to tam bylo?
Grenoble je jedno z nejhezčích hokejových měst ve Francii. Měl jsem to štěstí, že jsem tam byl s Luďkem Brožem a Patrikem Valčákem. My jsme vyhráli vše, na co jsme sáhli. Ze tří let jsme vyhráli dva tituly a další trofeje.
A to působení v Anglii?
V Anglii je to trošku horší. Byl jsem silový a rychlý hráč. Pokud jste se nepřišli připraveni na tvrdý boj plný šrámů, tak tam nemáte šanci. Viděl jsem hodně hráčů z extraligy a za dva měsíce byli nuceni odejít. V Anglii se ten tým nepodrobuje hráči, ale je to přesně naopak. Musel jsem se hodně přizpůsobovat jim, ten hokej tam byl o dvě vteřiny pomalejší, takže nebylo lehké se ze začátku přizpůsobit.
Vraťme se zpět do přítomnosti. Teď se nacházíme na Hokejovém víkendu s Kometou. Co na tento projekt říkáte?
Tohle je jeden z nejlepších kempů v republice. Kometa zde má nejlepší trenéry, kteří v ní pracují. Každé cvičení je vymyšlené do detailu, aby to klukům dalo přesně to, co by mělo. Mohu to jen doporučit všem mladým klukům, kteří se chtějí zlepšit.
Chtěl byste někdy trénovat hlavní mužstvo?
Určitě bych nechtěl být hlavní trenér, ale jako asistent jednou ano.